Dětství našich babiček a dědečků - Gabriela Bronczková - (GP24-K2)

Moje babička se narodila v roce 1964 a dědeček v roce 1960. V té době ještě nebyly počítače ani mobily. Televizi v té době měli téměř všichni. Ale každá rodina měla pouze jednu a to černobílou. Barevná televize se objevila, až byli prarodiče starší.

Holky si hrály s panenkami na maminky. Panenky různě převlékaly, vařily jim a chodily s kočárky na procházky. Venku skákaly gumu. To byla dlouhá guma, co se dávala do pasu od kalhot. Ta se zavázala a dvě holky si ji natáhly mezi sebe a třetí přeskakovala. Začínalo se ve výšce kotníků a pak se postupovalo nahoru. Pak skákaly panáka. Ten se nakreslil křídou na chodník a s pomocí malého kamínku, který se nejdřív musel hodit na správné místo, a pak se mohlo skákat. Taky se hrála takzvaná školka s balonem o stěnu. Balon se hodil o zeď a mezitím se rukama dělaly různé pohyby. Byla k tomu taková přesná soustava pohybů a soutěžilo se, kdo bude nejlepší. Spolu s kluky hrály holky schovávanou nebo honičku. Oblíbená byla taky vybíjená nebo vyvolávka.

Škola byla jiná než naše. Nebyly žádné elektrické tabule, byla jenom klasická černá tabule, na kterou se psalo křídou. Ve třídě byly vždy tři řady lavic. Vedle sebe seděli pouze 2 žáci. Také nebyly žádné počítače, koukalo se pouze na obrázky. V té době se paní učitelce říkalo soudružka učitelka. Používaly se diaprojektory, ve třídě se zatáhly černé rolety, na tabuli se pověsilo bílé plátno a paní učitelka na tom ukazovala různé obrázky. To byly vlastně fotografie v diarámečku. Taky se chodilo 2krát do roka společně na preventivní kontrolu k zubaři, to ale nikdo neměl rád. Povinná očkování probíhala vždy ve sborovně. Přijela paní doktorka, tu měli všichni stejnou, a postupně se chodilo očkovat.

Po vyučování většina dětí chodila do Pionýra. To byl takový odpolední kroužek. Pro malé děti v 1. až 2. třídě byly Jiskřičky a pro starší děti Pionýr. Děti se vždy jednou týdně scházely a pod vedením vedoucího hrály různé hry a vyráběly různé věci. Když bylo hezky, chodily ven. Buď na hřiště, kde hrály různé hry, nebo chodily na různé procházky do přírody. Tady si povídaly o zvířatech, učily se poznávat stopy a podobně.

Dětství prarodičů bylo jiné než naše. Prožívaly ho ale společně s kamarády a spolužáky podobně jako my, jen trochu jinak.