Až se bude psát rok 2075 - Kristýna Vlčková - (ASB-K4)

Co se bude dít se mnou a světem v roce 2075? Kým vůbec budu? Budu tady ještě? Ujme se vlády nad světem umělá inteligence? Na tyto otázky sice odpovědi neznám, ale pokusím se nad nimi alespoň zamyslet.

Nejprve bych chtěla popřemýšlet nad svým povoláním a soukromým životem. Najdu si nějakou profesi, která mě bude naplňovat a doprovázet při mém stárnutí? Moc bych si přála, aby to byla taková práce, jež mě bude bavit a umožní mi již v mých 65 letech být zajištěná v důchodu a trávit čas se svými vnoučaty. Už teď je rodina důležitou součástí mého života, a proto doufám, že tomu bude tak i dál. A otázka, zda tady ještě vůbec budu, je natolik depresivní, že se jí radši nechci ani zabývat.

Myslím si, že do mých 65. narozenin se ve světě stane tolik věcí, že je nestihnu ani vnímat. Pravděpodobně se budu cítit jako třeba moje babička, když ji učím psát zprávy přes sociální sítě. Budu schopná držet krok s technikou a umět ovládat moderní technologie jako třeba létající auta? Budou nám nákupy a balíčky doručovat drony? Dokážeme uchovat přírodu pro budoucí generace, nebo je necháme žít v obrovských betonových megapolích? Upřímně mě tyto podobné otázky děsí, protože se už současný svět mění čím dál rychleji. Domnívám se, že nám moderní technologie hodně usnadňují život a že je v budoucnu budeme umět využít k velkým a prospěšným věcem.

Závěrem bych chtěla říct, že sama nevím, co mě v budoucnu čeká, ale budu s k tomu stavět otevřeně. Moc bych si přála, abychom my lidé dbali na vztahy mezi sebou a aby rodinu a přátelství nenahradily studené displeje a obrazovky.