Desatero pro 21. století

Člověk se odnepaměti vyvíjí a s ním i jeho hodnotový žebříček, chování, morální zásady. O tom nelze pochybovat. Tak je to prostě dáno. Přemýšleli jste ale někdy o tom, jestli se vyvíjí také Bůh? Jestli neustrnul na stupni vývoje, o kterém si myslel, že je dokonalý, a od té doby na něm neměnně lpí, anebo je pružný, vstřícný novinkám a prožívá to všechno opravdu s námi? Těžko říct, já vím. Zkusme si to ale představit.

Poznala jsem jednoho fajn kluka. Potkali jsme se tuhle na Demonstraci proti předsudkům.V davu byl celkem nenápadný: hubený čahoun s tmavými odrostlými vlasy a pronikavýma černýma očima, zachumlaný v kapuci a ve vytahaných kalhotách, jejichž nohavice od doby, co si je koupil, šoupal po zemi. Byl pozdní podzim, demonstrací to čas. V jedné ruce ho hřál kelímek s čajem, druhou zrovna nadšeně gestikuloval a mával pankáčovi, kterého právě potkal, před očima nějakým lejstrem, které zřejmě je středem našeho zájmu. Chvíli jsem tu zajímavou dvojici pozorovala. Punkera očividně něčím nadchnul. Vyloženě mu visel na rtech a jen nadšeně přikyvoval, až mu kohoutisko poskakovalo, a podupával. Mrzlo. Za chvíli se ten s čajem odtrhnul a dál bloumal mezi davy. Dali jsme se taky do řeči.

Proto vám tu teď můžu sdělovat, že jsem poznala jednoho fajn kluka. Jmenuje se Mojžíš, je mu něco přes dvacet, vysokoškolák. Nevím, co přesně studuje, snad sociologii, každopádně miluje hory, snowboard a poslouchá hip hop. To je strašné, úplně vidím, jaký jste si o něm udělali obrázek. On je ale citlivá duše, až sensitivní! Je členem Greenpeace a momentálně se baví tím, že vykládá lidem svou boží filozofii. Vždycky má po ruce nějakou kopii toho svého lejstra nebo aspoň vizitku s e-mailem. Jak ale říká sám, není nad osobní kontakt.

Dělím se tu teď s vámi o to, co mi Mojžíš sdělil. Jestli vás to nezaujme, nechte čtení, žádná křeč. Já to jenom tlumočím. Mojžíš vás stejně v nejbližší době kontaktuje, on si musí promluvit s každým. Takže: 
Jestli si myslíte, že žijete v tak trochu zkaženém světě, tak bez obav. Mojžíš si to taky myslí. Ovšem od jisté události v jeho životě je tak trochu víc plný optimismu a naděje. Mojžíš bere život jako nějakou hru a snaží se trhnout svůj osobní rekord. Vždycky si chtěl vyzkoušet své prkno v extrémnívh podmínkách. Pěkně drsně! Loni se mu jeho sen splnil. Dostal se s jednou skupinkou stejných nadšenců do Himalájí. Expedice to byla samozřejmě sponzorovaná, kde by na to vzal, že. Študý chudent. Ale kdo umí, ten umí, a tak finanční otázku dále neřešme, prostě ji berme jako fakt.

I vystoupil Mojžíš na horu K2, a že to nebyla žádná hračka. Booh už tam na něho čekal. Extrémista. Lehčí horu si vybrat nemohl. Ale co, podruhé za život, pochopitelně si to chtěl taky užít. Alespoň to vzal jedním vrzem a vzhledem ke své a Mojžíšově nátuře, splnil oběma jejich sen. Je to stará taktika, to něco za něco. Vsaďte se, že po něm teď bude něco chtít…I pravil Booh: „Hi, Mojžíš! Can we speak English?“ „Czech, please,“ na to Mojžíš. „OK, no problem,“ Booh zatřepal hlavou, aby se přeprogramoval a pravil tedy česky: „Vyvolil jsem si tebe, Mojžíši, pro tvou zdánlivou normálnost, ale abnormálně čistou duši. Věřím, že mě pochopíš.“ Mojžíše samozřejmě zajímalo, o co jde. Patří k těm lidem, které překvapí máloco. 
„Je to takhle: I já jsem byl na počátku trochu moc ambiciózní a zkrátka a dobře jsem to přepísk. Dal jsem lidstvu Desatero na dobu neomezenou, a teď mám pocit, že nějak vyprchává, nedodržuje se tak zcela, obchází se, chápeš, no neštvalo by tě to? Vymyslíš si nějaká pravidla a lidi z nich mají dobrý den. Chtělo by to nějakej upgrade. Rozhodl jsem se postupovat po krocích, stanovit si krátkodobější cíle. Myslím, že jsi ten pravý, kterému mohu toto poselství dnešnímu lidstvu svěřit.“ A Booh zmáčkl enter notebooku, a spustil pečlivě nachystanou prezentaci. Mojžíš byl fascinován. Účinek byl dobrý.

