Co je kamarádství, může přesahovat skutečné i pomyslné hranice? V čem spatřuješ podstatu kamarádství, vnímání druhého člověka a vzájemnou potřebu si pomáhat. Jaké máš vlastní zkušenosti se svými kamarády ze školy? Záleží na tom, zda jsou kamarádi z jiné země či zda hovoří jiným jazykem?
Termín uzávěrky příjmu prací: 30. 11. 2022
Vyhlašujeme vítěze naší literární soutěže Generace prarodičů.
Moc děkujeme všem dětem za účast, všechny práce nás velmi, velmi potěšily a věříme, že zejména pak potěšily vaše babičky a dědečky. Ještě jednou děkujeme, všem dětem za nás patří velká pochvala a uznání!
Moje babička Líba se narodila v roce 1963. Víkendy a prázdniny trávila se sourozenci u prarodičů na Slovensku a v Jeseníkách. Doma i u babiček hodně pomáhali. Chodili na nákupy, pomáhali na zahradě, na polích starali se o zvířata...
Moje babička kdysi ve škole musela nosit plynové masky. Ve škole to měli těžší, mohli mít jednu hodinu na to, aby se mohli najíst. Učili se toho víc než dnes. Hned po vyučování utíkali domů a kdo to měl daleko, jel vlakem, že ještě auta nebyly...
Moje babička začala chodit do základní školy v roce 1956, byla to dvoutřídka. Vzpomíná si, že ji maminka hezky oblékala. Ráda nosila kostkovanou skládanou sukničku, bílou halenku a červený svetřík. Po vyučování chodila domů...
Mojim prarodičům se ve škole líbilo. Pro oběd si chodili domů. Měli hodnou paní učitelku. Ale doma museli pomáhat. Např.: krmit Froda a Sama a taky kočku Micku. A ve škole to nebylo lehké. Např.: v angličtině museli říct nějaké slovo, které neznali.
Na hodině tělocviku jsme museli mít stejné úbor. Holky bílé tričko a modré trenky. Kluci bílý nátělník a červené trenky. O velké přestávce jsme museli chodit ve dvojicích po chodbě dokolečka. Učili jsme se ruský jazyk a měli i Klub ruských přátel...
Když byla moje babička malá, bydlela s rodiči a 2 sestrami v Ostravě. Tam taky chodila do školy. Ve škole děti neříkaly paní učitelko, ale soudružko učitelko. Psali plnicím perem na bombičky, které se nedalo vygumovat. A místo angličtiny měli ruštinu...
Moje babička jsem v dětství jmenovala Eva Michalusová. Babička bydlela v Ostravě-Porubě. Babička si chodila hrát s dětmi ven, nejraději hráli: přehazovanou vybíjenou, hoňku na sochy. Někdy jezdili na koloběžce...
- černé tabule
- neměli židle, ale lavice se sedátky
- střídání učitelů až od 6. třídy
Když byli babička a dědeček děti, bydleli v jedné vesnici a chodili do stejné školy. Škola byla podobná té naší. Taky měli spojené třídy, ale ty vypadaly trošičku jinak. Žádné počítače, interaktivní tabule, stoly a židle, ale jenom dlouhá dřevěná lavice...
Chtěla bych Vám povědět o mé babičce, která se jmenuje Josefa Mandíková. Narodila se v roce 1944 v Maďarsku v době války. Když jí byl jeden rok, odstěhovali se s rodiči do Ostravy. V šesti letech nastoupila do základní školy, kde měla hodné učitele...
Moje babička se narodila v roce 1941, jako druhá ze tří dětí. Bydlela s rodiči a sourozenci v rodinném domě. Doba jejího dětství byla těžká. Byla 2.světová válka a ani po jejím skončení to nebylo jednoduché. Rodiče měli malé hospodářství...
Moje babička se jmenuje Helena Júlinková, narodila se v roce 1957 a položila jsem jí tyto otázky. Jak jste chodili nakupovat?
Když jsem byla malá, neměl skoro nikdo lednici a málokdo měl auto...
Babičko, jak se ti žilo, když jsi byla malá?
