Přátelství nezná hranic - Adéla Majcherová - (KNZ-K4)

Přátelství je nezaměnitelné pouto lidí, kteří se mají rádi takoví, jací jsou, ale také i přesto, jací jsou. Podobá se to magii, která v nás vyvolává jedinečné, opravdové a srdečné pocity. Nutí nás se smát, milovat, plakat štěstím či smutkem.

Lidé si necení přátelství, tak jak by si zasloužilo. Zdá se to jako naprosto obyčejná a všední věc, která polétává kolem nás s hřejivým pocitem, lidé ho cítí, ale neuvědomují si, jak těžko by jim bez něho bylo. Jak šedě by potom vypadal normální den. Dospělí si často odfrkávají nad dětskými pohádkami, kde kreslené postavičky učí děti síle přátelství. Co když ale právě oni, muži a ženy, otcové a matky či náctiletí nechápající otevřenost, potřebují lekci? Jako malí podléhali příběhům, ale nakonec se obrátili zády a zvolili si cestu samoty a vlastní hrdosti.   Jak jednou citoval Helen Keller: „Kráčet tmou s přítelem je lepší, než kráčet světlem sám.“ Není snad lepší slyšet v mrazivém tichu dech člověka, kterému věříte než být sám v nekonečném tichu, přesto ve světle?

Všichni ten pocit kamarádství mají šanci cítit. Jako batolata na pískovišti stavějící bábovičky. Jako zvonivý smích o přestávkách ve škole. Jako ranní šálek kávy s blízkou přítelkyní. Vždy se najde někdo, kdo dokáže být vaším člověkem, spřízněnou duší. Stačí jen chtít a vesmír se pohne pro vaše setkání s kamarádem. Někdy může být nejlepší přítel i v samotné věci, která je pro vás důležitá, nebo v okamžiku, který vám vnikl do srdce. Nezáleží, kdo nebo co to je, důležité je, že vás to dělá šťastným a dává vám to další důvod vstávat s úsměvem z postele.   Přátelství je jako dobrodružství, které dává některým chvílím smysl, když se na někoho můžete spolehnout, položit za něj i život. Jako záchranný kruh v nekonečnu či kotva v bouři. Drží vás nad burácejícím mořem a rozsvítí slunce nad hladinou. Je jako vlastní úkryt před krutou realitou. Střípek světla na konci tmavého tunelu, ruka, která vás chytne, když padáte. Ani nevíte, že ji potřebujete, dokud vám nezabrání v pádu.

Přátelé se stávají vaší rodinou, před kterou můžete být sami sebou. Můžete o ně opřít hlavu, zavřít oči a s naprostou jistotou vědět, že na drobek okamžiku nejste v ničem sami a váš přítel vás podrží. Je jedno, jak moc se můžete od nich lišit, jestli jste své protiklady nebo máte stejné zájmy. Máte sebe navzájem a vše okolo už není podstatné.

Kamarádství je jedna z nejdůležitějších věcí ve vesmíru a lidé by si toho už mohli začít všímat. Vždyť pro některé je to slunce nad hlavou, rodina nebo smysl života. Kolik dětí či lidí je samo a touží po člověku, který jim dokáže ze všech nejvíce porozumět? My ho máme, ale třeba si někdy neuvědomíme, jaké máme štěstí.

Všímejme si našich rozzářených obličejů štěstím, když se naše odlišné druhy smíchu proplétají vzduchem. Mysleme na pohodu přítele stejně jako na tu naši. Važme si blízkých lidí v naších životech a kolem, neboť to je naše nejvzácnější bohatství.