Jako každý den jsme s mým psem Benem vyrazili na procházku. Bylo krásné páteční odpoledne, a protože mé v sobotu čekal volný den, rozhodl jsem se, že si procházku prodloužíme až na vrcholek nedaleké skalnaté hory.
Zkusili jsme jinou trasu než obvykle, vzali jsme to jižní stěnou, která není tak používaná turisty pro svou strmost a za deštivého počasí je velmi nebezpečná.
Byla jednou jedna křeččice a byla princeznou kouzelného království a hledala si manžela a tak její rodiče uspořádali námluvy. Ale nikdo ji moc nezajímal, chtěla krásného manžela a chytrého a samozřejmě i udatného. Všichni sice byli udatní a asi i chytří, ale nebyli hezcí, kromě jednoho, který zas nebyl udatný, protože se staral jenom o svou krásu.
Bylo jedno jezírko a v něm žily vodní víly s královnou, která se jmenovala Melodí a ta měla 3 dcery. Nejstarší dcera se jmenovala Eleonora, prostřední se jmenovala Pomněnka ta nejmladší Kiara.
Otec král zemřel při napadení nepřáteli. Napadl je král Vojtěch z Bažin a měl sebou velká vojska. Od té doby královna Melodí nechala střežit jezero. Eleanor s Pomněnkou tají Kiaře smrt svého otce. Tvrdí jí, že otce nemá.
Žil byl jeden král a jmenoval se Otakar. Měl dceru Anežku a syna Václava. Matka jim zemřela, když Anežka měla 2 roky a Václav 3. Všichni na zámku byli smutní z té noviny.
Když měl Václav 20 let, tak se vydal s otcem do bitvy a Anežka zůstala s chůvami na zámku. V bitvě otec zemřel a Václav se vrátil s otcovým vojskem zpátky na zámek,
Před sto lety zemi trápilo velké sucho. A najednou se v lese ve studánce objevila živá voda. Jednoho dne šel do lesa Vojta a bylo mu hodně horko. Najednou uviděl studánku, která byla plná vody. Když přišel ke studánce, napil se. Pak šel do vesnice a všem řekl: „Všichni do lesa, našel jsem studánku plnou vody!"
Žila, byla voděnka,
Kalná byla celinká,
jako černá pralinka.
Vypadala jako bažinka.
V Itálii byla jedna vesnice a v té vesnici žila rodina, která měla bazének. Jednou se děti rozhodly, že se půjdou vykoupat, nafoukli bazén a šly. Karlík omylem propíchl bazén špičatou pastelkou. Rázem všechna voda vytekla a vtekla do kanálku. Jedna kapička se zachránila. Jmenovala se Modřenka Pitná.
Byla jednou živá voda, které bylo na světě strašně málo. Nikdo jí neměl dostatek, chyběla všude okolo. Všichni si ji přáli mít u sebe doma, ale nikdo je nevyslyšel.
Živá voda se čím dál tím více a více ztrácela, všichni už neměli co pít. Všichni byli slabí, neměli vůbec žádnou sílu, sotva stáli na nohou. Ubíhal den za dnem, lidi čím dál tím více slábli, hledali vodu, ale neúspěšně.
Žila, byla jednou malá holčička Amálka. Amálka byla laskavá, bydlela v malé chaloupce na kraji tmavého lesa, měla i pejska jménem Punťa. Amálka se ráda procházela, ale Punťa se rád válel a na procházky chodil nerad, vždycky zůstával doma a Amálka se šla projít.
Lidem, kteří žili v jedné chudé vesnici uprostřed obrovské pouště, docházela veškerá voda a všechno jídlo.
Proto se někteří odvážní muži z vesnice vydali jednoho dne na výpravu, aby našli vodu pro přežití celé vesnice. Po několika dlouhých dnech pouští našli místo, kde se vyskytoval malý pramen čisté vody.
Kdysi dávno byl jeden ostrov, který se jmenoval Ginpud. V té vesničce žila holčička Minga. Narodila se v blízkosti moře. Obyvatelé na ostrově se moře báli. Proto všechny svoje děti drželi dál od, jak tomu říkali, „vody ďábla“. Každý druhý den se sešli a vyprávěli si strašidelné příběhy, které se staly na moři...
Byla, nebyla za devatero horami a devatero řekami jedna úplně maličká říčka, která protékala jednou úplně maličkou vesničkou, kde ale všichni lidé byli velmi nepořádní. Každý den nosil někdo z nich na okraj vesnice do svahu v lese spousty odpadu. Na to jsme my lidé opravdu dobří. Denně produkujeme hromady odpadků, plýtváme, čím se dá a tak to chodilo samozřejmě i s lidmi v téhle vesnici.
Žila, byla jedna kapka s kamarádem pramínkem. Byli si velmi blízcí a taky byli hodně dobří kamarádi. Ta kapka, o které vám vyprávím, se jmenuje Kaila a její kamarád pramínek Patrik. Zažívají spolu spoustu dobrodružství. Kaila cestovala skoro po celém světě až na Slovensko pak zase do Ruska a pak zase do Polska...
Jednou jsem se chtěl napít, otočil jsem kohoutkem a nic. Voda netekla. Nevěděl jsem, co dělat. Šel jsem teda hledat vodu. Přešel jsem les a taky pole a najednou se před mýma očima objevila chaloupka. Nevěděl jsem, kdo tam bydlí, tak jsem zaťukal a najedno otevře babička v hnědém plášti.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
„Myslím, že jsme to našli“ řekl Ikar. Byli spolu s Bitheenem vysláni aby našli planetu s živou vodou. Zprávu o této planetě podal vesmírný koráb vyslaný před nimi, který o ni podal stručnou zprávu a odletěl někam pryč. Proto je požádali, aby ji podrobně zkoumali.