Když jsem byla hodně malá, tak jsme bydleli ve městě a vždycky jsme měli nějaké zvířátko. Byla jsem šťastné dítě.
Mé babičce jsem položila několik otázek. Babičko, jak jste si hráli, když jsi byla malá?
Hráli jsme si na louce, na zahradě, vili jsme věnečky a chodili do lesa sbírat borůvky a maliny.
Moje babička jezdila často s rodiči na hory vlakem. Měli sebou svačinu. K Vánocům dostala 3 dárky. Musela poslouchat a pomáhat s úklidem. Dobře se učila, ale nemohla vystudovat vysokou školu, protože se jí narodil můj taťka.
Babička se jmenuje Dášenka. Žila v Odrách. Chtěla se stát učitelkou v mateřské školce. Ráda si hrála s klukama. Musela doma poslouchat a pomáhat. Měla hezké dětství a byla hodná. Musela chodit včas domů a mít dobré známky...
Babička pochází z Poruby. Žila v panelovém domě se svými rodiči a sestrou. Milan pěkné dětství. Její maminka učila v mateřské škole a tatínek na VŠB. Měli chatu v Trojanovicích, kam jezdila každý víkend a každé prázdniny...
Prababička Rozinka a její syn, děda Stáňa, žili na Valašsku a byli strašně moc chudí. Rozinka měla 8 dětí. Někteří z dětí už byli dospělí a někteří se právě narodili. Museli jíst z jedné misky, protože neměli talíře. Do školy chodili pěšky...
Když byla babička malá, nechodila do jeslí ani do školky. Ráda si hrála na písku, často jezdila na koloběžce a také ji bavilo skákání přes švihadlo. S kamarády hráli vybíjenou, skákali panáka a cvrnkací skleněné kuličky do důlku. Na prvního máje chodila do průvodu s mávátkem...
Popovídala jsem si s babičkou Evou. Když byla malá, pracovala na poli. Chovali krávy a ovce i slepice. Škole se spolu se 3 třídami učili dohromady. A ruštinu, která byla těžká. V zimě byl sníh až po pás. Na Vánoce dostala panenku...
Babička mi řekla: „Když babička chodila do školy, nebyly počítače, telefony.“ Babička chodila do školy pěšky i ze školy domů. Když babička přišla domů ze školy, tak hned musela dělat povinnosti, například: dřevo a někdy uhlí a pomáhat sadit brambory...
Bylo to po válce. Babička se narodila v Ostravě. V té době bylo málo jídla. Byla chudoba. Babička měla poddolovanou školu a propadla se - bum. Mohlo se po škole pobíhat po Ostravě...
Babička pochází ze Slovenska. Do Ostravy přišla, když se vdala za dědu. Děda byl programátor a babička učitelka. V dětství oba dva museli doma hodně pomáhat. Babička se musela starat o čtyři mladší sourozence a o domácí zvířata...
Babička bydlela ve škole, protože Její rodiče byli učitelé. V té době ještě vládli komunisti a děda hrál hokej na rybníku a měl jednu kartu Vinetua. A strašně si jí vážil a na louce hrál fotbal...
Moje babička chodila do školy v Závadě. Psalo se inkoustem. Počítalo se na velkém počítadle s velkými barevnými kuličkami. Naše oblíbená hra byla vybíjená. Často jsme chodili do přírody. Oblíbené jídlo babičky je řízek...
Můj děda bydlel v Hati. Ve třídě jich bylo více než 30 žáků. Můj děda chtěl být ekonomem a skutečně se mu ten cíl splnil. Musel v mládí pomáhat mamince. V Hati měli králíky a musel jim sekat trávu. Taky pomáhal na zahradě. Přes léto sušil seno...
Moje babička Eliška začala chodit do první třídy v roce 1950 ve Vyškově. Ve škole byli rozděleni na chlapecké a dívčí třídy obou stupňů. Společně s chlapci začala babička chodit do školy až od konce druhé třídy po přestěhování do Prahy...
Když byli babička a děda malí, neměli žádné mobily, tablety. Trávili svůj volný čas hraním her na počítači a sledování televize, ale hrou venku a čtením knih. Babička chodila do školy 3 km pěšky. Na hraní měla jen jednu malou gumovou panenku...