1. Tak předně. Přírodu navrátíš do původního stavu. Budeš žít ekologicky, střídmě, budeš podporovat ekofarmy a třídit odpad. Po každé zimě zasadíš pár stromů. Pokud můžeš, používaj alternativní zdroje energie. Řekni vašim, ať nemyjí tak často auto, prosím. Když bude první přikázání jakž takž splňováno, mám šanci pozastavit to tání ledovců. Uvidím, co se s tím dá dělat. 21. století je Ekostoletí. Bez ekologie ho nikdo nepřežije. 
2. Nasytíš hladové, půlka tvých bratří strádá. Budeš podporovat azylové domy a sociální programy. Mysli nato, že spousta dětí na světě nemá dostatečnou výživu, nebo dokonce trpí hladomorem. Ve všech oblastech světa stále není dostupná lékařská péče, i té je zde potřeba. 
3. Jakéhokoliv Boha vyznávat můžeš, neboť já netvrdím, že jsem jen jeden. Prostě jsem. Nepopírám, že jsem tak trochu egocentrický a lichotí mi velký zájem o mou osobu, ale co je moc, to se nedá unést. Ukončíš tedy nesmyslné náboženské války, boje a násilnosti Mým jménem. Dávám ti plnou moc a štempl k tomu. 
4. To s tou manželkou stále platí. 
5. Ach ty mezilidské vztahy! Je to jako nekonečný seriál, neustále se to opakuje. Už mě to trochu unavuje. Proto nenávist snaž se potlačit, nezájem probudit v zájem a přátelství snaž se udržet. 
6. Přestaňte se spoléhat na to, že já vás nakonec rozsoudím. Na právech nám taky nikdo neříkal, co máme dělat. Že je to šichta na celý život, jsem zjistil až mnohaletou praxí. Jeden můj spolužák to vzdal hned na začátku své slibné kariéry a teď je z něj rybář. Má se báječně. Balím to taky. Svědomí budiž ti nejvyšším soudcem! To bude jinej metr, panečku. 
7. Zpomal!!! Nestíhám to sledovat. Jeden den jsi ve střední Evropě, pár hodin letíš do Ameriky, autem frčíš tam, metrem zase zpátky, ve všem se šíleně zrychluje. Víš co se stane, když se příliš roztočí kolotoč… nepřeju nikomu to zažít. 
8. Vše co děláš, dělej pořádně! K tomu nemám, co dodat. Snaž se porušit řetězec konzumní společnosti, kde je všechno jen na jedno použití! 
9. Až se setkáš s mimozemskou civilizací, nekoukej na ně moc překvapeně. Jsou totiž všeobecně velmi citliví na svůj vzhled. Hlavně žádné pokusy! Upozornil jsem je na to samé, co se týká vás. Myslím, že brzy najdete společnou řeč. 
10. A naposled! Neber mé jméno, skutečně prosím, nadarmo. Myslím to vážně. Je to jako když zveřejníš číslo svého mobilního telefonu a pak tě pořád někdo prozvání. Nechtěl bych se dostat do fáze, kdy budu vůči volání svého jména letargický. Někdo mě opravdu může potřebovat. Hasiči se taky nesmí volat jen tak z žertu. 

Tak. To je všechno, co jsem měl na srdci.“ Booh ukončil prezentaci. „Hmm, dobrý prkno,“ pochválil prý Mojžíšovi snowboard. „Ukaž, já ti to stopnu: Teď! Běží ti čas!“ A Booh sledoval, jak Mojžíš frčí na svém snowboardu z K2, aby co nejrychleji předal lidstvu Regule pro 21. století. Vždyť už dávno začalo!

Tak tohle mi vyprávěl Mojžíš na té demonstraci. Docela jsem mu to věřila, jenom to potvrzuje stav věcí. Možná vám to právě přišlo mailem. Mojžíš nelení.