Jak bude vypadat běžný život za 50 až 60 let? - Elise Zaoralová

Když se ráno probudím, můj telefon už ví, že jsem vzhůru. Automaticky mi už oznámí, co se dnes bude dít. Dnes poletí víc aut kvůli zkušebnímu letu lodi na Mars. 

Když přijdu do koupelny,  můj osobní asistent,  umělá inteligence Luisa, mi vyčistí zuby a upraví mě. „Dobré ráno, Eli, vše je připraveno. Máš nachystané oblečení i snídani,“ ozve se Luisa. Pomáhá mi už několik let. Od doby, co tu je umělá inteligence,  jde všechno mnohem snadněji. 

„Zdravím, slečno Elis, jenom připomínám,  dneska musíme jít za vaší maminkou, slaví 90 let.“ Díky svým asistentům nezapomenu na nic důležitého a vždy je vše připraveno. 

Za maminkou mě odveze Jubela - tichá raketa vybavená umělou inteligencí, která se vznáší nad městem. Pod námi nic nejezdi,  jsou tam velké budovy, obchody a roboti. 

Mamka bydlí ve staré čtvrti města, kde nemá ještě takový přístup k umělé inteligenci. „Eli, pořád nechápu, jak se ty věci používají,’’ říká maminka, mezitím, co se jí snažím vysvětlit, jak si může zavolat osobního asistenta pomoci obyčejného prstýnku. Pořad to nechápe, ale rády spolu vzpomínáme na dobu bez všech těchto robotů a umělé inteligence, občas mi to chybí.  

Když přijdu domů, vše je připraveno, uklizeno a čisto. Později vejdu do koupelny, podívám se do zrcadla, které mi řekne, co potřebuji. „Dnes potřebuješ krém s jemnou jahodovou polevou, ostatní je v pořádku.’’ Dám si krém, ale až po koupeli. „Koupel je připravena, slečno Eli.“  Tohle je jeden z dalších mých pomocníku, Zobo.

Je krásné vzpomínat na všechny ty časy, jak to tu vypadalo před 40 lety. Dneska už sedím v křesle a dívám se z okna a nevidím nic jiného než světla, roboty a domy. Přece jenom je skvěle, co dneska ta umělá inteligence dokáže - hlídat zvířata, uklidit, pomoci po psychické stránce, ne jenom po fyzické, ale je to smutné, že už se lidé nechovají stejně a malé děti nezažijí už to, co my. No, každá doba má své kouzlo.