Štědrý den aneb náš dokonalý svátek - Federica Ferrová - (RH-K4)

Vždy jsem milovala každé sváteční dny, ať už to byl Halloween, Velikonoce, nebo třeba jen jednodenní prázdniny. Můj oblíbený byl ale vždy Štědrý den. Vrátit se domů ze školy, kde jsme v angličtině dostali vánoční pracovní list, nebo mé hodiny klavíru a také houslí, ve kterých jsme vždy hráli pouze koledy, nebo známé anglické písně, jako je třeba White Christmas. Poté si sednout na pohovku a dívat se na italské vánoční programy s mou rodinou, u toho popíjet kakao se šlehačkou, nato si jít lehnout a poté nekonečně dlouho být vzbuzená, neboť se tak strašně těším na všechny dárky, ale hlavně, až budeme všichni pospolu a budeme popíjet nealkoholické šampaňské a u toho jíst kapra s tím nejlepším bramborovým salátem, který byl kdy stvořen.

Vánoce jsou opravdu ten nejlepší čas roku, poněvadž vím, že vždy budu s lidmi, kterých si nejvíc vážím.

Konečně přišel den D, 24. Prosince, večer předtím, jsem nedokázala usnout, neboť jsem se tak strašně těšila, až bude těch 18:00 večer a všichni zasedneme k našemu dlouhému stolu. Štědrý den jsem vždy strávila s mými sourozenci. Oba dva moji bráchové jsou starší, ale bavím se s nimi jako kdybychom neměli ani týden od sebe. “Marco, můžeme rozjet kolo hry?” v osm ráno jsem se ho zeptala. Všichni tři jsme vždy šli k počítači, a šli se věnovat online hrám, které jsme poté hráli tři hodiny v kuse. “Jdeme na deskovky!” vyjekla jsem. Když nás to už přestalo bavit, tak jsme šli hrát Člověče, nezlob se, jež mí bráchové absolutně nesnášeli, ale já jsem si to užívala, a to je podle mě důvod, proč se do toho vždy pustili se mnou. Mezitím co jsem dostala svou druhou figurku do domečku, tak náš taťka připravoval malý oběd společně s naší maminkou. “Pojď si dát alespoň trochu míchaných vajíček. Budeš mít hlad!” tatínek dynamicky řekl. Nikdy jsem však neobědvala, jelikož jsem vždy doufala, že uvidím zlaté prasátko.

Konečně už bylo odpoledne, a mí bráchové už asi hodinu spí. “Proč pořád leží?!” říkala jsem si. Moje maminka mi neustále opakovala, ať si jdu taky lehnout, nebo ať se jdu dívat na můj oblíbený italský program. Samozřejmě, že jsem ji vůbec nebrala vážně a stejně jsem se nedočkavě dívala na mé bratry a snažila se je vzbudit, nebo jsem šla za tatínkem ho sledovat, jak připravuje kapra. “Fuuuj, ten je ale slizký!”

Bramborový salát už byl dávno v lednici a mí bráchové se konečně vzbudili. Bylo kolem páté odpoledne a já jsem se opravdu už nemohla dočkat. Prosila jsem maminku, abychom už šli večeřet, že tam klidně zůstaneme dvě hodiny, ale ať už, prosím, jdeme zasednout ke stolu. “Však já stejně vždy obírám ty kosti strašně dlouho.. Kdybychom už šli teď, tak to pěkně stihneme do sedmi!” Nikdy mi to nevyšlo. Bráchové se spolu baví, dárečky jsou vyskládané pod stromkem, který jsme den předtím nazdobili. Brácha dal na stromeček holubičku, která je vždy pověšená pouze jím, a rychle narovnal anděla na špičce stromku. Svíčky jsou zapálené a řada dárků, která je vyskládaná od stromku až po klavír, se lehce začíná plnit, protože maminka ještě rychle dobaluje poslední dárečky. Oheň v krbu září a já jsem si uždala trochu cukroví, takže bohužel žádné zlaté prasátko neuvidím. “Zase mi to nevyšlo!” Rodiče se konečně začali připravovat a bráchové mi pomáhali s mými dlouhými vlasy, mými šaty. A v ten moment jsem si uvědomila, že už je večer a konečně budeme za dvacet minut večeřet. Sedla jsem si na pohovku a dokoukávala ten nejlepší vánoční film neboli Sám doma. Maminka naaranžovala všechno jídlo na stůl, mezitím stromek zářivě svítil a já jsem obdivovala ty nádherné baňky. “Jééé! Má oblíbená!” Jedna je houpací koníček, druhá je kolotoč a nahoře také visí známá holubička. Všechny jsou odlišné, přitom každá je dokonalá. Za pět minut bude půl sedmé večer, já a mí bráchové jsme se postavili před stromeček a každý udělal legrační pózu. Maminka s tatínkem nás vyfotili a všichni jsme nedočkavě zasedli za stůl. V pozadí hrály anglické vánoční písně, právě teď slyším Last Christmas od Wham, neboli ta nejlepší vánoční písnička, která byla kdy stvořena.

Dojedli jsme hřibovou polévku a konečně jsme se pustili do kapra. Všichni jsme se bavili, hudba v pozadí byla dokonalá, vlastně všechno bylo dokonalé. Kapr snězen, žaludek plný a bráchové začali rozdávat dárky. Sedli jsme si do obýváku, kde jsme každý měli své místo, jak už je pravidlem. Já u vchodu, Marco nalevo, Robin vedle Marca, tatínek na druhé straně s mojí maminkou. Rozbalila jsem první dárek a vykřikla jsem radostí. Nová panenka! Už se těším, až si s ní budu hrát. Bráchové dostali Lego, jak už je zvykem. Další dárek! Jéé! Lego!! Tatínek mezitím rozbalil dárek od maminky, dostal hodinky. Nikdy nezapomenu, jak šťastný v ten moment byl. Maminka si rozbalí další dáreček. A helemese, baňka! Pomalu a opatrně ji položí zpátky do krabičky. Poté hned přiběhne k bratrům a obejme je. Tatínek se usmívá a já brečím ze sady knížek. Deník malého poseroutky, všech 10 dílů!

Rozbalování pokračovalo a všichni jsme byli štěstím bez sebe. Nadílka skončila a já jsem si šla hrát se vším, co jsem dostala. Vzala jsem si svou vysokou skleničku, která se vytahuje jen a pouze na vánoční svátky. V ní to nejlepší šampaňské, nealkoholické, příchuť jahoda! Všichni jsme se objali, a zasedli jsme na pohovku. Pustili jsme si grinche, hraného samozřejmě.

Maminka přinesla cukroví a všichni jsme si užívali tento nádherný večer. Bylo deset večer, já jsem začala zívat. “Nééé! Ještě nééé..” Maminka mě přenesla do postele a já jsem jako to nejšťastnější dítě usínala. Venku nádherně sněžilo a já jsem při Have yourself a merry little Christmas pomalu usla. Bráchové přišli za mnou, přikryli mě a zavřeli dveře. Maminka a tatínek se stále dívali na grinche a bráchové šli stavět svou Star Wars loď z lega.

Vše je dokonalé.