Až se bude psát rok 2080 - Adam Andrij Boyko - (ASB-K4)

Zdravím Tě, Maty,

již dlouhou dobu jsme se neviděli. Naposledy od základní školy, pokud se dobře pamatuji. Píšu ti tenhle dopis, protože nemám na tebe kontakt v té nové aplikaci od firmy Marka Zuckenberga, instagram byl lepší, ale doba jde dál.

Na konci dopisu najdeš mé uživatelské jméno, i když se už dneska zcela bez problému používá výraz nickname. Protože jsem tě dlouho neslyšel, obeznámím tvou osobnost, jež je velmi slavná ve formuli 1, s mými zážitky a pohledy na letošní rok 2080, ve kterém jsem oslavil své sedmdesáté narozeniny. Ještě než půjdeme k mým pohledům, bych se rád pozastavil nad slavením narozenin. Pamatuješ, když nám rodiče koupili dort se svíčkami, vysněné dárky a otevřeli šampaňské na přípitek? Já ano a jsem opravdu rád, že jsem to mohl zažít, protože tento rok na mé narozeniny mi mé děti poslaly na účet eura, jelikož koruna česká byla zrušena asi 7 let zpátky.

O měnu tu vůbec nejde, jde o to, že dnešní mladá generace lidí nezažila to, co já, a přizpůsobili si oslavu narozenin podle svého gusta, jen aby se nenamáhali. Hrozně mě štve nejen způsob oslavy narozenin, ale taky zrušení svátku, což mi přijde jako nehorázná neúcta k lidem, jak živým, tak mrtvým. Kupříkladu Dušičky. Z nich se u nás, v České federaci, stal Halloween.

Pamatuješ si na mou sestru Martu? Doufám, že ano, protože nevím, kde se to v ní vzalo, ale při minulých volbách do Poslanecké sněmovny vyžadovala po volební komisi papírovou formu volebních lístků, jenž se neprovozuje už dobrých 23 let. Kdybych tam nepřišel já, zavolali by na ni, zcela jistě, městskou policii. Po tomto incidentu jsem ji poslal do Japonska na léčebný a relaxační pobyt. Není to úplně blázinec, ale na pár týdnů zůstane ve virtuální realitě u moře. Věřil bys, že dovolená u moře vyjde dráž než ten pobyt v Japonsku? Je to z důvodu, že moře už takřka neexistují kromě jednoho, Černého, kde je to nejdražší a je tam narváno jak na Václaváku. Mou sestru v Japonsku necháme být sestrou.

Před pár lety jsem zkusil něco, co dneska už nezažiješ. Jelikož jsem měl volno, protože Barča vedla trénink aikido na Várenské, tak jsem hledal na internetu něco, co by mne dokázalo zabavit. Jakmile jsem uviděl, co mne zaujalo, rozzářily se mi oči jako nikdy předtím. Bylo to pečení rohlíků v poslední ,,normální" pekárně v ČF. Bleskurychle jsem si koupil vstupenky a už jsem zjišťoval, jakým vlakovým spojem pojedu. Asi chápeš mé nadšení, protože upéct si sám rohlík v dnešní době je nadlidský úkol. Vše teď dělají roboti. Pečou pečivo, vytváří umělé maso, uklízí byt, řídí dopravu, vždyť to znáš. Štve mě to. Lidstvo si neumí ani utřít řiť bez pomoci robota. Zpět k rohlíkům. Rohlíky jsem si vlastnoručně upekl v kamenné peci za hoření tvrdého umělého dřeva, protože v ČF není ani jeden živý strom. Jsem rád, že ještě dnes existují staré, až pro některé nostalgické aktivity, ale jsem zároveň zklamán ze směru, kam se lidstvo ubírá. Určitě to není náš poslední kontakt. Byl bych rád, kdybys mi také napsal dopis i s tvým nicknamem.

Hodně úspěchu v závodění přeje tvůj kámoš Adam A. Boyko J

Můj nick name: R0k dva 1000 8 desát