Literární soutěže

Vzhledem k tomu, že bydlím celkem blízko největšího přírodního koupaliště ve střední Evropě, tak každý rok čelíme nájezdům polských státních příslušníků. Tito návštěvníci koupaliště nám nedovoleně parkují před domem a často tak blokují příjezdovou cestu, ničí trávník nebo zanechávají nesmyvatelnou stopu v podobě černé olejové skvrny na zámkové dlažbě.

V listopadu jsem jel s rodiči a sestrou Beky na prodloužený víkend do Barcelony. První den jsme navštívili světově známou katedrálu Sagrada Familia, zábavní park Tibidabo s krásným výhledem na celou Barcelonu a park Guell. Náročný den jsme zakončili na městské pláži, kde jsme si hráli na hřišti a pobíhali v písku.

Moje rodina je super, vždycky máme spolu hodně srandy. Jako třeba když jsme byly na bazénu já, mamka a sestra. Dávaly jsme si do kabinky věci, měly jsme čip na zamykání a odemykání. A jak jsme si to tam daly, šly jsme do bazénu.

My jsme jednou jeli pro kapra a dali jsme ho do vany. A pak jsme jeli na takovou akci, potom jsme přijeli domů a šli jsme do koupelny. Kapr ve vaně nebyl, a potom jsme se koukli na zem a on byl na zemi a všude kolem byla krev.

Stalo se to na oslavě šedesátin strýčka mojí tety. Někdy v půlce oslavy se většina mladších šla koupat do obřího bazénu, který byl na zahradě. V bazéně jsme měli vodní pistole a dělali jsme pistolnické duely.

Jsme taková běžná rodina s trochu neobyčejnými zvířaty. Jmenuji se Ester a je mi 11 let, mám dva dospělé, dobrodružné bratry, normální rodiče, tři inteligentní kočky, 10 mokrých rybek a jednoho mokrého zdivočelého šneka.

Na okraji velkoměsta jménem Ostrava žila rodina Popletalů. Maminka Renáta, tatínek Pepa a děti Amálka, Kuba a Lucie. Je to veselá a podnikavá rodinka. O prázdninách rodina Popletalů prožívala takový normální den. Maminka chtěla jet na výlet. Tatínkovi Pepovi to bylo jedno, montoval si něco ve sklepě.

Bylo 26.prosince. V jednu hodinu jsme vyrazili na venkov k babičce. Dorazili jsme okolo druhé hodiny. Byla tam sestra, bratr, teta, bratranec, sestřenice a neteř, se kterou jsem si hrála na honěnou a na schovávanou.

Největší zábavu v rodině si užiju s dědou Radkem a babičkou Danou. S dědou rád hraju náš fotbálek. Hra spočívá v tom, že máme pěnový míček a s tím si kopeme. Úkolem je kopnout ho do brány. Jedna brána jsou dveře do chodby a druhou bránou jsou na opačné straně dveře do pokoje. Ale děda z toho umí udělat zábavnou hru a když hraje babička, tak je to ještě zábavnější.

Náš rodinný příběh, který vám chci vyprávět, se stal před dvěma lety v zábavném parku. Kromě skvělých kolotočů a dalších atrakcí tam bylo i dětské brouzdaliště s krásným vodopádem. Hned jsme s bráchou prosili rodiče, aby nám dovolili se osvěžit. Bohužel jsme s sebou neměli plavky a ani ručník a tak nám to nedovolili.

Všichni víme, že rodinka není jenom o poskytování si lásky a podpory. Mezi sourozenci a dokonce i mezi rodiči občas panuje hádka, ale jen taková malá, která neškodí, spíš je k zasmání. Vznikají z toho pak některé neuvěřitelně vtipné situace. Děti, a dokonce i dospělí se mohou někdy chovat tak, že je nemožné odolat smíchu svými vtipy, ale i trapnými situacemi.

Rodina má vždy držet při sobě a najít si čas jeden na druhého. Jen tak je prostor na zajímavé a veselé historky. Babička Jana nás pozvala na oslavu svých osmdesátých narozenin k sobě domů. Oslava byla v sobotu.

Dopátrat se humorných příběhů, které by se v naší rodině tradovaly po generace, pro mě bylo těžké. Nemohu říct, že by se humor a legrace v okruhu naší rodiny nevyskytovala, ale jde spíše jen o jednotlivé střípky ze života. Přesto jsem nějaké perličky v rodině našel…

Chtěla bych vám vyprávět příhodu, která se mi opravdu stala. Letos jsem oslavila své první kulaté narozeniny. Bylo mi deset let. Jako každý rok se na mé oslavě sešla celá rodina. Dostala jsem krásné dárky. Avšak největší radost mi udělaly tyhle dva.

