Moje babička - Nikola Hlavsová - (GP24-K2)

Moje babička se jmenuje Eva a narodila se v roce 1962. Po narození ji rodiče dali do kojeneckého ústavu. Měla však štěstí a když jí bylo 8 měsíců, adoptovali ji dva úžasní lidé. Vyrůstala tak ve šťastné rodině s novou maminkou, tatínkem a dědečkem.

Do školky chodila v Polance. Tam také nastoupila do školy a až do páté třídy chodila do „staré školy“. Kuchyň měli ve sklepě a děti někdy pomáhaly nosit dolů kuchařkám špinavé nádobí.  V budově byla také Lidová škola umění. Od 6. třídy začala chodit do „nové školy“. Její třídní učitel byl pan Zdeněk Dybal. Škola vypadala prý podobně, jako dnes, ale nebyla tak dobře vybavená, jako ji máme dnes my.

Jako dítě byla stále venku, hrála si na hřišti u Dělnického domu, chodila se koupat do rybníku, na ulici si hrála různé hry a chodila cvičit do DTJ. Měli spoustu stolních her. Cvrnkali si kuličky do důlku, skákali přes švihadlo. Ráda chodila do lesa, s dětmi lezla po stromech a jedli čerstvě utržené ovoce.

Babička jezdila do domu kultury v Ostravě, kde hrála v orchestru na klarinet, závodně běhala a ráda chodila na túry do hor. Když chtěli jet do Ostravy, tak museli jít na „lokálku“, která jezdila z Klimkovic do Svinova. Babička moc ráda vzpomíná na dětství strávené v Polance a dodnes zde žije.