Svět 2075 - Ema Lindovská - (ASB-K3)

Přijde mi, že v současnosti v lidech není tolik lidskosti. Veškerou práci nechávají na robotech a neumí si vážit věcí. Věřím, že v budoucnosti nám roboti sice budou pomáhat, ale nebudou nás ovládat. Že lidé budou pořád objevovat a zkoumat. Že tady budou pořad chytří, a ne hloupí lidé. A že si budeme vážit sebe navzájem.

A jak to tedy bude podle mě vypadat?

Píše se rok 2075 a právě jsem oslavila 62 narozeniny. Vzala jsem si hodného manžela. Narozeniny oslavuji se všemi svými blízkými – dcerou a jejím manželem, synem a jeho manželkou, dokonce už i s vnoučaty.

Splnila jsem si svůj dětský sen být zdravotní sestrou. V nemocnici, kde pracuji, jsou moderní technologie. Každý pacient má náramek, který pošle nanoboty do těla a zacelí krvácení. Taky lze rychle zjistit příznaky onemocnění. Virtuální asistent se podívá do diagnostické složky pacienta a navrhne léčbu a dávkuje léky podle aktuálního stavu. V nemocnici jsou roboti všude, ale jen jako pomocníci. Stále zde pracují lidé. Například můj manžel. Je vědec, který se zabývá výzkumem léčby rakoviny. Už zaznamenal úspěchy a lék je dostupný pro všechny pacienty bez ohledu na to, zda mají peníze nebo ne.

Žijeme kousek od Ostravy ve velkém ekologicky řešeném domě. Máme solární panely, které pohánějí celý provoz. Sbíráme dešťovou vodu a pomocí nanobotů z ní děláme pitnou. Máme 5 psů, které jsme zachránili z útulku. Chováme taky prasata, kozy, králíky, husy. Všechna zvířata se můžou volně pást a mají pohodlný pelíšek.

Máme zahradu, na které nám roboti pěstují bio zeleninu, starají se o květiny. Všichni tito roboti jsou poháněni solární energií se záložním zdrojem. Jsou vybaveni pamětí s AI.

Máme dvě krásná auta. Jsou ekologicky řešená, můžeme si vybrat, jestli chceme, aby auto jezdilo na solární energii nebo na zvířecí trus. Zvířata tedy nechováme pro jejich maso. U našich aut je taky palubní asistent, který řídí místo nás. Já ho nepoužívám, protože ráda řídím a můžu si odreagovat myšlenky, ale manžel ho používá, aby se mohl během jízdy věnovat své studii výzkumu léku proti rakovině.

Po práci vždy navštívím své rodiče, kteří žijí v Rezidenci Zlatý věk. Je to dům pro seniory, který je moderní a každá babička a dědeček si adoptují opuštěné zvíře. Jedná se tedy o sloučení domova pro seniory a útulku pro opuštěná zvířata. Všichni jsou teď šťastní a spokojení. Mé sestry také navštěvují rodiče. Scházíme se často, a když se sejdeme tak se nehádáme. Doprava je teď rychlejší. Máme rychlovlak, který jezdí pod vodou napříč světadíly. Máme také létací busy a teleporty. Cestovaní je o mnoho rychlejší, než bylo.

K narozeninám jsem dostala od svých dětí let na Mars, kde jsme vloni koupili pozemek a příští rok začínáme stavět. Ten dům bude velký, bude mít malá zatmavená okna. Budeme muset nosit skafandr, ale jen ve vyznačených oblastech. Babička s dědou byli před svou smrtí zmraženi a domek na Marsu má být dárek pro ně. Máme totiž nyní možnost přenést mysl člověka do robota. Také klonování je na velké úrovni. Můj pejsek z dětství, Belinka, je zase se mnou. Naklonovali jí z DNA z chlupu.

Máme vlastně hodně možností oproti roku 2025. Jídlo je v kapslích, které stačí dát na pár vteřin do mikrovlnky a chutná čerstvé. Každý člověk má možnost se naočkovat speciálním čipem, který přenáší zprávy z mobilu do mozku. Městská doprava stále existuje, ale v retro částech města. Tady si můžete vyzkoušet technologie roku 2025, které jsou dnes považovány za staré.

Tato představa budoucnosti je krásná, a já doufám, že není nereálná. Že nám nebudou vládnout stroje, že se lidé budou mít rádi, nebudou války a budeme si vážit věcí, které máme.