Rok 2080 - Kristýna Machačová

Až se bude psát rok 2080, tak už dávno nebudu dítě. Budu už spíš ve věku, kdy jim budu povídat o tom, jak jsem žila.

Jak jsem chodila do neprozkoumaných částí lesa s tím, že “najdu zkratku“ a místo toho jsem musela skákat přes potok, a potom se dostat přes houští trnů a kopřiv. Je to až zvláštní. Hodně lidí v mém věku nebude mít co vyprávět. Nebudou mít žádné zážitky, jelikož jejich jediný život jsou sociální sítě. Docela mě to mrzí, jelikož nevědí, o co přicházejí a rok 2080 bude dřív, než se stihnou nadát.

Jak bude vypadat můj život v roce 2080? Budu stále přinášet ostatním úsměvy? Doufám, že ano. Budu už ve věku své babičky. Budu moudřejší a už dávno se nebudu muset trápit nad malými problémy, jako je například trojka z matiky. Budu mít už nastavené jiné priority. Docela by mě ale zajímalo, jestli bude moje dřina k něčemu. Jestli studování ve dne i v noci dokáže nějak změnit mou budoucnost. 

To se sice ještě nedozvím, ale doufám, že si na tohle v roce 2080 vzpomenu, ale co je pro mě hlavně důležité, abych měla o čem vyprávět. Chci potom říkat vnoučatům o svém mladí. Co všechno jsem zažila a vzpomenout si znovu, jaké to bylo být mladou dívkou, snažící se splnit své sny a u toho si užívat života, jelikož život je příliš krátký na to, abych ho prožila bez vzpomínek.