Když byla moje babička malá, bydlela s rodiči a 2 sestrami v Ostravě. Tam taky chodila do školy. Ve škole děti neříkaly paní učitelko, ale soudružko učitelko. Psali plnicím perem na bombičky, které se nedalo vygumovat. A místo angličtiny měli ruštinu...
Moje babička jsem v dětství jmenovala Eva Michalusová. Babička bydlela v Ostravě-Porubě. Babička si chodila hrát s dětmi ven, nejraději hráli: přehazovanou vybíjenou, hoňku na sochy. Někdy jezdili na koloběžce...
- černé tabule
- neměli židle, ale lavice se sedátky
- střídání učitelů až od 6. třídy
Když byli babička a dědeček děti, bydleli v jedné vesnici a chodili do stejné školy. Škola byla podobná té naší. Taky měli spojené třídy, ale ty vypadaly trošičku jinak. Žádné počítače, interaktivní tabule, stoly a židle, ale jenom dlouhá dřevěná lavice...
Chtěla bych Vám povědět o mé babičce, která se jmenuje Josefa Mandíková. Narodila se v roce 1944 v Maďarsku v době války. Když jí byl jeden rok, odstěhovali se s rodiči do Ostravy. V šesti letech nastoupila do základní školy, kde měla hodné učitele...
Moje babička se narodila v roce 1941, jako druhá ze tří dětí. Bydlela s rodiči a sourozenci v rodinném domě. Doba jejího dětství byla těžká. Byla 2.světová válka a ani po jejím skončení to nebylo jednoduché. Rodiče měli malé hospodářství...
Moje babička se jmenuje Helena Júlinková, narodila se v roce 1957 a položila jsem jí tyto otázky. Jak jste chodili nakupovat?
Když jsem byla malá, neměl skoro nikdo lednici a málokdo měl auto...
Babičko, jak se ti žilo, když jsi byla malá?
Když jsem byla hodně malá, tak jsme bydleli ve městě a vždycky jsme měli nějaké zvířátko. Byla jsem šťastné dítě.
Mé babičce jsem položila několik otázek. Babičko, jak jste si hráli, když jsi byla malá?
Hráli jsme si na louce, na zahradě, vili jsme věnečky a chodili do lesa sbírat borůvky a maliny.
Moje babička jezdila často s rodiči na hory vlakem. Měli sebou svačinu. K Vánocům dostala 3 dárky. Musela poslouchat a pomáhat s úklidem. Dobře se učila, ale nemohla vystudovat vysokou školu, protože se jí narodil můj taťka.
Babička se jmenuje Dášenka. Žila v Odrách. Chtěla se stát učitelkou v mateřské školce. Ráda si hrála s klukama. Musela doma poslouchat a pomáhat. Měla hezké dětství a byla hodná. Musela chodit včas domů a mít dobré známky...
Babička pochází z Poruby. Žila v panelovém domě se svými rodiči a sestrou. Milan pěkné dětství. Její maminka učila v mateřské škole a tatínek na VŠB. Měli chatu v Trojanovicích, kam jezdila každý víkend a každé prázdniny...
Prababička Rozinka a její syn, děda Stáňa, žili na Valašsku a byli strašně moc chudí. Rozinka měla 8 dětí. Někteří z dětí už byli dospělí a někteří se právě narodili. Museli jíst z jedné misky, protože neměli talíře. Do školy chodili pěšky...
Když byla babička malá, nechodila do jeslí ani do školky. Ráda si hrála na písku, často jezdila na koloběžce a také ji bavilo skákání přes švihadlo. S kamarády hráli vybíjenou, skákali panáka a cvrnkací skleněné kuličky do důlku. Na prvního máje chodila do průvodu s mávátkem...
Popovídala jsem si s babičkou Evou. Když byla malá, pracovala na poli. Chovali krávy a ovce i slepice. Škole se spolu se 3 třídami učili dohromady. A ruštinu, která byla těžká. V zimě byl sníh až po pás. Na Vánoce dostala panenku...
