Moje babička - Eliška Grebeníčková - (GP24-K3)

Přemýšlela jsem nad rozdíly mezi mnou a babičkou, když byla ještě dítě jako já.

Když jsem jí poprosila, aby mi řekla, jak chodila ona do školy, jak se jí žilo atd., řekla mi, že do školy chodila pěšky, ve škole topili uhlím, a když nebylo uhlí, měly děti uhelné prázdniny. Cestou domů si moje babička a její dva sourozenci nehráli, protože spěchali domů, aby si rychle udělali své povinnosti. Poté, až přišli jejich rodiče, jim mohli pomáhat. Když jsem se babičky zeptala, co ona dělala o prázdninách nebo víkendu, tak mi odpověděla, že pomáhala mamce sázet zeleninu, krmit zvířata nebo si hrála s kamarádkami. Jezdívala s nimi k vodě a tam stanovali. Ještě mi pověděla, že se chtěla stát ošetřovatelkou v zoo, ale do zoo ji nevzali, a proto šla studovat na zemědělskou školu. Pracovala v zoologické technické škole u skotu. Dále mi povyprávěla, že neměla žádné sny. Na střední školu musela dojíždět vlakem do jiného města. Doma chovali spoustu zvířat. Také měli kohouta, který když měl někdo strup, tak mu jej vykloval. Tohle mne docela překvapilo. Já sama bych se takového kohouta bála a vyhýbala se mu obloukem. Doma neměli samozřejmě nic takového, jako je internet, proto museli hodně pomáhat. Co se týče mazlíčků, měli pejska Oříška.

Jak jsem přemýšlela nad rozdíly mého a babiččiného dětství, napadly mě rozdíly takové, že do školy musela chodit pěšky, protože autobusy jely až za dlouhou dobu. Zatímco já do školy jezdím autobusem, který jezdí několikrát za den. Když se lidé chtěli někam dostat, museli pěšky nebo na kole, protože auto měla jen hrstka z nich. V obchodech byly nízké ceny, ale i na výplatu dostávali lidé méně peněz.

Usoudila jsem, že já bych nechtěla žít v této době, myslím v době babičky. Jen bych si přála to zkusit. Podle toho, co mi babička vyprávěla, to bylo i přes veškeré povinnosti super.