Soutěže

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
"Abu, pojď si se mnou hrát! Volá malá holčička Adila, Abuova sestra. Abu teprve rozlepuje oči, a řekne: "Adilo, počkej, mám velkou žízeň."
"To já taky, ale rodiče a chůva mi řekli, že vody je už velmi málo."
"Co to povídáš, vždyť voda nemůže dojít!" Abu vstal z rohože z lýka představující postel.

Kdysi dávno byla maminka Emilly. Emilly měla dceru Charlotte. Žily si krásný život. Jednoho dne Charlotte a Emilly zjistily, že všichni z městečka pijí jen Coca Colu a Pepsi. Vůbec se jim to nelíbilo. Chtěly vymyslet plán, jak je od toho odradit. Sladké nápoje jsou nezdravé. Jejich snaha byla však marná.

Živá voda teče kolem,
teče loukou, lesem, polem.
Díky vodě padá déšť,
kytky mohou krásně kvést.

Kudy teče živá voda,
tam roste mech,
je krásně zelený,
až to bere dech!

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Kdysi dávno v jedné malebné vesničce žilo děvčátko jménem Eliška. Společně s rodiči bydlela v malém domečku. Kolem něj se rozprostírala zahrada plná květin, stromů a keřů. Eliška byla hodné a veselé děvče, které dělalo rodičům samou radost. Odmalička měla ráda knížky plné dobrodružství a napětí. Často si představovala, jak je hlavní hrdinkou, která pomáhá chudým a bezmocným.

Já si pod slovním spojením živá voda představím kapku, která může chodit, mluvit a dalších mnoho věcí.
Jednoho deštivého večera se narodí kapka jménem Vodněnka. Všude se snaží najít nějaké hnízdo nebo květ, kde by mohla přespat. Nakonec najde květ. Květ, ale není obyčejný jako všechny ostatní, je totiž kouzelný...

Malá dívka jménem Atoon musí zachránit celou vesnici. Vybrali si ji bohové, kteří k ní v nocích promlouvali: „Atoon, Atoon, najdi vodu, jinak všichni zemřete, rychle, rychle.“ Druhý den ráno Atoon vyhlásila po celé vesnici, že k ní mluvili bohové. Všichni se divili, proč tak malá holka musí jít pro vodu, ale protože byli věřící, tak jí pro tu vodu poslali. Ještě než odešla, tak jí mamka řekla: „Atoon, ty to zvládneš, já ti věřím.“

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Kibury je malá holka žijící v Africe ve vesnici jménem Nabaku. Kibury má 4 bratry a velmi chudou rodinu. Kibury sní o tom, že jednoho dne objeví zdroj vody pro její vesnici a za chrání ji tím. Díky tomu by totiž pomohla spoustě dětí a rodin a nikdo by brzy ráno a pozdě večer už nemusel chodit takovou dálku pro vodu.

V jednom hlubokém lese mezi vysokými skalami byl od pradávna malý pramínek živé vody. O pramínku věděla jen zvířátka z lesa. Voda z pramínku měla kouzelnou moc léčit rány a uzdravovat.

Živá voda byla v pohádce Zlatovláska. Živá voda uměla oživit třeba mrtvého pavouka. Stačila jen kapka této vody. My v pohádce nežijeme. Máme křišťálově čistou vodu, kterou kromě nás lidí pijou i zvířata a rostliny. Vodu k životu potřebujeme všichni.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Kdysi v jednom království žil král, ale byl chudý. Za jeho vlády vyčerpali tolik vody, že jim žádná nezbyla. Tak zavolali všechny občany, aby jeden z nich šel hledat ztracenou vodu. Král nabídl půl království za odměnu. Nikdo se do světa vydat nechtěl, ale nakonec se přihlásil kluk jménem Tomáš, že vodu najde.

Živá voda oživila Jiříka v pohádce o Zlatovlásce, vodou ze studánky zachránila slepička kohoutka. To ale byla pohádka, koho a co může voda zachránit dnes v reálném životě? Lidi, zvířata, rostliny? Nebo co vám první přijde na mysl, když uslyšíte toto slovní spojení – živá voda?

Máme výsledky v naší výtvarné soutěži Landecké pověsti. Předně však děkujeme všem dětem za účast, za velmi krásné práce, se kterými si daly spoustu práce. Velké poděkování také patří paním učitelkám a pánům uřčitelůn, že nám pomohli s organizací soutěže.

Přinášíme Vám možnost zapojit se se do námi vyhlášené výtvarné soutěže. Předlohou pro tuto soutěž je soubor Landeckých pověstí, které sepsala paní Miriam Prokešová.
Staň se ilustrátorem jedné z pověstí!