Řeknu vám příběh, který se stal, když jsem byl ještě hodně malý, měl jsem necelé dva roky, a i když to mamce určitě nepřišlo v tu chvílí k smíchu, časem se z příběhu stala vtipná rodinná historka.

Já a můj táta, máme rádi duchařské historky. Taťka zjistil, že blízko Ostravy se nachází hrad Vikštejn, o kterém se říká, že tam starší. Jednoho podzimního dne jsme se rozhodli, že hrad za setmění navštívíme.

Vítám vás u dnešního srandovního příběhu. Doufám, že se vám můj příběh bude líbit. Pohodlně se usaďte, začínáme. Jednoho dne za mnou přišla moje máma a říkala, že má pro nás skvělý nápad. Navrhla, že koncem týdne půjdeme na bazén a poprvé do sauny. V pátek, po celém školním týdnu, nastal ten den.

Když jsem pátral ve své hlavě, kdy se nejvíce nasměju, hned se mi vybavil děda Standa a naše společné chvíle na chalupě. Pravidelně trávím část letních prázdnin na naší chalupě v Beskydech, kde bývá i má babi s dědou, kteří mě mají na starosti.

Bylo nedělní sychravé ráno a s rodinou jsme se rozhodli navštívit nákupní centrum Avion. Měl jsem od mamky slíbeno, že půjdeme nakupovat do obchodu značky Zara, kde si budu moci vybrat nějaké oblečení.

Jak říká moje babička, musíme mít v životě radost i z malých úspěchů. Tímto jejím životním heslem se snažím řídit také já, leč někdy je přílišná aktivita spíše na škodu. Hned vám povím proč.

Dnes je středa brzy ráno,
přestaň krákat za oknem vráno!
Do školy vstávat musím,
ale vymluvit se zkusím.

Byl rok 2018 a byli jsme s tatínkem na ozdravném pobytu v Krkonoších, přesněji ve Špindlerově Mlýně. Patrně v půlce pobytu jsme se rozhodli, že si uděláme hezký výlet za slunečného počasí do ZOO Liberec.

Jednoho rána jsem se jako obvykle vzbudil a podíval jsem se, kolik je hodin. Bylo asi okolo šesti ráno a já jsem se hrozně těšil na náš výlet do Prahy. Přišel jsem do kuchyně a tam už na mě čekal teplý a lahodný čaj. I když bylo jaro, myslím období velikonoc, teplý čaj prostě neodmítnu.

Naše maminka se domluvila se svou kamarádkou Hankou, že pojedeme společně na výlet na Hukvaldy. Dlouho jsme se připravovali a kontrolovali, jestli máme všechno potřebné. Všeho jsme měli dost, i nějakých těch sladkostí.

Trajekt právě doplul k pobřeží řeckého ostrova Naxos. Já a celá moje rodina jsme měli ohromnou radost. Volali jsme: „Už jsme tady! Hurá!“ Šestihodinová cesta byla opravdu únavná.

Jednoho dne jsem byla u babičky a ptala jsem se na nějaký její příběh z mládí, a tak babička vypráví. Byl rok 1990 a babička s dědou jeli na jaře na výlet. Můj taťka měl jeden rok a babička s dědou si domluvili na hlídání mého taťky tetu Ivetu.

Jednoho dne, když jsem byla u prababičky, tak jsem se jí ptala, jestli má nějaký vtipný příběh. Prababička se podívala na moji mamku, zasmála se a začala vyprávět, co se kdysi všechno odehrálo.

Rodina je něco nepopsatelného. Něco, co nemohou mít všichni a co mnozí ani nezažili. Já si pod slovem rodina představím osoby, které mě mají rády a já zase je. Jsou to osoby, které se mi věnují, berou mě takovou, jaká jsem, a jsou na mě milí. Je mi líto, když vidím někoho, kdo tu opravdovou rodinu nikdy nezažil a ještě horší je, když se mu právě rozpadá před očima.

V sobotu ráno jsme měli vyrazit na výlet do Prahy. Vše již začalo ráno, když jsme připravovali snídani. Když vyskočil první toust, z toustovače se zakouřilo a navždy nás opustil.