Soutěže

A máme tady podzimní výtvarnou soutěž. Namalujte nám vaše oblíbené místo Slezské Ostravy, nebo se tím místem jen nechte inspirovat. Ztvárněte nám váš příběh daného místa, co se vám líbí, na co si vzpomenete, když toto místo uvidíte...

Nejlepší práce budou vystaveny prostorách Slezskoostravské radnice, předání cen nejlepším se uskuteční na konci roku v Slezskoostravské galerii.

V pátek 1. 6. 2018 proběhlo předávání cen soutěže Živá voda na pódiu v Slezkoostravském hradu v Ostravě v rámci akce Hledej pramen vody pořádané společností Ostravské vodárny a kanalizace a.s.

Známe již všechny výherce v naší soutěži, děkujeme všem za účast, za velmi krásné literární práce. V hlasování to byla bitva a těší nás, že se do něj zapojilo tolik příznivců soutěžících autorů. Oficiální předání cen proběhne 1. 6. 2018 na Slezskoostravském hradu v rámci akce Hledej pramen vody pořádané společností Ostravské vodárny a kanalizace a.s. Dětem, které nebudou moci dorazit, zašleme ceny poštou.

Známe již vítěze hodnocení naší odborné komise.

Další vítěze určí pouze vaše hlasy. Nyní bylo spuštěno internetového hlasování, na konci textu označte vaši oblíbenou práci pomocí tlačítka To se mi líbí. Hlasování bude ukončeno v úterý 29. 5. 2018 v 15 hodin. V každé kategorii vybíráme ještě další 3 vítěze...

Píše se rok 2036
Slavní archeologové: Jakub Erben, Jakub Einstaein a Marek Bieber se vydávají najít život na Marsu. Když se dokopali k ledu, tak Marek Bieber do toho ledu kopl krumpáčem, najednou „křřřř“. Led se pod námi prolomil a Marek Bieber řval: „My tady umřeme.“

Teplé paprsky slunce pomalu odháněly hustou mlhu a odhalily staré opuštěné stavení. Na  rozpadlém okně si vrabci postavili hnízdo a ptáčata se učila létat nad zaprášeným nábytkem. Rozličné druhy hmyzu hodovaly na ztrouchnivělém dřevě a přezrálýc

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Jak dlouho jsem tam stála? Tam nahoře, na útesu. Jak dlouho jsem se dívala do vln a přemýšlela? Nevím. Na útesu pro mě čas neplyne. Miluji vodu. Ráda tady nahoře stojím a poslouchám tříštění vln o útesy. Jenže mám ráda i svůj kmen a vesnici. Spolu žijeme, spolu lovíme a spolu jíme. Voda je sice nádherná a divoká a dokáže léčit, ale dole u kmene je moje místo...

Kdysi dávno si v jedné malé vesnici lidé vůbec nevážili vody. Říkávali, že je jí všude dost a že nikdy její pramen nemůže vyschnout. Místo toho, aby vodě děkovali, že jejich vesnicí protéká průzračná a čistá, dělali si z řeky smetiště, házeli do ní odpadky a někdy si dokonce v zimě stěžovali, že je moc studená a divoká.

Živá voda po kamenech skáče,
když z nebe spadne, nepláče.
Směje se sluníčku do tváří,
barevnou duhu spolu vytváří.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Kampak se poděla prastará pýcha?
šuměla, bublala, zurčila…
Kdysi tak bouřlivá, nyní tak tichá,
ne ona pravidla určila.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Vzpomínám na 20. léta 21. století. Ačkoli se o tomto období píše v e-učebnicích, není tomu tak dávno. Zdá se mi, jako by to bylo včera, kdy jsem se procházela úzkými uličkami centra města a míjela rozzlobené řidiče, jak čekají na semaforu. Dnešním mladým přijde nesmyslné, že lidé chodili pěšky. Nasednou do autonomní krabice a nechají se odvézt, kam je libo.

Vodní nádrž,
plná vody,
vody bez svobody.
Voda, která chtěla by,
žít si mezi skalami.

Tiše se rozlévá,
všude ji můžeš slyšet,
na dotyk je vlažná,
ale nedá se držet.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Bez vody by neexistoval život a své o tom vědí i zvířátka v tomto příběhu…
Byl nádherný letní večer. Potůček si zpíval, včeličky si povídaly. Jedna druhé říkala, kolik nektaru dnes nasbíraly. Zvířátka, která bydlí v lese, se chystala ulehnout ke spánku, protože je zítra čeká náročný den. Chystají se vyčistit potůček, jelikož je tam velký nános bláta, které snižuje hladinu potůčku.