Vodník z koblovského mlýna

U bývalého koblovského mlýna žil kdysi vodník. Bylo zvykem, že mu mlynářka denně podávala krajíc namazaného chleba a balíček tabáku. Jednou však mladý nezkušený tovaryš vyměnil svůj suchý chleba za namazaný krajíc pro vodníka. Vodníka suchý krajíc velice urazil. Od toho dne navštěvoval mlýn již pouze v noci a schválně velice rámusil. Mlynář se musel přestěhovat k sousedům, protože mu vodníkovo noční řádění nedovolovalo v noci spát. Krátce po této události se u mlynáře přihlásil mladý chlapec, který jej prosil o možnost přenocování. Mlynář mu milerád vyhověl, ale upozornil jej na vodníkovo řádění. Mládenec se však ničeho neobával.

„Nebojte se pantáto, já ho to odnaučím!“

Půjčil si od mlynáře housle a v noci seděl u světýlka v mlýnici a krásně hrál. Netrvalo dlouho a objevil se vodník. Měl zelený oblek a zelený klobouk s dlouhým perem. Posadil se a naslouchal krásné hudbě. Najednou projevil přání naučit se také tak krásně hrát. Mládenec však poukázal na jeho drápy s tím, že by mu jimi poškodil struny. Jedině kdyby si je nechal opilovat. Nic netušící vodník svolil. Mladík mu upevnil ruce do svěráku a obrousil mu nejen drápy, ale také prsty. K tomu přivolal ještě i mlynáře, který vodníka pořádně zmlátil. Vodníkovi se přece jen nakonec podařilo z léčky uprchnout. Když utíkal, sliboval, že se za to krutě pomstí. Mlynář se však velice radoval, že se vodníka zbavil a mládenci se za jeho pomoc bohatě odměnil.

Po návratu z návštěvy u souseda však spatřil vodníka sedět na můstku. Asi na něj čekal. Vyděšený mlynář však duchapřítomně vypřáhl koně, vzal váhu od vozu a napodoboval na oji pilník. Jak to vodník uviděl, ustrašeně skočil do vody a zmizel. Na druhý den pozorovala mlynářova rodina vodníkovo stěhování. Měl celkem 44 naložených vozů a odjížděl směrem na východ. Ačkoliv nedbal cesty a jel přímo polem a loukami, nezůstala po něm žádná stopa. Tak se v mlýně vodníka navždy zbavili.