- Úvod
- Soutěže
- Literární soutěže
- Petr Bezruč - 150 let - K3: Elen Hasíková
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Láska, každý jistě zná toto slovo. Často si lidé říkají, že už Něco, nebo Někoho mají. Jiní tvrdí že je láska k jídlu, koníčkům… Já Vám však chci říct to, co se mi dnes mihlo hlavou.
Láska… to je pouto, které nás váže ke světu, živočichům a plno dalších. Když se jedna jediná bytost odloučí od té druhé, působí to smutně. Protože jsme svázáni tím největším poutem na celém světě, na celé galaxii…
Díky temnotě se můžeme zase shledat. Tím, že jsme smutní, si i nás ostatní všimnou.
Někdy myslím si, že tento svět je jenom módě, technice a zlobě. Najdou se však také lidé milí a laskaví…. Můžou to být naše babičky, dědečkové, maminky, tatínci, známí, příbuzní, přátelé a kamarádi.
Říkám si, že v tomto světě je o lásku nouze. Občas slyším lidi (konkrétně děti):,,HELE TO JE ČÍŇAN!“ Způsobí mi to úzkost. Je mi jich někdy líto. Díky své úžasné třídě mám plno kamarádů, kteří se mě zastávají. MAJÍ MĚ RÁDI.
Mít rád… to je náznak lásky. Láska není jenom pusa sem nebo pusa tam… je to také přátelství.
,,Hele Číňan,“ uchechtnutí…
Už jsem si na to celkem zvykla, ale ještě mi to stále vadí… Útočiště najdu mezi přáteli, rodinou, známými. Někdy se nad tím rozpláču. MÉ ÚTOČIŠTĚ JE OBKLOPENO LÁSKOU.
SYMBOL lásky je srdce. Říká mi:,,Nedovol, aby se ti smáli!!!“
Já chci taky konečně nějaký úspěch, uznání a lásku. V mém životě jsem narazila na zlé i hodné lidi. Ale více bylo těch hodných.