Až se bude psát rok 2080 - Lilly Anis Razouk - (ASB-K4)

Drahá osobo z minulosti,

doufám, že Vás tento dopis někdy najde. Je spoustu věcí, které Vám potřebuji sdělit, ale nejpřednější je to, že potřebujeme pomoc. Lidé, kteří hladoví po moci, penězích a slávě ničí naši planetu a lidstvo jako celek. Když jsem byla mladá, byla jsem optimistická a věřila jsem, že se to dá ještě spravit, že není moc pozdě. Ale bohužel mě rychle optimismus opustil.

Dodnes si pamatuji ten okamžik, od kterého jsem začala mít obavy o naší budoucnosti. Psal se rok 2025, seděla jsem doma, když mi napsala kamarádka, že korálové útesy jsou v bodě, z něhož není návratu. Četla jsem o vesnicích, které neměli pitnou vodu kvůli tomu, že bohatí majitelé různých společností zaměřující se na umělou inteligenci využívaly všechnu vodu na to, aby ochladili svá datová centra. To bylo padesát pět let zpátky, upřímně jsem doufala, že by se to mohlo zlepšit, ale ne.

Pak nastala Třetí světová válka, vše se jen zhoršovalo a zhoršovalo, přišla další hospodářská krize, protože lidé ztráceli své práce umělé inteligenci. Ale pak válka skončila a ekonomie se zlepšila, vyhráli jsme, vše se mělo zlepšit. Už neexistovali fašistické státy, byly jsme na správné cestě, ale něco se nepodařilo, někde po té cestě jsme zakopli a dějiny se opakovaly. Historie na mě vždy působila jako nekonečný cyklus, obzvlášť teď když jsem si jí sama zažila. Začala jsem věřit, že i kdyby se nám povedlo dosáhnout míru, tak by stejně bylo moc pozdě.

Naše planeta nás brzy neudrží a nenašli jsme zatím jinou, která by dokázala podporovat lidský život. Jediní, kteří jsou na tom dobře, jsou ti bohatí. Pouze 0,1 % světa dokáže říct, že se má opravdu dobře. Upřímně věřím, že jak všichni vymřeme, tak si Země najde cestu bez nás. Třeba se změní celý ekosystém, vše bude vypadat úplně jinak a náš svět, jak my ho známe už nebude existovat. A jestli se někdo jako my lidé znovu zjeví na této planetě, tak najdou pozůstatky krásy a krutosti lidstva, všechnu lásku a zlost, která se tady narodila a dál i zemře.

Tento dopis vám píšu 19. ledna 2080, zítra mám narozeniny, ale dlouho jsem je neslavila. Narozeninové tradice se změnili, teď je obvyklé jen poslat dárek nebo kupón a tam to končí. Někdy uslyšíte člověka říkat, že je to dětinské chtít něco takového oslavovat. Tradice se ztrácí, kultura umírá. Kultura se stala všudypřítomnou. Internetová kultura je hlavní kulturou, kterou vyznáváme. Každým rokem kráčíme dál a dál od svých předků a ztrácíme to, co to znamenalo být součástí naší vlasti. Necháváme se ovlivnit moderními technologiemi a aktivně tím mažeme kulturu, ale kultura nemůže existovat, aniž by vycházela z jádra člověka.

Je mi líto Vám říkat jen o zlém, optimismus je vždy důležitý. Stalo se mnoho dobrých věcí, našli jsme způsob vrátit vyhynuté druhy zvířat, a přeci jen ta umělá inteligence přináší i dobré věci, jako třeba dostupnost k informacím. Časem se tahle nová technologie stala jen chytřejším, a naučila se rozpoznat dezinformace. Taky už se často používá ve zdravotnictví, kvůli tomu, že si například dobře všímá počátečních nádorů.

Doufám, že to čte někdo, kdo si bude vážit mých slov a že si vezmete mé varování k srdci a něco s tím uděláte. Prosím, užívejte si života, jak ho znáte, dokud ještě můžete. Já spatřuji zbytek své naděje v tom, že se vynalezne způsob, jak cestovat časem, a že se Vám tento dopis dostane do rukou.

-        S nadějí, Lilly.