Vzpomínky na život prarodičů - Tereza Motúsová - (GP24-K2)

Nedávno jsem navštívila mou babičku a dědečka a poprosila jsem je, zda by mi mohli povyprávět příběh o tom, jak prožili své dětství.

Doprava do školy nebyla snadná. Muselo se časně vstávat a brzo odcházet, protože cesta do školy byla dlouhá. Žádnými auty ani autobusy se do školy nejezdilo. Do školy se chodilo i v sobotu, což je pro řadu dnešních dětí zcela nemyslitelné. Bavili se všichni se všemi. Ve škole, za dob prarodičů, už nebyla rákoska. Pokud někdo zlobil, dostal facku od učitele. Kdybyste žalovali doma, dostali byste další, ale od rodičů. V dnešní době už jezdíme moderní dopravou, která je vyspělá. Auta, autobusy, tramvaje, metro, trolejbusy, letadla, to je naše doba. Vyděláváme a utrácíme za věci, které ani nějak moc nepotřebujeme. V minulosti si člověk nemohl dovolit nakupovat ve velkém. Zboží bylo nedostatek a peněž ještě méně.

Po škole děti čekala spousta práce. Péče o sourozence (pokud jste nějaké měli), o domácnost, o dobytek. V domě se muselo vytírat, umývat nádobí, skládat prádlo, vysávat a vařit. Na statku se muselo dávat dobytku žrádlo, podojit krávu a bez ohledu na to, jak bylo venku, se muselo odnášet mléko. Ve stodole se musela zvířatům vyměňovat podestýlka, výkaly se vynášely na hnůj. Tehdy nebyly telefony ani jiná elektronika. V dnešní době často sedíme dlouhé hodiny u telefonu, počítače a notebooku.  Moc dětí se nevěnuje sportu, nechodí ven, ani se venku neschází s kamarády. Já osobně si myslím, že deset nebo patnáct minut procházky nikomu neuškodí.

Za dob mládí mých prarodičů se posílaly ručně psané dopisy, k svátkům pohledy. Lidé se řídili časem na hodinkách a schůzky si domlouvali dlouho dopředu. Kdo nepřišel, měl smůlu. Někdy se tedy museli kamarádi společně vypravit za nějakým opozdilcem, který na schůzku zapomněl.  Venku s kamarády jste mohli být, dokud se nesetmí. Byla spousta kroužků jak sportovních, tak i rukodělných. Jeden z nich se jmenoval Pionýr, což bylo něco jako Skaut. Učilo se tam, jak přežívat v přírodě, jak rozdělat oheň bez zápalek, šifry, uzly, hráli se hry venku i v klubovně.

Ve škole se pěstovala zelenina, která se po dozrání přinesla do školní jídelny. My dnes zajdeme do supermarketu a koupíme zeleninu i ovoce.  Navíc v dnešní době si potraviny, oblečení či elektroniku můžeme objednat z pohodlí domova po internetu. Tak se říkám, dokázala by se naše generace obejít bez moderní technologie?

Ani zimní oblečení nebylo tehdy stejné jako dnes. Nebyly zateplené kalhoty, softshellové bundy, funkční prádlo, kvalitní rukavice. Lyže, na kterých děti lyžovaly, byly dřevěné, velké a dlouhé stejně jako sáně. A snowboardy? Nikdo neznal.

Moje babička mi řekla, že je super zavzpomínat na minulost a na dětství. Mnohokrát si vzpomene na to, jak moc si jako děti užívali toho krásného pohádkového období bez starostí. S úctou a pokorou přistupovali vůči starší generaci, která dnes bohužel dnešním dětem chybí. Každá generace má to své a s tím je potřeba počítat, nic se neopakuje, věci se mění rychle a je potřeba se jim přizpůsobit. Přesto bychom neměli zapomínat na slušné chování a respekt.  Na co asi bude vzpomínat naše generace? To je ještě ve hvězdách a jsem zvědavá, o čem jednou budu vyprávět svým vnoučatům já sama.