Zdobení vajíček podle starých zvyklostí

Melanie Musilová
Melanie Musilová
11. dubna 2017, Miriam Prokešová

Dochovaly se 4 různé způsoby: vajíčka rýsovaná, malovaná, okrašlovaná nebo pouze barevná, nejčastěji červená.

Rýsovaná vajíčka

Vajíčka se uvaří v cibulových slupkách, které se ponoří do vody již několik dní předem. Aby byla vajíčka krásně hnědá, nechají se ještě po uvaření několik hodin v „cibulové“ barvě. Pak se může přidat olej (na počátku vaření barva díky oleji nepokryje celé vejce a ono je pak mramorované). Na pěkně čistých a obarvených vejcích se pak může začít s rýsováním ostrým a tvrdým nožem, který má ulomenou špičku. Nožem seškrabujeme barvu, výsledný obrázek je pak podobný dřevorytu. Chce to ale hodně trpělivosti, seškrabování barvy jde jen velice pomalu. Tímto způsobem se rýsují ornamenty, většinou ve tvaru okvětních lístků.

Vajíčka malovaná voskem

Jsou dvojího druhu:

  1. Na bílých vejcích barevná malba voskem
  2. Na barevném podkladě se tvoří voskem bílé ornamenty

Postup

Vajíčka se uvařila v mléce. Nechal se roztát vosk, a to buď žlutý, zelený, modrý nebo červený. Tavení se dělávalo na lžících, nazvané škrabačky, které se daly nad hrnek, ve kterém hořel olejový kahánek. Nástroje k malování byly dva: špendlík, který byl zapíchnutý v dřevěném držátku a trojúhelníková lopatička z peří. Dobře uvařená a osušená vejce se dala na teplé místo, aby vejce zůstala teplá (jinak by vosk špatně chytal). Špendlíková hlavička se namáčela do vosku, který se nesmí přepálit, a špendlíkem se pak dělají na vajíčka čárky a ornamenty. Vosk rychle chladne, nejčastěji se tedy dělají hvězdičky. Lopatička z peří se používala na pásky a hvězdičky a to tak, že se namočená ve vosku jen položila na vejce.

Bílý ornament na barevném vejci se získal jiným postupem. Ornamenty se vykreslovaly na syrové vejce obyčejným voskem, pak se teprve vejce dala uvařit do vody s barvou. Vosk během vaření pustí, ale na místa, kde byl, se barva nechytí a zůstanou tam bílá místa.

Vejce okrašlovaná

Vejce okrašlovaná se zdobívala barevnými látkami nebo papírky a drátky. Taková vejce mohou být buď pouze bílá, ale také malovaná či mramorovaná. Do špiček vejce se zarazil špendlík a celé vejce se rozdělilo na několik sudých dílů čarami, vedenými na vejci od špendlíku (podobně jako poledníky na zeměkouli). Jeden díl se přikryje barevnou látkou a okraje se polepí prýmky ze zlatého papíru a druhý díl se nechá prázdný. Na prázdné díly se přilepí obrázky a od špendlíku ke špendlíku se vedou spirálovité drátky. Kromě výzdoby mohly být na velikonočních vejcích také nápisy, např.:
Komu vajíčko daruju, toho upřímně miluju.
Komu to vajíčko dám, toho jistě ráda mám.
Já tobě dám vajíčko, ty mi dej své srdéčko.
To vajíčko malovaný je vod srdce darovaný.

Proč vajíčka?

Nejen proto, že jsou symbolem nového života, protože vše pochází z vejce, ale dochovala se také dávná pověst o tom, jak sv. Petr chodil s Ježíšem po světě a dostali hlad. Přišli k jedné chalupě a prosili hospodyni o kousek chleba. Selka však neměla ve stavení chleba ani kousek a ubohá nevěděla, co by hostům narychlo podala. Náhle však uslyšela kdákání slepice, která slétla z hnízda v kurníku. Selka tam rychle vyskočila a našla vejce, které dala do teplého popela, upekla je a nabídla pocestným. Když odešli, chtěla uklidit skořápky, které po vejcích zůstaly. Jaké však bylo její překvapení! Skořápky se proměnily ve zlato! Selka pak každého pocestného krmila jen vajíčky, ale skořápky se už nikdy ve zlato neproměnily.

O velikonocích se vajíčka nejen zdobila, ale používaly se také k ochraně polí. Zahrabávala se např. do rohu polí nebo se dávala při orání před radlici a zaorávala se. Taky se jich používalo i při vyhánění dobytka na pastvu - koulela se před dobytkem nebo na jejich hřbetě jako ochrana proti nemocem. Nejen děti, ale také dospělí se bavili o velikonocích různými hrami s vajíčky – např. ťukáním vajec nebo jejich házením do výšky, přes střechu (tzv. rodičování) nebo válením po „valbisku“ ze zvlášť připraveného svahu. Pokud se nějaké dívce vejce rozbije, tak to znamená, že její láska není stálá.

Proč velikonoční zajíček?

Zajíček je německý zvyk, podle kterého právě zajíček snáší na poli pro hodné děti malovaná vajíčka. Ve Slezsku však býval hezčí a milejší zvyk slovanského původu. Malovaná vajíčka a ostatní dobroty nesnášel pro děti zajíček, ale skřivánek – škrobanek, který tyto dárky pro děti přinesl z nebe jako odměnu od samotného Pána Boha. 

Tato prezentace používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte.