Šílené dětství mojí babičky - Lucie Prausková (GP-K4)

Moje babička se jmenuje Jana Maděrová, rozená Kvasnovská. Narodila se 16. října 1960 rodičům Evě a Janu Kvasnovským. Moje babička měla nejen šílené, ale také složité dětství. Proč? To se postupně dozvíte.

Když měla babička skoro dva roky, tak se narodila její sestra Jarča a za dalších 21 měsíců nejmladší sestra Marta. Moje prababička brzy zůstala s třemi holčičkami sama, pradědeček zemřel a už se nikdy nevdala. Dodnes babička na svého tatínka vzpomíná moc ráda. Jejich tatínek všechny čtyři miloval.

Babička nechodila do školky, protože se jí maminka starala o její mladší sestry, takže mohla být s nimi doma. Než nastoupila babička do školy, jezdívala často za svou babičkou, která ji učila číst, psát, počítat a různé další věci. Její babička byla moc chytrá, jenomže v té době nemohli chudí studovat. Vyprávěla mi, že když ji učila poznávat hodiny, tak s nimi tak dlouho točila, až je zkazila. Dodnes se tomu směje.

Takže když babička nastoupila do školy, nebavilo ji učení, protože už všechno uměla. Babička byla ve škole pěkné číslo a nejen ve škole. Doma musela být hodná, aby nepřidávala mamince starosti navíc. Ve škole dostávala neustále poznámky a napomenutí za chování. U učitelů ale byla jejich zlatíčko. Vyprávěla mi příběh, že když lezli do bunkru, kde byly různé chodby, které vedly pod městem, naháněli je tam neustále policisté se psy, protože tam byl zákaz vstupu.

Trávila většinu času venku, nebo ve škole s kamarády. O prázdninách jezdil za svou babičkou na vesnici, byla tomu velmi ráda, protože celé dětství bydlela ve městě v paneláku. Když byla starší, jezdila každý rok na tábory. Moc se jí tam líbilo a vždy přivezla diplomy s prvními místy.

Babička byla ve třetí třídě často nemocná, ale i tak dostala na vysvědčení samé jedničky. Jenže ředitel ve škole řekl, mě není možné mít samé jedničky, když má skoro polovinu hodin zameškaných, proto musela jít na přezkoušení. Samozřejmě dostala jedničku, Protože byla moc chytrá. I nadále se jí ve škole dařilo, až na to, že v osmé třídě dostal na vysvědčení dvojku z chování. Její maminka si toho ani nevšimla, protože se nedívala na chování, všude viděla samé jedničky, tak ji ani nenapadlo, že by mohla z chování dostat dvojku. Zjistila to, až když se moje babička vdávala, protože se někdo prořekl. Ještě ten den prý šla hledat její vysvědčení, málem i trefilo.

Babička se hlásila na střední uměleckou průmyslovou školu, chtěla dělat archeologii. Jenomže tam ji nepřijali. Je mi to moc líto, protože má historii moc ráda. Náhradní škola zdravotní, tam ji ale také nepřijali. Řekl jí, že ji nepřijali pro velký počet přihlášených. Babička nemusela dělat zkoušky, protože měla průměr pod 1,5 A pak se dozvěděla, že na stejnou školu, kde se hlásila, přijali žáky i s jednou nebo dvěma trojkami. Rodiče těch dětí totiž byli v KSČ. Tak to tenkrát chodilo. Babička je tedy vyučená prodavačka.

Babička měla krásné dětství, ale také složité. Docela vyrůstat bez tatínka. Složité to měla dále, ale to by bylo na dlouhé vyprávění. Moje babička je ta nejlepší a jsem hrdá za to, jaká je. Mám ji moc ráda a nic bych na ni neměnila.