V den svátku sv. Kateřiny chodívaly dívky do sadu a zahrad, aby si uřezaly třešňovou větvičku. Tu pak daly do vázy s vodou a čekaly, kdy a jak jim vykvete... Na sv. Ondřeje (30.11.) chodívaly dívky o půlnoci chvěti – třásti plotem - a říkaly přitom tajemné zaklínadlo...
Advent (z latinského slova příchod, přicházet), je obdobím čtyř neděl před vánočními svátky a je dobou očekávání narození Ježíška, tedy příchodu Spasitele. Každodenní ranní mše se nazývají roráty (z latinského rosa nebeská). Adventní doba je ve své podstatě začátkem církevního roku.
Sv. Barbora, panna a mučednice, byla dcerou kupce Dioskura v městě Nikodemii. Otec byl pohan a modloslužebník, Barbora se však dala proti jeho vůli pokřtít. Otec ji za to nechal mučit na mučidlech, ale ani to ji neobměkčilo, aby svou víru odvolala.
Mikuláš (Nicolaus) se narodil kolem r. 250 v lýkijském městě Pataře. Brzy osiřel a své jmění začal rozdávat chudým. Stal se biskupem v městě Myra. Byl chápán jako obhájce chudých a nemajetných, pomocník prostého lidu v žalu a trápení.
Lucie noci upije a dne nepřidá - toto přísloví pochází ještě z doby před reformou juliánského kalendáře (posunutý svátek). V pohanských dobách byla Lucie démonickou, slunovratnou bytostí (lucie – lux – světlo).
Vánoce, dny zimního slunovratu, byly půvabné pro svůj bílý sněhový oděv, znamenaly svátky pohody a odpočinku. Vánoce byly svátky náboženských obřadů a duševního rozjímání. Štědrý den - vilija, byl největším rodinným svátkem.
Od Nového roku až do Tří králů se chodívalo na koledu. V některých farnostech chodíval kněz s kostelníkem a ministranty, kadidlem vykuřovali dům a na dveře psali svěcenou křídou K+M+B. Tento zvyk trvala na Ostravsku až do konce 1. svět. války.
Hromnice jsou známy také již od středověku, během nich se hrály hry, kterým se říkalo „žalostné“ (chandeleur). K hlavním zvyklostem tohoto svátku patřilo zapalování svíček, kterým se říkalo hromničky. Konalo se také procesí, ve kterém kráčeli významné osobnosti se svícemi vyrobenými nejlepšími řemeslníky.