Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Láska? Pro mě láska není jen pocit! Láska je jako vstoupit na tenký led, nikdy nevíte, kdy se můžete propadnout a každým krokem praská víc a víc. Nemůžete udělat krok zpět, protože tam led už není a když se zamilujete, tak už není cesty zpět.
Láska je krásná věc. Milujeme svou rodinu a své přátelé. Těmi přáteli myslím ty, kteří vás nezradí, jsou upřímní a dobře si s nimi rozumíte. Dobrý přítel nevěří pomluvám, které se o vás šíří a má za vás radost, když se vám něco povede. Věnuje vám vřelý úsměv, když máte špatnou náladu nebo nejste uvolnění.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Láska, každý jistě zná toto slovo. Často si lidé říkají, že už Něco, nebo Někoho mají. Jiní tvrdí že je láska k jídlu, koníčkům… Já Vám však chci říct to, co se mi dnes mihlo hlavou. Láska… to je pouto, které nás váže ke světu, živočichům a plno dalších. Když se jedna jediná bytost odloučí od té druhé, působí to smutně. Protože jsme svázáni tím největším poutem na celém světě, na celé galaxii…
Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Každý z nás má v srdci místo, kterému říká oblíbené či nejoblíbenější. I já takové mám. Místo, na které se ráda vracím, ráda o něm vyprávím kamarádům, ráda vzpomínám na chvíle tam prožité. Je to naše malá chata stojící nedaleko Žimrovické skály a řeky Moravice.
Kdysi dávno, před mnoha lety, se má rodina přestěhovala sem, do Moravskoslezského kraje. A já vám teď budu vyprávět, jak to celé vypadalo. Tenkrát babička čekala své první dítě, a jelikož její rodiče bydleli v Opavě, neviděla důvod, proč zůstávat na Slovensku, a proto se ona a můj děda přestěhovali za babiččinými rodiči.
Východní nádraží. To prosté místo na konci Opavy, přes které projdou denně tisíce lidí, které znám i neznám. Vyvolává ve mně velmi zvláštní pocity. Mnohdy i velmi rozporuplné. Cítím zde pohodu a příjemnou atmosféru i přes hluk, bez kterého by se ostatně nádraží ani neobešlo. Ovšem i toto přidává na mém uklidnění. Nikde se necítím tak skutečná jako zde.
Všichni říkají, že největší pouto je mezi dítětem a rodičem. Já tento názor až tak nesdílím. V loňském roce jsem navázala vztah s mým někdejším nejlepším přítelem. Je z Hradce nad Moravicí a vloni dostudoval brněnskou FAMU. Jmenuje se Richard.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Příběh vypráví o dívce jménem Bella, která žije se svou rodinou v Anglii. Bella má svou rodinu velice ráda. Když ji tatínek oznámí, že se musí stěhovat do Francie, je smutná. Přiletěli do Francie a ubytovali se v Paříži v hotelu na kraji města. Když se druhý den Bella vyspala a nasnídala, šla do nové školy.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Žila byla jednou jedna dívka, která se jmenovala Bětuška. Měla oči jako pomněnky a dlouhé vlasy barvy zlata. Bydlela s rodiči v malé vesnici Pavlovice. Končilo jaro. Bětuška a její kamarádky pletly věnce na svatojakubskou noc. Ostatní dívky už měly skoro hotovo, ale Bětuška stále nevěděla, z jakých květin věnec uplést. Procházela se po pasece a hledala ty nejkrásnější rostlinky.
Moje rodina je romská. Jiní lidé si myslí, že Romové jsou špatní. Ale tak to není! I bílí, i hnědí jsou špatní a mezi nimi jsou dobří. Někteří nadávají, nemají rád/a Romy. Mám strašně ráda svoji rodinu. Projevují mi lásku. Lásku mi projevují takhle – neštítí se mě, když něco chci, koupí mi to. Oni mě mají rádi, a proto si jich vážím.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Krásná je tato krajina, všude samí ptáčci - jak cvrlikají, hudbu nám vytvářejí. Pěkné stromy opadané listnaté a jehličnaté všude kolem. Však ptáčci na nich zpívají a stromy se hýbají. Když nám vítr foukne s deštěm. Na zahrádkách květinky rozkvétají a pyl z těch květinek opylují včeličky. Každý člověk se stará o svoji zahrádku a zvířátka.
Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Pro mě je nejdůležitější v rodině vztahy všech lidí. Jak kdo s kým vychází, a to je můj názor, který mi nikdo nevezme. Někdo s někým vychází dobře a někdo špatně. Někteří lidé jsou hodní a druzí zase špatní. Hodní pomáhají lidem, nekradou a tak dále. Špatní kradou, lžou.
Rodina je to nejlepší, co vás může potkat. Je to velice vřelý pocit, když někoho obejmete. A také je to nádherné, když máte někoho rádi, ale nemáte rádi někoho jen vy, někdo má rád určitě i vás… Ale vždy jsou vzpomínky nebo zážitky veselé ale smutné. Většinou jsou veselé. Musíme se ke svojí rodině chovat hezky.
Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Máma, táta, teta, babička – vychovávají mě od malička. Teta mě dovedla k plavání. Naučila mě dobrou techniku. Díky ní, té dobré osobnosti, vyhrávám samé poháry… Babička – učím se s ní ráda. Když něčemu nerozumím, ta dobrá osobnost mi to vysvětlí a pak všechno vím…
Když se řekne rodina, vybavím si lásku, bezpečí, mamku, taťku, ségru, babičky, dědečky… Taťka má výbušnou povahu, ale zase je starostlivý. Mamka je prostě super mamka. Ségra je výbušná po taťkovi, ale zase je hyperaktivní. Třeba se někdy pohádáme, ale prostě se zase bavíme. Taťka s mamkou a se mnou někdy na se z legrace křičíme. Láska je, jak mě a moji sestru naučili taťka s mamkou na kole, bruslích, skateboardu.