Krátce z historie Landeka a Koblova

Koblov

Jak z podání našich předků víme a jak bylo nám zvěstováno z dochovavších se pověstí,dostal prý Koblov své jméno od toho, že se utvořil na té části panského pozemku, na němž se dříve panské kobyly pásly. Byly to rozsáhlé louky a pastviny, které sloužily chovu koní – kobyl, tzv. kobylí pole, což byly ohrazené obory pro sveřepice–neokované, poměrně divoké klisny, které byly uzavřeny v oborách od dubna do října tak, aby nemohly páchat škody na polích. Přes zimu se mohly pohybovat volně. Právo kobylího pole je ve staročeských právních spisech dochováno již z poloviny 13. století. Ještě v zámeckých listinách šilheřovických z 18. století jmenuje se tato obec Kobylov (Kobillau a též i Kobelov, Kobellau). Později, při změně poměrů v 19. století, počalo se jednotně užívati nynějšího názvu Koblov, německy Koblau.

Poprvé objevuje se v dějinách zmínka o Koblovu v r. 1377, jakožto příslušenství léna Landeckého, a to v německy psané dílčí listině, kterou byl při dělení opavského knížectví mezi syny knížete Mikuláše II. přiřčen k dílu knížat Václava a Přemka jako vesnice přináležející k Landeku. Náležel tedy Koblov pod správu kastelána hradu Landeka jako panství knížecí. Dějiny Koblova jsou z počátku úzce spjaty s dějinami Landeku.

Tato osada byla patrně založena mnohem dříve, a to krátce po založení hradu pravděpodobně Přemyslem Otakarem II. po roce 1253 jako ochrana do té doby málo opevněné hranice s opolským knížectvím, přes které se v r. 1421 převalil nájezd Tatarů. Většina historiků se domnívá, že Landek vznikl právě po tomto hrozném tatarském nájezdu, kterým utrpělo Opavsko a současně i kraj Hlučínský. Po vypuzení Tatarů ukázalo se nutné opevnit zemi a tím zamezit přístupu do země podobným nájezdům, např. spojených vojsk opolského, krakovského a haličského knížete právě v r. 1253.

Počalo se tudíž se stavbou pevných hradů na těžko přístupných místech a hlavně na zemských hranicích. V té době, tj. kolem roku 1250, byl též vystavěn hrad Landek. První zmínka o něm je však až z roku 1297. Až do roku 1327 byla Ostrava součástí polského státu, jehož státní hranice se sousední Moravou tvořila řeka Ostravice. Tyto státní hranice střežil z české strany hrad na vrcholu Landeku a z polské strany hrad v dnešní Slezské Ostravě.

Tak jako u všech jiných pevných hradů vznikly v podhradí ihned osady, tak právě i Koblov musel pravděpodobně vzniknout v krátké době po založení Landeku. Nejpozději kolem roku 1300. Náleží tudíž mezi nejstarší obce zdejšího kraje. Od samého počátku zůstávala obec na Landeku závislá.

Landek

Nad soutokem řeky Odry a Ostravice stojí tedy kopec (přibližně 279 m.n.m), kterému se již po staletí říká Landek (land-ecke – kout země). Na první pohled není dnes nijak zajímavý. Je celý prorostlý trávou, různými stromy a keřinami, a na mnohých místech je dnes dokonce nepropustný a zanedbaný. Často je tento kopec připisován spíše Petřkovicím; je znám zvou „Landeckou (mnohdy mylně nazývanou Petřkovickou) Venuší“, miniaturním torzem ženského těla, vysokého 46 mm, provedené jemnou řezbou v kreveli, které bylo nalezeno v r. 1953 společně s tábořištěm pravěkých lovců mamutů (kteří zde pravděpodobně žili před 30-25 tisíci lety) a Hornickým muzeem z petřkovické strany. Z koblovského, méně známého pohledu, je však opředený mnohými tajemstvími, zčásti zapomenutými pověstmi a vzpomínkami. Neznámý, tajuplný a malebný.

Možná jednou také zabloudíte do těchto míst. V hustých křovinách náhle narazíte na vstup do podzemí a k pokladu, na jiném místě pak spatříte zříceninu dávného hradu a vyděsíte se velikého bílého psa s klíčem v tlamě mezi zuby nebo se možná také setkáte s prokletou landeckou paní na jejím černém koni nebo ohnivém draku. Pod jezema u mlýna potkáte vodníka Dobrodina. V koblovských chalupách budou ženy i nadále drát při táčkách peří, povídat si o vodních pannách, můře i tajemné meluzíně.A v hostinci pod velikým nástěnným obrazem věčného světla ve vrbině u řečiště řeky Odry, (šlo o výbuch plynu - metanu, který vytryskl ze země při pokusných vrtech na uhlí), a udivených pastýřů, kteří si zde v chladných dnech zahřívali nad ohněm své prokřehlé ruce, budou i nadále místní chlapi pít pivo a povídat si o tajemných příhodách z nedalekého a prastarého kopce Landeka.

Pojďme se i my do těchto dávných příběhů zaposlouchat...