Střípky rodinných historek - Aneta Ulmová - (RH-K4)

A je to tady zase, rodinná oslava narozenin. Moje babička má sedmdesát tři let, což znamená typická rodinná sešlost. Sejde se celá rodina, všechny tety, strejdové, sestřenice, bratranci atp. Některé ani neznám, ale stejně celý večer budu poslouchat, jak jsem vyrostla a jak mě vozili v kočárku, když mi byly třeba dva roky. Součástí těchto oslav taky je, že se všichni opijí a vypráví příběhy, které všichni slyšeli nejméně třicetkrát.

Přísahám, že už je umím nazpaměť a nejen já. Jeden z mých nejoblíbenějších je o mé mamce, když se jednou, ve svých dvanácti letech, pohádala se svojí mamkou, neboli mojí babičkou o tom, že si večer nemůže dát zmrzlinu, protože by ji v noci bolelo břicho. Moje mamka se tak naštvala, že si vzala svůj malý kufříček, do kterého si sbalila přesně tři věci: pyžamo, svého plyšáka Méďu Béďu a kartáček. Kolem deváté večer se vydala na cestu ke svojí babičce (mojí prababičce), ta jí otevřela. Ze začátku byla hodně překvapená, ale jak jí mamka řekla, kvůli čemu za ní přišla, jen se smála. Tento příběh jsem slyšela, jak od mojí mamky, tak od babičky i prababičky.  Když to vypráví, vždycky se tomu smějou, jako by to slyšeli poprvé.

Oblíbených příběhů mám více, ale můžeme si tady dát i jeden o mně. Když jsem byla malá, velmi jsem milovala přírodu a všechny zvířátka v ní, jelikož jsem neměla žádného domácího mazlíčka, dost jsem si přivlastňovala zvířátka z venku a všechny je chtěla brát domů. Ted byste si mohli říct, že jsem domů brala různé toulavé kočky, nebo něco takového. Kdepak! Já si domů totiž brala mravence, berušky, cvrčky nebo slimáky. Jednou, když jsem byla venku, vzala jsem si plastovou krabičku a nachytala do ní berušky, hodně berušek, když jsem berušky dochytala, krabičku jsem zavřela a vzala si ji společně s beruškami domů.

Moje láska k těmto zvířátkům nebo spíš broukům přešla, když jsem doma krabičku otevřela a berušky byly naprosto všude. Začala jsem řvát a brečet a mamka s taťkou museli všechny berušky pochytat. Od té doby jsem si už žádné brouky ani jakékoli zvířata z venku domů nebrala. No jo no, nedivím se, že teď se berušek bojím.

,,Aneto pojď, už vyrážíme" zařval na mě taťka z kuchyně. Tak jo, my teď jdeme na oslavu a já si jdu tyhle dva a několik dalších příběhů poslechnout zase a znova.