Až se bude psát rok 2075 - Nikol Kurelová - (ASB-K3)

Březen roku 2075. S rodinou slavíme mé narozeniny ve Ski areálu Bílá v Beskydech. Lyžujeme na speciálním povrchu se speciálními lyžemi. Dětem vyprávím, jaké to bylo lyžovat na opravdovém sněhu. Smějí se a ptají, co to bylo za pravěkou dobu, ale nakonec by takovou jízdu rádi zkusily. Bezva den zakončujeme ve Valašské kolibě. Dáváme si mou oblíbenou zelňačku a steak s bramborami. Škoda jen, že nás obsluhují roboti. Odjíždíme elektrickým skibusem bez řidiče a vysedáme až v Porubě. Auta mají do této oblasti zákaz vjezdu i vletu.

Víkend utekl jako voda. V pondělí odjíždím autonomní tramvají do své advokátní kanceláře. Ještě před začátkem se zastavím v kadeřnictví. A zde opět skoro všechno zařizují roboti. V 11 hodin odcházím k soudu zastupovat klienta, který měl autonehodu při vzletu. Po stání spěchám rychle domů, protože odpoledne chceme ještě navštívit Dolní oblast Vítkovic. Zvědavý soused nám radí: “Jeďte lokalku až ku pecam, bo tam budete spíš! Všude su kolony, na cestách i ve vzduchu.” A dobře nám poradil. Vnoučatům se líbilo ve Velkém světě techniky. S čím jsem si nevěděla rady, s tím mi hned pomohly. “Ale babi, vždyť je to easy, podívej…”

Večer posloucháme zprávy. Přibývá stále více zájemců o lety na jiné planety, zejména na Mars. V asijských zemích voda mizí a migrace lidí sílí. V předpovědi počasí na duben oznamují vysoké teploty. Naštěstí se už otevírá porubské koupaliště, kam velmi rádi chodíme. Nejlepší koupaliště na světě. Je to naše oáza klidu.

Kéž by jich bylo více i na jiných planetách…