Jak si představuji svůj život za 60 let? - Karolína Kolářová - (ASB-K2)

Představuji si, že budu bydlet v malém domečku na okraji města. Bude tam zahrádka, kde budu pěstovat květiny, bylinky, možná i jahody. Budu mít morče, které se bude jmenovat Bubalka. A každý den si sedneme na gauč a budeme se dívat na televizi.

Až se bude psát rok 2085, budu mít sedmdesát jedna let. To zní hrozně zvláštně - vlastně si to ani neumím představit. Ale svět bude úplně jiný, než je teď. Možná už nebude ani potřeba chodit do školy, protože se budeme učit všechno pomocí robota, který bude představovat učitelé. Lidé asi nebudou ani jezdit auty, ale budou lítat lehce nad zemí a my nebudeme muset ani řídit. Nebudou ani tak moc nehody a nebudeme muset ani tankovat, protože všechno pojede na solární energii nebo na něco, co ještě neznáme. Města budou plná zeleně, protože všichni pochopí, že bez přírody to nejde. Na zdech porostou květiny. Doufám, že vzduch bude čistý a že všechny ty plasty z moře, o kterých nám paní učitelka pořád říká, že ničí planetu, už tu nebudou. Možná už budou lidé i na Měsíci nebo na Marsu. Já bych se tam chtěla alespoň podívat! Když teď vidím, jak startují rakety, říkám si, že za šedesát let to třeba bude stejně běžné, jako dneska letět letadlem. Ale zároveň bych chtěla, aby zůstal i obyčejný svět -  louky, řeky, zvířata, lesy. Aby nebylo všechno z kovu a skla. Taky doufám, že se lidé naučí být na sebe hodnější a nebude tolik hádek a válek. Možná se změní i myšlení lidí - třeba nebude záležet na tom, odkud kdo pochází, a jaké je národnosti, ale na tom, jaký je uvnitř.

Anebo je možné, že budu bydlet v malém městečku u polských hranic, v Osoblaze s mimozemšťanem a spoustou milých přátel. Kdo ví, jaké to opravdu bude? Za tolik let, to si někteří nedokážou představit. Možná ani já.