Babička a okurky - Hana Pekařová (GP-K3)

Moje babička mi vyprávěla příběh o tom, jak si myslela, že je hledaným zločincem. Stalo se to na vesnici, kam jezdila každé prázdniny za svou babičkou.

Byl obyčejný letní den a moje babička a další dvě její kamarádky se potulovaly jen tak po vesnici. Přiblížilo k večeru, když se rozhodli jít na okurkové pole a pár okurek si natrhat. S dobrým pocitem se pak vrátily domů a šly spát.

Ráno je ale čekalo nemilé překvapení. Ještě nebyli ani pořádně vzhůru a už slyšeli asi z kuchyně: „Už jsi taky slyšel o tom zloději, co byl včera na okurkovém poli?“ „Slyšel, slyšel, taková pohroma!“

Nesměle se oblékly, jejich kapsy ještě voněly po okurkách, a tak oblečení raději uklidily pryč, aby nikdo nepřišel na to, že na poli byly ony.

Babička pak mou babičku poslala nakoupit do místních potravin. Sotva vyšla, hned uslyšela sousedky na dvorku: „Co teď budeme dělat? Taková škoda okurek! Měli by toho lupiče dopadnout a potrestat!“ a druhá na to odpovídala? „Máš pravdu, mě by nikdy nenapadlo takhle vykrádat něčí pole.“

Babička vešla do obchodu s potravinami a s paní prodavačkou se právě dával do řeči nějaký pán. „Paní, nemáte tušení, kdo mohl napáchat tu škodu?“ „To nevím, muselo se to stát pozdě večer nebo v noci. Určitě b měli pátrat po zloději.“ Celá vesnice teď řešila jenom s jenom okurky.

Moje babička z toho neměla vůbec dobrý pocit a jakmile došla domů, po celý den se už neodvážila ona, ani její kamarádka vyjít ven.

Až úplně večer náhodou zaslechla rozhovor pod oknem: „Všude na poli jsou brázdy. Někdo ty okurky odvezl autem. Celé pole je zničené.“ „Opravdu drzost, co s tolika okurkami chtějí dělat? Sice tam našli i dětské stopy, ale děti by nenapáchaly tolik škody.“

Pole bylo zničené, ale nakonec to dobře dopadlo a po babičce ani kamarádce nikdo nepátral.