Babička mi řekla: „Když babička chodila do školy, nebyly počítače, telefony.“ Babička chodila do školy pěšky i ze školy domů. Když babička přišla domů ze školy, tak hned musela dělat povinnosti, například: dřevo a někdy uhlí a pomáhat sadit brambory...
Bylo to po válce. Babička se narodila v Ostravě. V té době bylo málo jídla. Byla chudoba. Babička měla poddolovanou školu a propadla se - bum. Mohlo se po škole pobíhat po Ostravě...
Babička pochází ze Slovenska. Do Ostravy přišla, když se vdala za dědu. Děda byl programátor a babička učitelka. V dětství oba dva museli doma hodně pomáhat. Babička se musela starat o čtyři mladší sourozence a o domácí zvířata...
Babička bydlela ve škole, protože Její rodiče byli učitelé. V té době ještě vládli komunisti a děda hrál hokej na rybníku a měl jednu kartu Vinetua. A strašně si jí vážil a na louce hrál fotbal...
Moje babička chodila do školy v Závadě. Psalo se inkoustem. Počítalo se na velkém počítadle s velkými barevnými kuličkami. Naše oblíbená hra byla vybíjená. Často jsme chodili do přírody. Oblíbené jídlo babičky je řízek...
Můj děda bydlel v Hati. Ve třídě jich bylo více než 30 žáků. Můj děda chtěl být ekonomem a skutečně se mu ten cíl splnil. Musel v mládí pomáhat mamince. V Hati měli králíky a musel jim sekat trávu. Taky pomáhal na zahradě. Přes léto sušil seno...
Moje babička Eliška začala chodit do první třídy v roce 1950 ve Vyškově. Ve škole byli rozděleni na chlapecké a dívčí třídy obou stupňů. Společně s chlapci začala babička chodit do školy až od konce druhé třídy po přestěhování do Prahy...
Když byli babička a děda malí, neměli žádné mobily, tablety. Trávili svůj volný čas hraním her na počítači a sledování televize, ale hrou venku a čtením knih. Babička chodila do školy 3 km pěšky. Na hraní měla jen jednu malou gumovou panenku...
1-. Nebyly mobily ani počítače.
2. Televize byla černobílá.
3. Jezdily auta škody, trabanty, lady, žigulíky.
Moji prarodiče žili v úplně jiné době než já. Neměli mobily, tablety ani počítače. Museli se zabavit tím, že si více hráli venku, na honěnou, na schovku, s míčem nebo skákali panáka. Museli více pomáhat doma, třeba s vařením, uklízením nebo se starali o domácí zvířata...
V televizi byly dva programy. Pohádky hrály jen v neděli nebo o svátcích. Nebyly počítače ani mobily. Děti hrály pexeso, Člověče nezlob se, hodně se četlo a chodilo do knihovny. Děti si hodně hrály venku, nebyla auta, v zahradách nebyly bazény...
Můj děda vyrůstal v Hati, to je taková malá vesnička. Chodil tam do školy. Měl tam kamarády a jediný sport tam byl fotbal. Hrál fotbal za Hať. Staral se o zahradu, sekal dříví a králíků sekal trávu. Musel se starat o husy a past kozy...
Mým úkolem bylo zjistit od svých prarodičů, jaký měli život dříve a jaký život je teď. Správně má mít každý čtyři prarodiče, ale ne vždy tomu tak je. Já už mám pouze dvě babičky a jednoho dědečka z tatínkovy strany, ten druhý zemřel, když jsem byla ještě hodně malá...
Dnešní život je vyspělejší a uhoněnější než byl na našich prarodičů. Žilo se lépe dříve nebo v této uspěchané době? Prarodiče si musely vystačit s klasickým dopisem nebo telegramem. Dnešní mládež neumí posílat dopisy. Někteří ani neví, co to pomalu je...
Porovnání éry před a po sametové revoluci. Před: Narodila jsem se v 60. letech minulého století a často porovnávám různé cenové rozdíly potravin i spotřebního, průmyslového, lékárenského zboží. Ceny jízdného ve vlacích, letadlech i MHD byly