Doklady - Viktorie Davidová - (RH-K4)

Před dvěma lety jsme se v létě rozhodli, že strávíme týdenní dovolenou v Řecku. Jela jsem s tetou Verčou a její kamarádkou Lenkou s její rodinou. Domluvili jsme se, že pojedeme jedním větším autem. Lenčin manžel Vašek řídil, a tak jsme se vydali na dovolenou cestou přes balkánské země. Ale nebyli bychom to my, kdyby šlo všechno hladce. Vše bylo v pohodě, dokud jsme nedorazili k srbským hranicím.

Při kontrole dokladů upozornil celník Vaška, že mu za dva dny končí platnost pasu. Vašek ukázal občanský průkaz a s hrůzou zjistil, že platnost skončila před měsícem. „Co teď?” zpanikařil Vašek. Ale to by nebyl on, kdyby si nenašel cestu z problému ven. I přes jazykovou bariéru se snažil několika jazyky říct: „Zavezu rodinu k moři a vrátím se zpět.” Celník už byl tak vytočený, že mávl rukou a pustil nás.

U moře jsme si to užívali, ale museli jsme vyřešit problém, jak se dostaneme zpátky. Jeho první nápad byl: „Schovám se v kufru auta a vy mě převezete přes hranice.” Tento nápad jsme hned zamítli. Další, námi zamítnutý nápad, byl, že neoficiálně přejde hranice, my ho vyzvedneme a pojedeme zpátky do Česka.

Nakonec jsme přišli s rozumným nápadem: „Co kdyby zajel na český konzulát?” Vydal se na cestu. Po několika hodinách čekání, vyplňování formulářů a zaplacení poplatků Vašek držel v ruce nový cestovní pas. Problém byl vyřešen. Cestou zpátky jsme se smáli našemu dobrodružství a plánovali příští dovolenou, tentokrát s platnými doklady a možná i letadlem. 

Jedno je ale jisté. Tato dovolená nás spojila a ukázala, že i v největších problémech jsme společně našli řešení, kterému se už teď můžeme zasmát. A to je přece to nejdůležitější na rodinných výletech. Pokaždé, když se nyní sejdeme, tak na to s úsměvem rádi vzpomínáme. Směje se i Vašek a vždy se ho ptáme: „Vašku, máš v pořádku doklady?”