Kamarádství - Tereza Lankočí - (KNZ-K4)

Kamarádi hrají v našem (nebo minimálně v mém) životě obrovskou roli. Na rozdíl od rodiny si je můžeme do jisté míry vybrat, většinou podle společných zájmů či názorů. Jsou to také lidé, kteří nám rozumí, a my rozumíme jim.

Kamarádství je dle mého úžasný mezilidský vztah. Už jenom to, že spolu jako lidé dokážeme komunikovat či sdílet své pocity, nálady, myšlenky a názory, mi připadá až neuvěřitelné, zvláště když vezmu v potaz, že tenhle úděl jsme v plném smyslu a kráse dostali jen my lidé. Dokážeme se do druhého vcítit, pomoct mu, utěšit ho pár vlídnými slovy, nenechat ho v úzkých, projít s ním těžká období, těšit se z jeho malých i velkých radostí a úspěchů, věřit mu, i když všichni ostatní už dávno přestali, či ho respektovat v těch nejnáročnějších momentech.

Ale samozřejmě existuje i ta druhá, horší stránka. Jsme schopni se pohádat kvůli úplné maličkosti, zradit i ty nám nejbližší, zklamat svými výroky a chováním, netolerovat názory ostatních, zranit někoho svými slovy, nenávidět, nestarat se o dobro ostatních, udělat druhému ze života peklo, lhát, podvádět, či nejednat férově. Kamarádství se skládá převážně z těch dobrých lidských dovedností, ale občas se stane, že se tam připletou i ty špatné. Potom zaleží na tom, jestli si chybu uvědomíme včas a také jestli je druhá osoba ochotna nám to odpustit.

Já osobně si poslední dobou uvědomuji, jak jsou pro mě mí kamarádi a přátelé důležití. Začíná mi docházet, že ne všichni mě budou brát takovou, jaká jsem, respektovat to, jak se cítím, nebo mě podporovat v tom, co mě baví a naplňuje. Dříve mi to takové nepřišlo, kamarády jsem brala jako samozřejmost, ale čím více lidí potkávám, čím více osob poznávám, tím více mi dochází, jak šťastná můžu za své přátele být, jaká je to pro mě pocta je mít při sobě.

Také poslední dobou zjišťuji, že ne všichni jsou takoví, jací se na první pohled zdají. Můžou se tvářit jako přívětiví, ochotní, laskaví lidé, ale ve skutečnosti jsou to toxická, arogantní, opovrhující stvoření. Opět tady ale máme druhou stranu, tentokrát tu trochu lepší možnost, pod mrzutou, ztichlou tváří bez nálady se může ukrývat milý, vděčný a nápomocný člověk. Avšak myslím si, že každý z nás se občas chová trochu jinak, než je mu příjemné, třeba když se chceme někomu zalíbit. Měli bychom ale být sami sebou, abychom si našli kamarády, se kterými se poté takhle budeme moci i cítit.

Jednoduše řečeno přátele a kamarády bychom si měli vybírat pečlivě, jelikož dokáží změnit nejenom naši náladu, ale také nás samotné, naše názory, naši osobnost nebo chování.