Život mého dědy Kobzíka - Daniel Tkáč (Gp-K4)

Všechno to začalo na jižní Moravě, ve vesnici zvané Pouzdřany. Bylo to místo, kde se narodil můj děda. Samozřejmě tam řádil komunismus, jako stejně všude ve střední a východní Evropě. Děda se tedy narodil v rodině Kobzíků, která je známá tím, že dobře hospodaří. Tuto větu si na svoji hlavu tato rodina jen tak nezískala a dosvědčuje to tím, že museli pracovat a pomáhat, když byli ještě šestiletí. To platilo i pro mého dědu a musel se od toho dne každý den starat o dům.

O pár let později nastoupil děda do 4. třídy a se všemi se rychle skamarádil. Učili se hlavně o komunismu a geografii, a jinak všechno dobře zvládal. I když moc peněz neměli, nadšení a štěstí se vždy našlo. Po škole, když měli volno, chodil se děda s ostatními vykoupat do rybníku, nebo pomáhat svému otci, který byl myslivec, s lovením zvířat a ryb. Tohle ho vždy bavilo nejvíc a věřím, že by něco takového pro naši generaci bylo naprostou nudou. O pár let později přešel do 9. třídy v době, kdy tady už nějakou dobu vládli Sověti. Taky neměli přijímací zkoušky a vše se bralo podle známek.

Kvůli škole museli přestěhovat do Ostravy, a to nebyla moc velká paráda. Představte si, že se musíte přestěhovat z domu, v kterém jste bydleli 15 let, a k tomu se musíte postarat o všechen dobytek. Stěhování bylo náročné, ale naštěstí vše proběhlo v pořádku. Jeho rodiče si našli novou práci a pak všechno zase jelo normálně. Poté, co děda vystudoval střední školu, o komunistická vláda poslala do vojny hned, jak mu bylo osmnáct. Dokážete si představit, že byste hned, jak jste dospěli, měl jít na vojnu? Já teda moc ne. Náhle ho ale vypustili a děda měl celý život před sebou.

Nejprve se tedy chtěl stát chemikem, ale škola, na které měl chemii studovat, měla moc velké standardy a k tomu byla v Brně, právě kvůli tomu se rozhodl tento sen zapomenout. Potom se rozhodl, že se přihlásí do fabriky vydělat si peníze. Pak tedy našel svoji spřízněnou duši, tedy moji babičku, se kterou je víc jak 50 let. O pár let později se oženili a založili svojí rodinu, se kterou měli několik dětí. Děda se potom stál myslivcem a odešel z fabriky a pak začal učit svoje děti o kráse života. A tak začal další příběh, díky kterému jsem se narodil i já.