Rozdíly v dospívání mezi mnou a babičkou - Antonín Pajdla - (GP24-K4)

Moje babička se narodila roku 1949 a prožila tak dětství plné jednoduchosti ale také mnohých omezení. Zatímco já narozený o více než půl století později žiju v odlišném světě se spoustou rozdílů.

Školní život mojí babičky se od toho mého dost lišil, třeba plnící pera tehdy nebyla takže se musela namáčet do inkoustu. Pouzdra byla dřevěná a dokonce se i kontrolovalo aby v nich byl pořádek a řádně ostrouhané tužky. Třídy vypadaly také úplně jinak, lavice byly sklopené aby se na ně co nejlépe psalo a dbalo se aby měl žák správně položené ruce. Učitelé měli přísnou autoritu a učení bylo celkově méně interaktivní za to více faktické. Myslím si že v tomto ohledu mám v dnešní době velkou výhodu, protože se můžu učit o čem chci a hlavě i zábavnou formou mimo školní lavice.

Velká změna proběhla v oblasti moderních technologií. Tehdy neměli televizi, telefon natož internet a museli se zabavit jinak. Trávili spoustu času venku s kamarády, stačil míč a zabavili se na celý den, nepotřebovali k tomu nic jiného. Když bylo v televizi něco opravdu zajímavého, třeba hokejové utkání, vždy se lidé sešli u těch co ji měli a tak se dívali a užívali si ty chvíle společně. Představa něčeho takového v dnešní době je skoro nemožná. Když se na babiččino dětství podívám, myslím že je na zážitky dost možná bohatší než to moje i přes absenci obrazovek.

Největší rozdíl mezi námi je ale samozřejmě v čase ve kterém vyrůstala. V době jejího dětství se lidé více spoléhali na vlastní schopnosti a také na druhé, ne na technologie které by jim různě usnadňovali život. Já mám zato cokoliv doslova na dosah ruky, stačí jen pár kliknutí. To mi sice zlehčuje mnoho aspektů života ale zároveň mě odděluje od skutečné reality.

Dětství mojí babičky a to mé byli tedy velmi odlišné. Zatímco ona vyrůstala v relativně jednoduché době. Já žiju v uspěchaném světě který se stále jenom zrychluje. Oba světy mají své výzvy a obtíže ale také své kouzlo.