Já jsem ona a ona bude já - Linda Uhlařová - (ASB-K4)

Až se bude psát rok 2095, tak mi bude 85 let. Věk, který si ani nedokážu představit. Doba, která mi připadá nekonečná. Když tohle řeknu dnešním seniorům, tak mi řeknou, že to není pravda a ten čas uteče až příliš rychle. No jo, to se dobře řekne, když už jste takzvaně v cílové rovince a už vám žádná vzpomínka na tento svět nezbývá. Jen to, že to uteklo příliš rychle a ničeho jste nelitovali. A to je právě ten problém. Jak poznám, že ničeho nebudu litovat? Vždyť žiju jenom jednou a pravděpodobně naposled. Tenhle svět není jako počítačová hra, nemáme žádný druhý pokus, při kterém by jsme mohli říct: ˝Jaj, tak tohle tentokrát dělat nebudu, minule to nedopadlo moc dobře.˝ Nebo: ˝Ano tentokrát vím, že tady se mám dát doleva, když jsem naposledy šla na druhou stranu, tak jsem zabloudila a nedošla k cíli a trvalo mi tři hodiny dostat se zpátky.˝ Co když budu jednou sedět a přemýšlet jak fajn to mohlo tenkrát být, kdybych doopravdy zabočila doleva a došla k cíli. Tohle není o túře do hor, ale o velkých rozhodnutích, se kterými se budu už za pár let muset setkat. A já si nejsem jistá, jestli se na ně cítím připravená a jestli někdy vůbec budu.

A co máte dělat v téhle situaci? Na světě není žádná vysoká škola, která by vám dala návod. Jak si být jistý, že se rozhodujete správně. Návod pro začátečníky, rychle a efektivně. Nevím proč mě to tolik trápí, trápí ta myšlenka, že až jednou se bude psát rok 2095, a mě bude 85 let, tak si budu připadat, že jsem toho dostatek neprožila a neudělala na to, abych na sebe mohla za tento život být pyšná.

Myslím, že velkou roli v tom hraje i mé mladší já. Někdy přemýšlím nad tím, jaké by to bylo ji dneska potkat a co by si o mě myslela. Byla by ze mě zklamaná? Z mých dosavadních rozhodnutí a činů, které jsem udělala, nebo která nevědomě dělám právě teď.

Když tohle vše tady píšu, tak mi došlo, že možná je tenhle celý svět větší než naše obavy. Dělat chyby je lidské. Mít pochybnosti je lidské. Mít pochybnosti O SOBĚ je lidské. Být zklamaný z našich činů je lidské. Takže bychom měli přestat přemýšlet nad tím, co si o nás ostatní budou myslet a ještě lépe, co si o nás my jednou budeme myslet. Hlavní je si pamatovat, že vše je tak jak má být. Já jsem ona a ona bude já, až se bude psát rok…