Soutěže

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Vzpomínám na 20. léta 21. století. Ačkoli se o tomto období píše v e-učebnicích, není tomu tak dávno. Zdá se mi, jako by to bylo včera, kdy jsem se procházela úzkými uličkami centra města a míjela rozzlobené řidiče, jak čekají na semaforu. Dnešním mladým přijde nesmyslné, že lidé chodili pěšky. Nasednou do autonomní krabice a nechají se odvézt, kam je libo.

Vodní nádrž,
plná vody,
vody bez svobody.
Voda, která chtěla by,
žít si mezi skalami.

Tiše se rozlévá,
všude ji můžeš slyšet,
na dotyk je vlažná,
ale nedá se držet.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Bez vody by neexistoval život a své o tom vědí i zvířátka v tomto příběhu…
Byl nádherný letní večer. Potůček si zpíval, včeličky si povídaly. Jedna druhé říkala, kolik nektaru dnes nasbíraly. Zvířátka, která bydlí v lese, se chystala ulehnout ke spánku, protože je zítra čeká náročný den. Chystají se vyčistit potůček, jelikož je tam velký nános bláta, které snižuje hladinu potůčku.

Byla středa 11. dubna a vzbudil mě hlasitý křik: „Vstávej, vstávej!“ Lekl jsem se a rychle jsem se rozhlédl, co se vlastně děje. Po pár sekundách do pokoje vtrhla moje maminka a řekla: „ Filipe, vstávej! Rychle! Je povodeň.“ Nejdříve jsem tomu vůbec nechtěl věřit, ale podíval jsem se z okna a na ulici se přímo valila spousta vody. Úplná řeka!

Říká se, že kdysi dávno v jednom malém lese tekl potůček, nebyl to ledajaký potůček, byl to potůček se živou vodou. A ta živá voda byla tak krásně průhledně čistá, že v ní plavaly různé exotické a pestrobarevné druhy rybek. Potůček tekl až z nejvyšší skály. Tekl přes hory, přes kameny, přes lesy až do malého lesíka, kde stékala voda v podobě malého vodopádu dolů do rybníčka.

Jednoho krásného den se Anička a Toníček rozhodli, že si půjdou na louku udělat piknik. Když dorazili na krásný palouček, rozložili si deku, ale zjistili, že si s sebou zapomněli vzít do košíčku ovoce. A tak se rozhodli, že když je to do lesa kousíček, půjdou si natrhat lesní jahody, maliny a ostružiny. Na palouček se vraceli s plným košíčkem a těšili se, jak si společné chvilky užijí.

Byl jednou jeden potok, který se jmenoval Živý. Potok s živou vodou, byl kouzelný a mohl přenést do Světa vod tím, že se vleze do vody.
Jednoho dne k tomu potoku přišli na ryby malý kluk Honza s taťkou Jirkou. Vlezli do vody, aby se jim lépe rybařilo. Portál, který je přenese do Světa vod, se pod nimi propadl.

Na tom našem velkém světě žije mnoho lidí, a jedním z nich je i Lucka. Lucce je 16 let, má blonďaté vlasy a modré oči. Žije v české republice s maminkou, tatínkem a mladší sestřičkou Annou. Jedno ve škole, když se bavila s kamarádkami, se jedna z nich zeptala: „Kam pojedete na letní prázdniny?“

„Crr!“ řinčel ráno budík, až jsem myslela, že s ním hodím o stěnu. Byl tu den jako každý jiný, opět škola, jedna z nejhorších věcí v mém životě.
Začala jsem ranní hygienou, zkontrolovala Facebook, pak jsem se ani nestihla nasnídat, protože jsem vůbec nestíhala, rozloučila jsem se s rodiči a pospíchala z domu.

Každý si pod tímto významem představíme obvykle vodu z pohádky o Zlatovlásce. Z praktického hlediska ale význam slova „živá voda“ může být voda na pití, pro rostliny a hlavně součást života každého z nás.
Už když jsme byli u maminky v bříšku, všude kolem nás byla plodová voda. Celý život pijeme vodu, koupeme se v ní, plaveme v ní...

Byl jednou jeden drak. Měl hodně málo kamarádů, a tak se rozhodl, že si jich najde trochu víc. Šel a najednou se od jeho nohou ozvalo: ,,Hej, dávej pozor!“ zakřičel mravenec. Drak viděl, že je mravenec opuštěn, a tak se ho zeptal: „Nechceš být můj nový kamarád?“ Mravenec odpověděl: „Proč bych měl být tvůj kamarád, když jsi mě málem zašlápl?"

„Romane, sleť dolů. Žene se velká bouřka,“ ozval se Jakubův hlas z reproduktoru.
„No určitě. To máš z toho, že se pořád koukáš na ty letecké katastrofy. Pamatuješ na minule?“ nevěřil Jakubovi Roman.
„Pamatuji, ale tohle je něco úplně jiného. Fakt, teď to myslím vážně. Sleť dolů,“ snažil se Jakub přesvědčit Romana.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Bílý jelen se táhl už několik dní po cestě, kde každý rok chodí nejsilnější samec ze stáda. Tudíž bílý jelen. Jakmile zemře jeden, za pár dní, ne-li v ten den, se narodí další. A to je koloběh.
Vysílený jelen upadl do bezvědomí.
Probudil se na nádherné louce a lehl si na zem. Před ním si hrála jeho mláďata. Spokojeně se na ně díval...