2099 - Tobiáš Wágner - (ASB-K3)

Na ulicích v Ostravě-Porubě dne 29. 12. 2099 se procházeli lidé a roboti. Všude kolem byly vysoké mrakodrapy, které dosahovaly klidně i 500 metrů. Na obloze byla létající auta. Byla velká jako česká Škoda, ale zadní kola směřovala dozadu, jako by se dívala tam, odkud auto přiletělo a dávala jim pohon. Přední kola směřovala dolů k zemi, díky nim se auto vznášelo. Na střechách byla dlouhá křídla 5 metrů na každou stranu, aby auto drželo směr. Všude kolem byly křižovatky pro auta, chodce i roboty. 

A na jedné z těch křižovatek stál vedle cesty malý obchůdek, byla to večerka. Vyšli z ní 2 kluci. Oba měli 13 let a jmenovali se Erik a Viktor. Erik byl malý, ale velmi silný a zdatný sportovec. Viktor byl naopak vysoký a štíhlý, hrál na housle, flétnu, kytaru, klavír a zpíval. Také měl ale velkou fantazii a vymýšlel vtipy a příběhy, které přepisoval do LIGHT-WORDU. LIGHT-WORD je aplikace na digitálních hodinkách, kterou Viktor otevírá, aby mohl psát příběhy. Když to otevře, je to taková velká digitální tabule.

Kluci šli společně z té večerky a povídali si o tom, jak už za 2 dny letí na jinou planetu. Křoupali u toho chipsy a pili „Bochťenku“. „Bochťenka“ je něco mezi dnešní Coca-Colou a POP STAR TEA. Pak šli k Erikovi domů a Viktor tam přespal.

Další den šel Viktor domů, ale ještě si zahráli Fortnite. Fortnite je v té době poslední dnešní hra, která se jim dochovala. Dal si u Erika ještě oběd a potom už tedy šel vážně domů. Všichni občané si začínali postupně balit všechny své věci.

Ale vy vlastně pořád nevíte, proč se odlétá, že? Je to proto, že super vulkán v Yellowstonu vybuchne a odpráskne celou planetu Zemi. Odlet bude přesně na nový rok 2100.

V noci ze dne 30. 12. na 31. 12. letěl Erik s jeho rodinou autem do USA. Ráno tam dorazili, vystoupili a v 9:00 hodin ráno začal nástup do obrovské kosmické lodi. Ta loď měla 20 km čtverečních, do výšky měla asi 1 km a vážila jako celý Mount Everest. 11,8 miliardy lidí nastoupí do této lodi, to je nepředstavitelné! A nejlepší bylo, že nástup i vše včetně toho bylo konečně zdarma.

Ve 21:34 byl nástup ukončen a zavřely se velké dveře lodi. Všichni lidé šli do svých pokojů si lehnout do speciálních nádrží, které je můžou uspat na stovky let a nezestárnou.            

Bylo už 23:10 a kapitán začínal loď pomalu startovat. Najednou mu ale nešlo přidat na plynu ani pohonu. „Jak je to možné?!“ Pomyslel si. Poté šel zkontrolovat co nejrychleji motor. Jenže motor byl velký asi jako celá Poruba. Když vešel do motoru, kolem byly extra velké dráty a trubky. On šel dál, aby našel poruchu, místo toho našel 4 roboty, kteří měli červené oči a povídali si o zničení lidstva, a že oni potom ovládnou vesmír. Kapitán nebyl žádný posera, a tak se rozeběhl proti robotům a bojoval s nimi. Když už měl skoro vyhráno, zeptal se: „Proč nejde startovat loď?!“ Roboti jen koukali a nemluvili. Kapitán dal jednomu z nich pěstí tak silně, že se mu roztříštila hlava na součástky. Ostatní 3 roboti se na něj tentokrát vrhli a zajali ho.

Erik ještě nespal a procházel se nekonečnými a prázdnými chodbami. Potkal tam Viktora a zase si povídali. Bylo 23:30 a oni začali mít podezření, že něco není ok. Jelikož je loď tak velká a těžká, samotný start trvá asi 10–15 minut. Šli se podívat do řídicí místnosti ke kapitánovi. Když tam přišli, nikdo tam nebyl.

Ale pípal tam nějaký alarm. Kluci zjistili, co to je: „Nefunguje pohon.“ A tak se rozhodli, že budou jako ve filmech a půjdou jako největší hrdinové do akce a že zachrání svět. Také se vydali do motoru. Byl obrovský. Všude samé kabely, dráty, prach a špína, trubka sem a trubka tam. Bloudili a bloudili, až se sami ztratili. Pak uslyšeli zvuky křičícího člověka. Znělo to jako kapitán. Kluci se za ním vydali a pak uviděli tu hrůzu. Kapitán byl mučen roboty, které napadl. Dávali mu elektrické šoky. Potom ho hodili do malé cely, ze které se chtěl kapitán dostat, ale byli tam neviditelné elektrické mříže. Dostat se přes ně by mohlo vzít život, protože by to byla obří bolest. Kluci tam stáli a byli v šoku. Roboti si jich všimli a taky je zajali. Kluci se přes ty mříže chtěli dostat, ale tu bolest nešlo vydržet. Viktor se nevzdal, pořádně skousl zuby a prošel mřížemi. Vypnul je zvenčí a tak pomohl Erikovi. Erik pak vypnul kapitánovi mříže a tím byli zachráněni. Jenže Viktor byl skoro mrtvý, už se nedokázal ani pohnout. Erik mu chtěl pomoct, ale roboti přišli a chtěli Erika zabít. Kapitán zakročil. Erika odhodil stranou a ještě se pokusil o záchranu, ale roboti byli rychlejší a Viktora klepli o hlavu a on umřel. Erik se rozplakal, nechápal, jak se může něco takového intenzivního stát za 10 minut, kdy vše skončí. Kapitánovi to bylo taky moc líto, ale stále jim zbývalo opravit tu poruchu co nejrychleji, protože odlet byl naplánovaný o 5 minut dříve, než planeta bouchne. Takže si museli pospíšit. Utíkali a utíkali a u toho hledali. Kapitán nakonec našel pohonovou nádrž. Byl v ní přetrhnutý drát, díky kterému by mohl kapitán ovládat sílu pohonu a rychlosti. Rychle to přilepil k sobě a utíkali zpět na palubu. Bylo 23:59, už měli jen 5 minut na to, aby loď vzlétla. Kapitán zapnul výkon naplno a teď už jen musel čekat, jestli to loď zvládne, nebo jestli takový prudký začátek loď nezvládne a klekne.

Loď to zvládla!!! Kapitánovi spadl kámen ze srdce. Už si myslel, že je konec. Odletěli a kapitán s Erikem sledovali naši planetu z dáli, jak pomalu mizí ve vesmírné tmě a jak vybuchuje. „Náš domov už neexistuje. 4,5 miliard let jsme tam byli, a teď budeme jinde,“ pověděl kapitán Erikovi, ale ten byl ještě pořád smutný, a nedokázal si odpustit, že nezachránil Viktora místo on jeho.

Roboti se v motoru roztavili, protože tam bylo extrémní horko, když se motor zapnul.