Král blat - Adam Erdös - (RH-K4)

Zdá se mi to, jako by se to stalo včera, přitom je to už několik let od této legendární dovolené. Vždycky, když na si na ni vzpomenu, vybaví se mi jen vtipné vzpomínky, na které budu v dobrém vzpomínat.

Píše se léto 2015 a já, moje sestra, mamka a taťka vyjíždíme na dovolenou na jižní Moravu, kde to už všichni moc dobře známe, protože tam nejedeme poprvé. Všichni jsme natěšeni na dovolenou, kterou jsme měli už naplánovanou dlouho. Mezitím co táta dává do auta naše zavazadla, já a moje sestra ukládáme mezi nás košík plný rajčat od babičky. Ani jsme se sestrou nemrkli a už jsme vyjížděli pryč z Ostravy směr jižní Morava. Neměli jsme moc co dělat, a proto jsme pořád jen spali, a když už jsme byli nabití jako baterky, tak nás popadl hlad. Košík plný rajčat už nebyl tak plný a my měli krásně najezená bříška. Já jsem osobně tu cestu skoro celou prospal a byl jsem potom už rád, že jsme dojeli na ubytování, ve kterém jsme měli strávit následujících 10 dní. Vybalili jsme si věci a v ten den jsme se šli už jenom projít.

Druhý den jsme strávili u bazénu, kde jsem topil sestru a dělal si z ní srandu. Cesta z koupaliště ale byla jedna z nejhorších cest za celý můj život a pamatují si to doteď. Po dlouhém plavání a dělání blbostí v autě, jsem si chvilku zdřímnul a nechal si otevřené okno. Jeli jsme jakousi podivnou cestou přes pole, kde bylo mokro a velké díry, ve kterých byly kaluže a bláto. Taťka dostal otázku, jestli vjede do jedné kaluže levou stranou auta nebo pravou stranou auta. No, vybral si stranu levou, vjel tam a na můj obličej se přes otevřené okno dostalo bahno, které nakonec nebylo bahno, ale hnůj. Je to divný pocit probudit se z dobrého spánku a mít celý obličej špinavý od hnoje a být k smíchu celé rodině. Jak si to připomínám zpětně, tak to muselo být hodně vtipné, ale pro mne to nebylo v tu chvíli vůbec vtipné. Sestra si ze mě udělala největší srandu, začala mi přezdívat "král blat". Na tuto přezdívku po nějaké době zapomněla a já jsem za to rád.

Dalších sedm dní uteklo jako voda. Byly to totiž samé návštěvy zámků, hradů, zoologické zahrady a bazénů. Zažili jsme hodně srandy, ale na co nejraději vzpomínám, je tato příhoda.

Devátý den, jsme si udělali výlet do zámku Lednice. Procházeli jsme si tam areál, obdivovali přírodu a bylo na čase vrátit se zpátky na místo, kde jsme byli ubytovaní. Přijeli jsme na místo a chtěli jsme si už všichni odpočinout po náročném dni, a proto jsme si sedli ke stolu, nalili si pití a hráli karty. V půlce první hry jsem se napil a říkal jsem, že to chutná nějak divně, tak jsem se zeptal mamky, co v tom je, mamka odpověděla, že džus, tak jsem si z toho nic nedělal a třeba po třetí skleničce se omylem napila mamka a zjistila, že to není džus, ale víno. Všichni se zasmáli, mně bylo sice trochu špatně, ale zvládl jsem to. Večer jsme se už jen balili a byli smutní z toho, že ráno se musíme vrátit zpátky do Ostravy.

Všechno jednou končí, a tak přišel desátý den, což znamenalo cestu domů. Já a sestra jsme zasedli do našich sedaček a byli jsme připraveni na cestu. No samozřejmě bychom to nebyli my dva, kdybychom hodinu v kuse nezpívali rodičům jednu a tu samou písničku pořád dokola jako ve smyčce, pak už nás to přestalo bavit a rodiče za to byli nesmírně rádi. Zbytek cesty jsem prospal a jediné, co mě vzbudilo, byla přestávka, kdy si taťka musel odpočinout. Další zastávka Ostrava, tam jsme po další hodině cesty dojeli, vybalili se a už jsme mohli jen vzpomínat, jak posledních deset dnů bylo úžasných.

Teď už si jen říkám, jaké skvělé časy to byly, kdybych mohl, vrátil bych se zpátky.