Soutěže

Měli jste někdy nebo dokonce máte nejlepšího kamaráda? Já jsem jednoho takového poznal. Ale jen jedenkrát. Jmenoval se Jason a jednoho léta se přistěhoval do domu vedle nás. Ve škole jsem moc kamarádů neměl. Kluci u nás byli arogantní a pořád se nad někoho povyšovali. A tak mi nezbylo nic jiného, než se bavit s holkama.

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Existuje mnoho typů lásky. Láska k lidem, láska k přátelům, láska k literatuře (jako byla u pana Petra Bezruče) a také láska k hudbě, kterou mám já a chci vám popsat, jak to cítím. Hudba je pro mě jako vzduch. Je potřebná, ale zároveň tajemná jako noční obloha při měsíci. Je to základ mého života.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Byla jednou jedna dívka a ta se jmenovala Lucka.Milovala každou živou duši a měla velkou lásku k přítomnému světu. Měla samozřejmě také rodiče, ale ti byli hodně zlí, nesnášeli žádnou živou duši a tím pádem neměli rádi ani svou dcerku Lucku.

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Láska? Pro mě láska není jen pocit! Láska je jako vstoupit na tenký led, nikdy nevíte, kdy se můžete propadnout a každým krokem praská víc a víc. Nemůžete udělat krok zpět, protože tam led už není a když se zamilujete, tak už není cesty zpět.

Láska je krásná věc. Milujeme svou rodinu a své přátelé. Těmi přáteli myslím ty, kteří vás nezradí, jsou upřímní a dobře si s nimi rozumíte. Dobrý přítel nevěří pomluvám, které se o vás šíří a má za vás radost, když se vám něco povede. Věnuje vám vřelý úsměv, když máte špatnou náladu nebo nejste uvolnění.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Láska, každý jistě zná toto slovo. Často si lidé říkají, že už Něco, nebo Někoho mají. Jiní tvrdí že je láska k jídlu, koníčkům… Já Vám však chci říct to, co se mi dnes mihlo hlavou. Láska… to je pouto, které nás váže ke světu, živočichům a plno dalších. Když se jedna jediná bytost odloučí od té druhé, působí to smutně. Protože jsme svázáni tím největším poutem na celém světě, na celé galaxii…

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Každý z nás má v srdci místo, kterému říká oblíbené či nejoblíbenější. I já takové mám. Místo, na které se ráda vracím, ráda o něm vyprávím kamarádům, ráda vzpomínám na chvíle tam prožité. Je to naše malá chata stojící nedaleko Žimrovické skály a řeky Moravice.

Kdysi dávno, před mnoha lety, se má rodina přestěhovala sem, do Moravskoslezského kraje. A já vám teď budu vyprávět, jak to celé vypadalo. Tenkrát babička čekala své první dítě, a jelikož její rodiče bydleli v Opavě, neviděla důvod, proč zůstávat na Slovensku, a proto se ona a můj děda přestěhovali za babiččinými rodiči.

Východní nádraží. To prosté místo na konci Opavy, přes které projdou denně tisíce lidí, které znám i neznám. Vyvolává ve mně velmi zvláštní pocity. Mnohdy i velmi rozporuplné. Cítím zde pohodu a příjemnou atmosféru i přes hluk, bez kterého by se ostatně nádraží ani neobešlo. Ovšem i toto přidává na mém uklidnění. Nikde se necítím tak skutečná jako zde.

Všichni říkají, že největší pouto je mezi dítětem a  rodičem. Já tento názor až tak nesdílím. V loňském roce jsem navázala vztah s mým někdejším nejlepším přítelem. Je z Hradce nad Moravicí a vloni dostudoval brněnskou FAMU. Jmenuje se Richard.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Příběh vypráví o dívce jménem Bella, která žije se svou rodinou v Anglii. Bella má svou rodinu velice ráda. Když ji tatínek oznámí, že se musí stěhovat do Francie, je smutná. Přiletěli do Francie a ubytovali se v Paříži v hotelu na kraji města. Když se druhý den Bella vyspala a nasnídala, šla do nové školy.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Žila byla jednou jedna dívka, která se jmenovala Bětuška. Měla oči jako pomněnky a dlouhé vlasy barvy zlata. Bydlela s rodiči v malé vesnici Pavlovice. Končilo jaro. Bětuška a její kamarádky pletly věnce na svatojakubskou noc. Ostatní dívky už měly skoro hotovo, ale Bětuška stále nevěděla, z jakých květin věnec uplést. Procházela se po pasece a hledala ty nejkrásnější rostlinky.

Moje rodina je romská. Jiní lidé si myslí, že Romové jsou špatní. Ale tak to není! I bílí, i hnědí jsou špatní a mezi nimi jsou dobří. Někteří nadávají, nemají rád/a Romy. Mám strašně ráda svoji rodinu. Projevují mi lásku. Lásku mi projevují takhle – neštítí se mě, když něco chci, koupí mi to. Oni mě mají rádi, a proto si jich vážím.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Krásná je tato krajina, všude samí ptáčci - jak cvrlikají, hudbu nám vytvářejí. Pěkné stromy opadané listnaté a jehličnaté všude kolem. Však ptáčci na nich zpívají a stromy se hýbají. Když nám vítr foukne s deštěm. Na zahrádkách květinky rozkvétají a pyl z těch květinek opylují včeličky. Každý člověk se stará o svoji zahrádku a zvířátka.