Babiččino a moje dětství - Oliver Stehlík (GP-K2)

5. prosince 2021, Oliver Stehlík

Moje babička bydlela v bytovém domě v Opavě. Chodila na dvůr, s kamarády se scházela na klepáči. S kamarády hrála na schovávanou a na honěnou. Hrála na klavír jako já a baví ji to doteď. Měla gramofon a rádio, kde poslouchala hudbu nebo zprávy. Víkendy trávila na chalupě. Jezdili tam na motorce, i když pršelo. Neměli auto, jezdili vlakem nebo autobusem.

Já ráno vstanu v 7 hodin, obleču se a jdu do školy. Pak přijdu domů, udělám úkoly a pak jdu hrát hry. Až mě to přestane bavit, koukám se na YouTube. A pak se podívám na NETFLIX.

Já bych chtěl každý týden jezdit na chalupu. Chtěl bych nemít auto a jezdit tam vlakem. A chtěl bych tu starou dobu. Gramofon bych nechtěl, protože máme televizi a ten gramofon z chalupy se seká. Na motorce bych nechtěl jezdit, bál bych se, že spadnu.

Mojí babičce se nelíbí moje hry, NETFLIX a YouTube. Asi by chtěla vstávat v 7 hodin, protože ona musela vstávat o půl šesté. Moje babička by si asi zahrála nějaké hry, třeba Mário. Babička tu naši chalupu koupila a pak se to tam rok muselo celé opravovat. Protože tam byli dříve koně, muselo se to celé odřezat, protože tam byla šikmá střecha. Od té doby tam pořád jezdíme.

Tato prezentace používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte.