Interview o přátelství - Adéla Kiasová / Ema Třískalová / Kira Synianska - (KNZ-K3)

Pravý kamarád je člověk, se kterým je legrace. Podrží mě, když jsem v nouzi, pomůže mi, nevykašle se na mě a je se mnou rád. Najít správné kamarády může trvat věčnost. Někteří nejsou takoví, jak se zdají. Jsme skupina tří holek, které právě o tom budou psát.

Jmenuji se Adéla, je mi 12 let a žiju v Ostravě už od narození.

Já jsem Ema, je mi 12 let a jsem z Ostravy.

A mně říkají Kira. Jsem z Ukrajiny, pocházím z Kremenčuky a už deset měsíců bydlím v Ostravě. Mám 12 let.

Kira: Na Ukrajině jsem měla dva opravdové kamarády, jmenovali se Denis a Nikita. Jaké pravé kamarády jste měli nebo máte vy?

Adél: Moje kamarádky jsou Bára a Natka. Bára je moje nejlepší kamarádka už od školky a Natka od druhého stupně na škole.

Ema: Mám pár kamarádů, ale nikdy nebyli nejlepší. Chcete vy najít pravé kamarády, kteří nikdy nebudou „fake“?

Všichni: Nebudeme to už dál zdržovat!

Adél: Pamatuju si ten moment, když jsem přišla poprvé do školky a neznala jsem nikoho. Nebavilo mě to tam do té doby, než jsem poznala moje první kamarádky.

Ema: Vážně? A jak se jmenovali?

Kira: Povídej!

Adél: Bára, Lucka a Laura.

Kira: Emo, řekni taky něco. Jací byli tvoji úplně první přátelé?

Ema: No nevím, jestli vám mám to říkat. Je to takové…divné.

Adél: Nevadí, ať je to ta nejdivnější věc, ale pokud to nechceš říkat, tak taky nevadí.

Kira: Přece tě nebudeme nutit.

Ema: No tak vám to řeknu. Moji první kamarádi byli imaginární.

Kira: Cože?

Ema: Je to divné, že?

Adél: Ne nevadí, přátelé můžou být jacíkoliv.

Kira: My tě za to neodsoudíme.

Adél: Přesně tak.

Ema: Díky, jste fakt kamarádky.

Všichni: Takže první pravidlo pravého přátelství - neodsoudit někoho hned, protože kamarádi se mají brát takoví, jací jsou.

Kira: Holky, myslíte, že kamarádi si musí pomáhat?

Ema: Jasně.

Adél: Určitě. Představte si, že jeden z kamarádů má problém a požádá o pomoc. Co by toto bylo za přátelství, kdyby ten druhý řekl NE?

Ema: Podle mě žádné.

Kira: Kdybych potřebovala pomoc a on nebo ona by se na mě vykašlali, tak bych se s ním už asi nebavila.

Ema: Umět si pomáhat je velmi důležité.

Adél: Ale nemůže pomáhat pořád jen jeden a ten druhý nic. Pomáhat by si měli umět oba navzájem.

Ema: Moje slova.

Všichni: Takže druhé pravidlo zní - pomáhat si, protože opravdový kamarád má umět pomáhat.

Kira: A víte, co je taky velmi důležité?

Ema: No?

Adél: No?

Kira: Nepřetvařovat se.

Adél: Máš pravdu.

Kira: Například se v okolí tváří jako nejlepší kamarád a přitom není. Nemá někoho rád a za jeho zády ho pomlouvá a lže mu.

Ema: Tak to tím pádem není vůbec pravý kamarád ani na 1%.

Adél: Měli bychom k sobě být upřímní, nepomlouvat se a nechovat se tak, aby mu to ublížilo.

Ema: Ani bychom neměli žárlit na jeho ostatní kamarády.

Kira: Můžeme mít přece tolik kamarádů, kolik chceme. Když se zrovna bude bavit s někým jiným než se mnou, tak to snesu a nežárlím.

Všichni: Třetí a poslední pravidlo je - nepřetvařovat se, ať je to lhaní, žárlení nebo pomlouvání. Prostě nedělat to, co by mu mohlo ublížit.

Adél: Je spousta dalších pravidel, ale ty vám už říkat nebudeme.

Kira: Protože je určitě všechny poznáte.

Ema: Je jich spousta, ale my jsme vám tu uvedly alespoň tři a snad tato pravidla patří mezi ty nejdůležitější.

Adél: Je nám teprve 12 let a tak je všechny neznáme, ale snad je jako vy taky zjistíme.

Všichni: Tímto se s vámi loučíme a zase někdy příště. Ahoj:-).