Literární soutěže

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Láska? Pro mě láska není jen pocit! Láska je jako vstoupit na tenký led, nikdy nevíte, kdy se můžete propadnout a každým krokem praská víc a víc. Nemůžete udělat krok zpět, protože tam led už není a když se zamilujete, tak už není cesty zpět.

Láska je krásná věc. Milujeme svou rodinu a své přátelé. Těmi přáteli myslím ty, kteří vás nezradí, jsou upřímní a dobře si s nimi rozumíte. Dobrý přítel nevěří pomluvám, které se o vás šíří a má za vás radost, když se vám něco povede. Věnuje vám vřelý úsměv, když máte špatnou náladu nebo nejste uvolnění.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Láska, každý jistě zná toto slovo. Často si lidé říkají, že už Něco, nebo Někoho mají. Jiní tvrdí že je láska k jídlu, koníčkům… Já Vám však chci říct to, co se mi dnes mihlo hlavou. Láska… to je pouto, které nás váže ke světu, živočichům a plno dalších. Když se jedna jediná bytost odloučí od té druhé, působí to smutně. Protože jsme svázáni tím největším poutem na celém světě, na celé galaxii…

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Každý z nás má v srdci místo, kterému říká oblíbené či nejoblíbenější. I já takové mám. Místo, na které se ráda vracím, ráda o něm vyprávím kamarádům, ráda vzpomínám na chvíle tam prožité. Je to naše malá chata stojící nedaleko Žimrovické skály a řeky Moravice.

Kdysi dávno, před mnoha lety, se má rodina přestěhovala sem, do Moravskoslezského kraje. A já vám teď budu vyprávět, jak to celé vypadalo. Tenkrát babička čekala své první dítě, a jelikož její rodiče bydleli v Opavě, neviděla důvod, proč zůstávat na Slovensku, a proto se ona a můj děda přestěhovali za babiččinými rodiči.

Východní nádraží. To prosté místo na konci Opavy, přes které projdou denně tisíce lidí, které znám i neznám. Vyvolává ve mně velmi zvláštní pocity. Mnohdy i velmi rozporuplné. Cítím zde pohodu a příjemnou atmosféru i přes hluk, bez kterého by se ostatně nádraží ani neobešlo. Ovšem i toto přidává na mém uklidnění. Nikde se necítím tak skutečná jako zde.

Všichni říkají, že největší pouto je mezi dítětem a  rodičem. Já tento názor až tak nesdílím. V loňském roce jsem navázala vztah s mým někdejším nejlepším přítelem. Je z Hradce nad Moravicí a vloni dostudoval brněnskou FAMU. Jmenuje se Richard.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Příběh vypráví o dívce jménem Bella, která žije se svou rodinou v Anglii. Bella má svou rodinu velice ráda. Když ji tatínek oznámí, že se musí stěhovat do Francie, je smutná. Přiletěli do Francie a ubytovali se v Paříži v hotelu na kraji města. Když se druhý den Bella vyspala a nasnídala, šla do nové školy.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Žila byla jednou jedna dívka, která se jmenovala Bětuška. Měla oči jako pomněnky a dlouhé vlasy barvy zlata. Bydlela s rodiči v malé vesnici Pavlovice. Končilo jaro. Bětuška a její kamarádky pletly věnce na svatojakubskou noc. Ostatní dívky už měly skoro hotovo, ale Bětuška stále nevěděla, z jakých květin věnec uplést. Procházela se po pasece a hledala ty nejkrásnější rostlinky.

Moje rodina je romská. Jiní lidé si myslí, že Romové jsou špatní. Ale tak to není! I bílí, i hnědí jsou špatní a mezi nimi jsou dobří. Někteří nadávají, nemají rád/a Romy. Mám strašně ráda svoji rodinu. Projevují mi lásku. Lásku mi projevují takhle – neštítí se mě, když něco chci, koupí mi to. Oni mě mají rádi, a proto si jich vážím.

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Krásná je tato krajina, všude samí ptáčci - jak cvrlikají, hudbu nám vytvářejí. Pěkné stromy opadané listnaté a jehličnaté všude kolem. Však ptáčci na nich zpívají a stromy se hýbají. Když nám vítr foukne s deštěm. Na zahrádkách květinky rozkvétají a pyl z těch květinek opylují včeličky. Každý člověk se stará o svoji zahrádku a zvířátka.

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Pro mě je nejdůležitější v rodině vztahy všech lidí. Jak kdo s kým vychází, a to je můj názor, který mi nikdo nevezme. Někdo s někým vychází dobře a někdo špatně. Někteří lidé jsou hodní a druzí zase špatní. Hodní pomáhají lidem, nekradou a tak dále. Špatní kradou, lžou.

Rodina je to nejlepší, co vás může potkat. Je to velice vřelý pocit, když někoho obejmete. A také je to nádherné, když máte někoho rádi, ale nemáte rádi někoho jen vy, někdo má rád určitě i vás… Ale vždy jsou vzpomínky nebo zážitky veselé ale smutné. Většinou jsou veselé. Musíme se ke svojí rodině chovat hezky.

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Máma, táta, teta, babička – vychovávají mě od malička. Teta mě dovedla k plavání. Naučila mě dobrou techniku. Díky ní, té dobré osobnosti, vyhrávám samé poháry… Babička – učím se s ní ráda. Když něčemu nerozumím, ta dobrá osobnost mi to vysvětlí a pak všechno vím…