Noc před prvním májem má nejen jeden, ale hned několik názvů. Křesťané ji nazývají filipojakubskou nocí, v souvislosti s rejem čarodějnic hovoříme o Valpuržině noci, staří Keltové slavili v tuto noc svátek ohně Beltain.
Tato noc je magická, plna čar a kouzel.
Úkolem každé správné hospodyně i hospodáře bylo připravit se na tuto noc tak, aby mohl být ochráněn nejen všechen jejich majetek, tedy dům, dobytek i hospodářství, ale také oni samotní. Dveře domu měly být označeny křížem, dům měl být vykropen svěcenou vodou.
S láskou je sice spojován především prvomájový večer, tradiční „lásky to čas“, ale již keltský Beltain byl tradičním svátkem milenců, kteří se vzájemně obdarovávali věncem, a to opět z březového proutí. Mělo to údajně stejný význam jako dnešní výměna zásnubních prstýnků.
Těmto svátkům se říká také letnice nebo rozálie (podle růží). Slaví se vždy sedm týdnů po Velikonocích (50 dnů), deset dnů po církevním svátku Nanebevzetí Páně. Latinský název Letnic je Pentec ostec, což znamená padesátý den velikonoční slavnosti.
V den svátku sv. Kateřiny chodívaly dívky do sadu a zahrad, aby si uřezaly třešňovou větvičku. Tu pak daly do vázy s vodou a čekaly, kdy a jak jim vykvete... Na sv. Ondřeje (30.11.) chodívaly dívky o půlnoci chvěti – třásti plotem - a říkaly přitom tajemné zaklínadlo...
Advent (z latinského slova příchod, přicházet), je obdobím čtyř neděl před vánočními svátky a je dobou očekávání narození Ježíška, tedy příchodu Spasitele. Každodenní ranní mše se nazývají roráty (z latinského rosa nebeská). Adventní doba je ve své podstatě začátkem církevního roku.
Sv. Barbora, panna a mučednice, byla dcerou kupce Dioskura v městě Nikodemii. Otec byl pohan a modloslužebník, Barbora se však dala proti jeho vůli pokřtít. Otec ji za to nechal mučit na mučidlech, ale ani to ji neobměkčilo, aby svou víru odvolala.
Mikuláš (Nicolaus) se narodil kolem r. 250 v lýkijském městě Pataře. Brzy osiřel a své jmění začal rozdávat chudým. Stal se biskupem v městě Myra. Byl chápán jako obhájce chudých a nemajetných, pomocník prostého lidu v žalu a trápení.
Lucie noci upije a dne nepřidá - toto přísloví pochází ještě z doby před reformou juliánského kalendáře (posunutý svátek). V pohanských dobách byla Lucie démonickou, slunovratnou bytostí (lucie – lux – světlo).
Vánoce, dny zimního slunovratu, byly půvabné pro svůj bílý sněhový oděv, znamenaly svátky pohody a odpočinku. Vánoce byly svátky náboženských obřadů a duševního rozjímání. Štědrý den - vilija, byl největším rodinným svátkem.