- Úvod
- Soutěže
- Literární soutěže
- Pomoc a radost babičce - Nikola Benová (JAK-K2)
Byla jednou jedna holčička Anička, která měla babičku. Babička byla hodná, ale bohužel i hodně stará a už toho moc nezmohla. Nebyla sama, měla svého Maxe. Max byl její pejsek pudl. Měla také sousedky. Byly na tom stejně. Jedna se jmenovala Karla a druhá Maruška. Byly to nejlepší kamarádky od tří let. Takové přátelství byste chtěli i vy, věřte mi. Holčička jezdila každý týden k babičce a vždycky jí přinesla něco dobrého. Babička je na vozíčku, a tak jí Anička s maminkou pomáhaly uklidit, nakoupit, upéct buchtu, plést a někdy jí přivezly oběd nebo nějaké jídlo.
Teď vám řeknu jeden zážitek, tak se usaďte, udělejte si pohodlí a začínáme. Byl den jako každý jiný, ale pro tuhle babičku ne. Anička opět jela k babičce a měla pro ni dort. Babička měla narozeniny. Dožila se 82 let a to bylo pro holčičku i babičku to nejlepší. Jako dárek jí Anička s maminkou koupily jehlice a nějakou vlnu. Anička udělala pro sousedky s maminkou přání a jely k babičce. Maminka jim řekla, že má pro ně překvapení, a jely do ZOO i se sousedkami. Když tam přijely, měly objednanou kavárnu, ovšem nejprve se šly projít a kouknout se na zvířátka a procházely se lesem. Byl tam rys, lev a lvice, papoušci, kozičky, opice a někdy tam pobíhali jen tak pávi. Celé si to prošly a potom zamířily za vůní lattečka. Byly tam asi dvě hodinky. Holčička si dala Crème brûlée a ostatní rakvičku nebo nějaký ovocný zákusek. Když přijely domů, babička si rozbalila dárky, Anička s maminkou daly babičce dort, napekly jí cukroví a jely domů spát. Byl to pěkný den.
A tak to bylo pořád. Jestli se ptáte, jak mohla Anička být u babičky každý týden, zážitek je z víkendu a ještě jezdila k babičce o prázdninách.
Později si Max našel samičku a měli hezká štěňátka. Takhle končí náš příběh. Děkuji.
Příběh se odehrál 11. prosince, proto pekly cukroví.