Rodinné humoresky - Dominik Chalupa - (RH-K4)

Život s mladší sestrou bývá pro staršího sourozence většinou těžší. Navzájem si děláte naschvály a provokujete se, obzvlášť když jste oba ještě malí, ale když se něco přihodí tomu mladšímu, vina většinou padne na toho staršího. Typická věta: “Máš mít víc rozumu!”, zní v hlavě asi každému staršímu sourozenci.

Já mám o rok mladší sestru, se kterou sdílím pokoj a hlavně v dětství jsme se pořád o něco přeli.

Tento příběh se stal pár měsíců po tom, co jsme se nastěhovali do nového bytu, cirka v létě 2012.

Byl krásný slunečný den, nebe bylo blankytně modré a já v tu chvíli ještě netušil, jaké nespravedlnosti se toho dne stanu obětí. Tenkrát jsme ještě oba chodili do školky a co by to bylo za slohovou práci, kdyby tu nezazněla ta slavná kýčem protkaná věta: “ Jó, to byly časy.” Neměli jsme žádné starosti a zatímco už měl dávno skončit svět, na Marsu přistálo vozítko Curiosity, my jsme si bezstarostně hráli a užívali léta.

Toho osudového odpoledne jsem jen tak vešel do našeho společného pokoje a když jsem spatřil tu scenérii, zkameněl jsem jako had v zimě, když hybernuje pod kamenem. Moje sestra držela v rukou obrovské oranžové nůžky, ostří se lesklo jako hladina vody při měsíčním svitu, a právě se chystala sehrát to největší divadlo, co jsem kdy viděl. Uchopila si jeden ze svých zlatavých pramenů vlasů a pomalu si jej ustřihla. Když jsme ji okřikl: “Co děláš?!”, rozbrečela se a začala křičet, že jsem ji ustřihl vlasy. Nůžky měla ještě v ruce a než přišli rodiče, vypočítavě je hodila na zem. Všechno svedla na mě. A komu jinému by rodiče mohli uvěřit než tomu malému “Satanovi” s tváří anděla. Snažil jsem se jim to vysvětlit, ale nikdo mi nevěřil. Ovšem asi za dvě hodiny se ke všemu přiznala, ale nikdy se neomluvila.

Dnes jsem za tento příběh rád, protože mi i po letech dokáže vykouzlit úsměv na tváři a v současnosti máme se sestrou hezký vztah.