Až se bude psát rok 2075 - Antonín Křížek - (ASB-K3)

Psal se rok 2075 a já jsem se procházel v nedalekém parku. Potkal jsem paní Janoškovou s pejskem Bertíkem, pozdravil jsem ji a užíval jsem si krásného letního dne. Náhle jsem se zastavil a podíval jsem se na zem a vidím místo trávy umělou trávu, jak ji zasazují pracovníci. Začal jsem vzpomínat, jak jsem tudy chodil před 50 lety a park vypadal úplně jinak. Oplýval zelení, po zelené trávě se proháněli pejskové, které zde vypustili jejich majitelé, aby se proběhli a za nedalekým kopečkem tekl modravý potůček. Zamyslel jsem se a uvědomil jsem si, že čas utíká velmi rychle.

Když jsem šel zpátky domů, potkal jsem cestou skupinku chlapců a dívek asi tak ve věku 13 až 16 let, jak na něco nadávají a křičí. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak moc se lidé změnili od dob mého mládí. Najednou skupinka těchto puberťáků začala hulákat a nadávat na paní Janoškovou. Přišel jsem k nim a začal jsem k nim promlouvat, že jejich chování není vhodné a měli by si uvědomit, že mluví se starší osobou, než jsou oni sami a měli by k ní mít úctu. Vůbec to nepomohlo a začali si dělat srandu také ze mě a pár nadávek také padlo na můj účet. Cítil jsem se trošku zlomený a vrátil jsem se zpátky na cestu domů, ze které jsem sešel.

Přišel jsem ke dveřím mého domu a než jsem stačil odemknout, už mi běžela otevřít s radostným úsměvem má vnučka. Hned mě s úsměvem vítala ve dveřích. Vešel jsem dovnitř, sedl jsem si na gauč a přemýšlel jsem, co si uvaříme na oběd. Nakonec jsme se s Amálkou, tak se má vnučka jmenuje, rozhodli, že si jídlo objednáme. Zavolal jsem do restaurace Na Poště a objednal jsem porci smažených brambor s trhaným masem a k tomu ještě zeleninový salát. Amálka si přála dětskou porci svíčkové omáčky s houskovým knedlíkem. Za necelých 5 minut jsme už jídlo měli na talíři, protože kurýrní služby se od dob mého mládí velmi urychlily, a šli jsme se najíst. Velice jsme si pochutnali a následně jsme si řekli, že spolu strávíme pěkné odpoledne, než se můj syn a jeho žena vrátí z práce.

V podvečer si Amálku vyzvedli její rodiče, můj syn Petr a jeho manželka Anna, a poděkovali mi za to, že jsem Amálku pohlídal celé odpoledne. Jakmile odjeli, tak jsem se podíval do ledničky, protože mi od oběda už docela vyhládlo, ale nenašel jsem v lednici nic na co bych měl právě chuť. Tak jsem se vydal na cestu do obchodu a chtěl jsem si koupit nějaký jogurt. Vstoupil jsem do obchodu a vidím své přátele Prokopa s Filipem, jak si povídají. S těmito dvěma muži jsem chodil na základní školu. Prohodili jsme pár slov a zavzpomínali jsme společně na staré časy. V tu chvíli jsem se zaměřil na cenovku pod policí s rohlíky. 20,- Kč byla aktuální cena za jeden rohlík. Před 50 lety stál jeden rohlík  2,- Kč. Rozloučil jsem se s přáteli a pokračoval jsem v nákupu. Koupil jsem si cibulovou bagetu, žervé, jogurty, borůvky a jahody.

Když jsem se vrátil domů, odemknul jsem dveře a hned jsem vybalil nákup. Následně jsem si připravil večeři, sednul si ke kuchyňskému stolu a byl jsem rád, že mám konečně chvíli klid na to, abych se posadil a vychutnal si připravené jídlo. Když jsem rozjímal nad jídlem, najednou se spustilo hučení z vedlejšího pokoje. Vzpomněl jsem si, že jsem zase zapomněl přepnout robotický vysavač a nastavit na něm dřívější čas vysávání. Nechal jsem ho vysávat a napsal jsem si cedulku, kterou jsem následně nalepil na lednici: „Změnit čas vysávání na robotickém vysavači,“ stálo na lístku.  

Za oknem jsem si všiml, že venku už zapadalo slunce, a tak jsem se šel sprchovat do koupelny. Napustil jsem si do vany vlažnou vodu, nalil jsem do ní svůj speciální přípravek zabraňující stárnutí pokožky a ponořil jsem se do koupele. Ve vaně jsem strávil asi dvě minuty, vylezl jsem z ní a postavil jsem se do osušovače, který jsem si pořídil již před 20 lety. Tento osušovač je skvělý, jen roztáhnete ruce a za minutu vás proudem vzduchu osuší tak, že na vašem těle nezůstane ani kapka vody. Hned poté jsem se oblékl, umyl si zuby robotickým kartáčkem s automatickým dávkovačem zubní pasty a šel jsem si sednout k televizi. Pustil jsem si fotbal a díval jsem se na aktuální zápas Ostravy proti Brnu.

Po konci zápasu jsem přemýšlel, co si pustím dál. Uvědomil jsem si, že se za 10 minut bude vysílat třetí díl mé oblíbené detektivky. Během sledování pořadu jsem přibližně v polovině usnul. Zdálo se mi tu noc o tom, jak sedím ve své lavici ve třídě na základní škole a přede mnou dovádějí a smějí se mí spolužáci a spolužačky.