Píše se rok… Jakub Kliš - (ASB-K4)

...od roku 2060 se přestal čas počítat. Svět, jak jej dnes známe, přestal existovat. Když píšu tuto zprávu, pomáhá mi umělá inteligence, ta jediná funguje, pomáhá nám přežít. Snad si to někdo přečte, až bude svět zase v pořádku. Myslím si, že jsem někde okolo roku 2080. Jsem již starý, ale paměť nám vymazali, takže vzpomínky neexistují.

Po několika světových konfliktech zbylo na Zemi jen pár milionů lidí, někteří žijí na nově objevené planetě Born, někteří hluboko v podzemí. Jsem tady i já. Vlastně ani nevím, jestli jsem rád, že jsem vše přežil.

V skrytu duše věřím, že se jednou podívám nahoru, spatřím to, na co jediné si pamatuji-denní světlo, slunce, hvězdy a možná se mi vrátí paměť. Aspoň trošičku. Něco „vzadu“ mi říká, že jsme kdysi měli krásný život, na který se marně snažím rozpomenout.

Poopravuji si podkožní čip, který mě tlačí na kostnaté ruce, ale je určitě klíčem k tomu, aby se mi paměť vrátila, aby mě „oni“ přestali ovládat.

Máme jen vymezený prostor, kde se můžeme pohybovat. Každý má svou buňku, ve které je vše, co zde k „životu“ potřebujeme. Vzduch zde není, celý den máme na sobě něco jako skafandry, které se přes noc nabíjí na panelech umístěných v boxech, které nám slouží jako postel. Vlastně ani nevím, kdy je den nebo noc, protože se zde pořád svítí. Patrně je zde podzemní elektrárna, která vyrábí elektřinu z nitra Země.  Vrty na několika místech, kterým se říká náměstí proniká teplo, takže nám není zima.

Jídlo se vydává jen jednou týdně a je v podobě rosolovitých kostiček, které nám mají nahradit vše, co k člověk potřebuje.

Zoufale chci, aby bylo vše jako dřív, i když už přesně nevím, co. Jen vím, že život byl krásný.