Můj sen - Timea Matisová - (ASB-K1)

Jmenuji se Timi a jsem žačka 4. třídy. Je mi devět let. Mojí prababičce je 83 let a má tlačítkový telefon. Jak bude vypadat telefon až budu já babička? A jak budou vypadat auta? To by mě zajímalo!

“Ufff, to byl ale sen!” Probudila jsem se a jako každé ráno jsem se šla nasnídat. Všimla jsem si, že kolem mého domu letí dron a na něm pizza. Řekla jsem si, že si jí někdo objednal. Potom jsem otevřela lednici a v ní byla krabička a na ní napsané prášek na jogurt s příchutí maliny. Vedle krabičky byl návod, jak jogurt připravit a na něm stál:

POSTUP: vemte si bowl a spoon a shake it!

Odkdy se tu mluví českoanglicky? Tak jsem to zkusila udělat. Ale nechutnalo to jako malina, ale jako rajče. Taky jsem doma neměla žádné ovoce, tak jsem se vydala do obchodu. A jak jsem šla projelo kolem mě auto a najednou se to auto začalo měnit v malou helikoptéru. Promnula jsem si oči a řekla: “To není možné!” A šla dál. Už jsem byla u obchodu, když jsem si všimla, že ty dveře mají divný vstup. Ten vstup měl nad sebou mrak a když jsem prošla pod tím mrakem tak to udělalo malou spršku. Zeptala jsem se uvnitř paní prodavačky s fialovozelenými vlasy, proč jsem se musela při vstupu osprchovat. Odpověděla “Woman, odkud jste spadla, však víte že už několik let není winter a máme jen summer a tak osvěžujeme people, aby se nám neroztekli jako ice cream”. Byla jsem zděšena! Vůbec jsem nechápala, co se děje.   Popadla jsem první ovoce, co vypadalo jako hrozno i když mělo oranžovou barvu a pelášila jsem zaplatit. Pokladny vypadaly jako sedící roboti a chtěli po mě perety. “Cože??? Jaké perety???  Robot mi řekl: “Money” V tu chvíli jsem věděla, že jsem v totálním průšvihu, protože jsem žádné perety neměla. Popadla jsem ovoce a sprintovala domů. Otevřela jsem dveře a uviděla se v zrcadle s vrásky na obličeji a šedými vlasy!

A v ránu jsem se probudila. Zjistila jsem, že to byl jen sen. Ulevilo se mi. Utíkala jsem se kouknout do lednice, jestli tam není ten prášek. Nebyl tam. Byl tam jen obyčejný jogurt. Byla jsem šťastná, že je vše jako dřív. Ale počkat....neměli bychom se více učit anglicky?