„Děti, chtěla bych vám říct příběh,“ vyprávěla stará žena v šátku. „Byl jednou jeden kraj, kde ptáčci tvořili dokonale znějící orchestry, lidé tančili a prozpěvovali si k práci, kraj byl plný slunce a na obloze nebyl ani mráček. Ze všech koutů se jim linuly různé rýmy veselých písniček a říkadel, ale kdesi v něm se nerozléhala písnička plná radosti, jak tomu bylo všude jinde.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Jednou kolem šla, pěkná láska má. Podobu měla jako růže, jako nádherná žena, která vše přemůže. Jen si tak šla a mne zasáhl blesk - ta její krása a očí lesk. Byli jsme v parku, potom šli do lesa, má v očích nádheru, jak barvu modrou nebesa.
„I fall in love“, to jsou anglická slova, která vyjadřují: láska, cit a něha0 .„I love you“ muž ženě říká, když ji jako svou lásku vnímá. „Give me love“ je píseň o tom, jak někdo prožívá svou tíseň. Tíseň v lásce, kterou zažíval i Amor, že než nebýt s ní, je lepší zemřít na mor.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Psal se rok 1911 a já se narodil, byla tma a já nic neviděl, hned jak jsem otevřel oči, tak jsem se divil, co za zvuky jsem to slyšel. Jako malý jsem s tátou chodil na ryby, když jsme přišli domů, máma měla vždy usmažené koblihy s náplní povidlovou.
Měli jste někdy nebo dokonce máte nejlepšího kamaráda? Já jsem jednoho takového poznal. Ale jen jedenkrát. Jmenoval se Jason a jednoho léta se přistěhoval do domu vedle nás. Ve škole jsem moc kamarádů neměl. Kluci u nás byli arogantní a pořád se nad někoho povyšovali. A tak mi nezbylo nic jiného, než se bavit s holkama.
Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Existuje mnoho typů lásky. Láska k lidem, láska k přátelům, láska k literatuře (jako byla u pana Petra Bezruče) a také láska k hudbě, kterou mám já a chci vám popsat, jak to cítím. Hudba je pro mě jako vzduch. Je potřebná, ale zároveň tajemná jako noční obloha při měsíci. Je to základ mého života.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Byla jednou jedna dívka a ta se jmenovala Lucka.Milovala každou živou duši a měla velkou lásku k přítomnému světu. Měla samozřejmě také rodiče, ale ti byli hodně zlí, nesnášeli žádnou živou duši a tím pádem neměli rádi ani svou dcerku Lucku.
Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Láska? Pro mě láska není jen pocit! Láska je jako vstoupit na tenký led, nikdy nevíte, kdy se můžete propadnout a každým krokem praská víc a víc. Nemůžete udělat krok zpět, protože tam led už není a když se zamilujete, tak už není cesty zpět.
Láska je krásná věc. Milujeme svou rodinu a své přátelé. Těmi přáteli myslím ty, kteří vás nezradí, jsou upřímní a dobře si s nimi rozumíte. Dobrý přítel nevěří pomluvám, které se o vás šíří a má za vás radost, když se vám něco povede. Věnuje vám vřelý úsměv, když máte špatnou náladu nebo nejste uvolnění.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Láska, každý jistě zná toto slovo. Často si lidé říkají, že už Něco, nebo Někoho mají. Jiní tvrdí že je láska k jídlu, koníčkům… Já Vám však chci říct to, co se mi dnes mihlo hlavou. Láska… to je pouto, které nás váže ke světu, živočichům a plno dalších. Když se jedna jediná bytost odloučí od té druhé, působí to smutně. Protože jsme svázáni tím největším poutem na celém světě, na celé galaxii…
Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Každý z nás má v srdci místo, kterému říká oblíbené či nejoblíbenější. I já takové mám. Místo, na které se ráda vracím, ráda o něm vyprávím kamarádům, ráda vzpomínám na chvíle tam prožité. Je to naše malá chata stojící nedaleko Žimrovické skály a řeky Moravice.
Kdysi dávno, před mnoha lety, se má rodina přestěhovala sem, do Moravskoslezského kraje. A já vám teď budu vyprávět, jak to celé vypadalo. Tenkrát babička čekala své první dítě, a jelikož její rodiče bydleli v Opavě, neviděla důvod, proč zůstávat na Slovensku, a proto se ona a můj děda přestěhovali za babiččinými rodiči.
Východní nádraží. To prosté místo na konci Opavy, přes které projdou denně tisíce lidí, které znám i neznám. Vyvolává ve mně velmi zvláštní pocity. Mnohdy i velmi rozporuplné. Cítím zde pohodu a příjemnou atmosféru i přes hluk, bez kterého by se ostatně nádraží ani neobešlo. Ovšem i toto přidává na mém uklidnění. Nikde se necítím tak skutečná jako zde.
Všichni říkají, že největší pouto je mezi dítětem a rodičem. Já tento názor až tak nesdílím. V loňském roce jsem navázala vztah s mým někdejším nejlepším přítelem. Je z Hradce nad Moravicí a vloni dostudoval brněnskou FAMU. Jmenuje se Richard.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Příběh vypráví o dívce jménem Bella, která žije se svou rodinou v Anglii. Bella má svou rodinu velice ráda. Když ji tatínek oznámí, že se musí stěhovat do Francie, je smutná. Přiletěli do Francie a ubytovali se v Paříži v hotelu na kraji města. Když se druhý den Bella vyspala a nasnídala, šla do nové školy.