Moje babička Eva - Michal Šuráň (GP-K2)

Babička Eva se narodila v září roku 1955 v Ostravě. Je nejmladší ze tří dětí, nejstarší byl bratr Jirka a prostřední sestra Jaromíra. Velmi brzo jim zemřela jejich maminka, o babičce teprve čtyři roky, sestře šest a bratrovi osm roků.

Dodnes vzpomíná, když začala chodit do školky. Byla jediná, to školku navštěvoval. Sourozenci do školky nechodili a trochu jí záviděli. Nastala jim ale povinnost ráno sestru odvézt a odpoledne vyzvednout.

Do první třídy nastoupila v Radvanicích. První den byl slavnostní, učebnice a sešity vše bylo připravené na lavici. Bylo to pro ní krásné uvítání, ale chyběl jí doprovod maminky. Ale měli velice hodnou sousedku, a ta babičku první den do školy doprovodila. Chodila do menší budovy, v které se topilo kamny na uhlí, které obsluhovala, jak se tehdy oslovovala, soudružka učitelka. Do této budovy chodila pět let. A vzpomínku na školu v přírodě v Lublicích. Dopoledne se učili, potom měli různé aktivity jako třeba sport nebo vycházky. Jeden den jí utkvěl v paměti. Dopoledne je učila zastupující soudružka učitelka ruštiny. Třída uměla všechno, až na sovětskou hymnu. Ten den se musela celá třída naučit hymnu nazpaměť. Dodnes si ji babička pamatuje.

Od 6. Třídy chodila do školy na Trnkovec. Byli rozděleni na dvě třídy, studijní (A) a praktickou (B). Měli učitele, kteří uměli naučit a zůstali v paměti. Ráda vzpomíná na třídní (soudružku) učitelku stříbrnou, která je naučila lásku ke knihám. V malé knihovně je paní knihovnice vítala tím, že už všechno přečetli a nemá pro ně nic nového. Také vzpomíná na pana ředitele, který učil geometrii a matematiku. Učili a tak, že všichni učivo pochopili. Vždy je chválil, že rád chodí do jejich třídy, než do studijní. Do školy chodila pěšky za každého počasí asi 4 km.

Po základní škole úspěšně dokončila studium střední školy. Dále chodila do práce, vdala se a porodila dvě děti. Jedno z těchto dětí je moje mamka.

Už je v důchodě a užívá si pohodu s vnoučátky (včetně mě).