Až se bude psát rok 2075 - Veronika Šolcová - (ASB-K4)

Když slyším rok 2075, zní to hrozně vzdáleně. Těžko si představit, jak bude svět vypadat za padesát let. Bude všechno jiné – technologie, doprava i způsob života lidí. Ale přesto si myslím, že některé věci zůstanou stejné – třeba sny, které máme. Když přemýšlím o tom, jaký bude můj život v roce 2075, představuji si, že budu mít hezký domov, práci, kterou mám ráda, a rodinu, na kterou jsem pyšná.

Jedna z věcí, kterou bych si přála, je stát se učitelkou na gymnáziu. Učení mě baví, hlavně když vidím, že někdo díky mně něco pochopí. Chtěla bych být taková učitelka, která žáky opravdu zajímá, která umí vysvětlit látku i jinak než jen z učebnice, a která se s nimi umí i zasmát. Myslím, že práce učitelky je sice náročná, ale zároveň moc hezká, protože člověk může ovlivnit životy druhých a předat jim něco důležitého. V roce 2075 třeba budou ve školách roboti nebo chytré tabule, ale opravdového učitele podle mě nic nenahradí.

Taky si představuji, že budu bydlet v malém domečku někde na okraji města. Nebude to žádný moderní skleněný dům, ale spíš něco útulného a klidného. Na zahradě bych chtěla mít květiny, trávník, a možná i houpačku nebo houpací síť. Večer bych si sedla na terasu s hrnkem čaje a poslouchala zpěv ptáků. Mám ráda představu, že i když svět kolem bude rychlý a plný technologií, já budu mít svoje místo, kde bude ticho a pohoda.

A protože si život neumím představit úplně sama, chtěla bych mít i rodinu. Třeba dvě nebo tři děti, které bych se snažila vychovávat s láskou a trpělivostí. Přála bych si, aby měly hezké dětství, abychom spolu jezdili na výlety, smáli se a povídali si. Možná bych jim pomáhala s učením nebo je učila to, co mě baví. Byla bych ráda, kdyby viděly, že život může být hezký, když člověk dělá věci, které ho naplňují.

Když si to všechno představím, tak vím, že rok 2075 pro mě nebude jen o moderních technologiích, ale hlavně o lidech a o pocitu štěstí. Doufám, že se mi podaří splnit si svoje sny – být učitelkou, mít svůj domek a milující rodinu. Protože právě to je podle mě to nejdůležitější, ať už žijeme v jakékoliv době.