Byl den 26. 6. 1941, kdy se narodila malá Stanislava. Díky svým rodičům Marii a Leovi Šveckovým se dostala na svět. Rodina Šveckova bydlela na Hýlově. Stanislava byla třetí dcera, která přišla na svět. Uběhlo několik let, kdy Stanislava dostala svou aktovku...
Porovnáváme babičku v roce 1971 a mne v roce 2021, v tomhle období nám bylo 11 let. Babička chodila do stejné školy jako já. Z venčí se budova moc nezměnila. V okolí školy došlo k výrazným změnám. Postavilo se parkoviště, postavila se sportovní hala...
abička Dáša je maminka mojí maminky. Má 65 let. V mém věku babička bydlela ve vesnici jménem Javorné. Měla dvě kamarádky, s kterými si každý den hrála venku. Hodně si hrály na pískovišti, staraly se o panenky, v zimě bruslily, sáňkovaly, lyžovaly...
Babi, tak vyprávěj prosím! Tak dobře. Psal se rok 1945 a ve světě ještě zuřila 2.světová válka. Tvůj pradědeček Bohuš byl tak zvaně totálně nasazený v německém městě, které se jmenovalo Breslau. Dneska leží na území Polska a jmenuje se Wroclaw...
Moje babička bydlela v bytovém domě v Opavě. Chodila na dvůr, s kamarády se scházela na klepáči. S kamarády hrála na schovávanou a na honěnou. Hrála na klavír jako já a baví ji to doteď. Měla gramofon a rádio, kde poslouchala hudbu nebo zprávy...
Děda Josef měl velkého houpacího koně ze dřeva, měl dělané sedlo z telecí kůže. Kůň byl vyrobený z pravé koňské kůže. Chodil do jedné třídy, kde bylo 5 ročníků, od 6. do 9. třídy v Mladecku. Hráli si kuličky, na partizány, schovku, hoňku, pásli krávy...
Vyrůstala ve městě. Ráno vstala v obyčejném pokoji. Nebyla žádná složitá elektronika, takže místo Xboxu, počítače nebo mobilu měla ve svém pokoji pár panenek a Sevu. Šla dělat klasické ranní povinnosti a pak šla snídat. Pokud jí to nechutnalo, nedostala nic jiného...
Byla jednou jedna holčička, jmenovala se Laduška. Měla moc ráda hraní s balónem. Její rodina neměla moc penízků, a tak si hrála jenom s balónem. Doma hodně pracovali. Laduška byla z 12 dětí. Chodili si hrát na hřiště. Ráda hrála hry, hráli si na vojáky, indiány...
Moje babička se narodila v roce 1949 a jmenuje se Marie. Své dětství prožila v malé vesnici Radkov. Žila v domečku s velkou zahradou a svému tatínkovi na zahradě pomáhala se sázením brambor, řepy a máku. Měli i velké pole, kde pomáhala sušit seno a otavu...
Moje babička milovaná,
když bývala ještě malá,
hrála, smála, milovala
a s dětmi si povídala.
Moje babička se jmenuje Mirna, má 58 let. Žila na Filipínách s deseti sourozenci. Měli to tam trochu jiné než my. Třeba tam mají o 7 hodin míň než my. Mluvilo se tam jenom anglicky, jinak se tam nedomluvilo. Babička měla 10 sourozenců, hráli různé, například hoňku, schovku...
Ahoj, já jsem Julie a budu tady vyprávět o mojí babičce. Moje babička se jmenuje Věra Borská. Je jí 61 let, bydlí v Opavě, a když byla malá, v mém věku ještě bydlela v Ostravě. Ráda oblékala papírové panenky, skákala přes gumu, hrála s kamarády školku...
Moje babička je jmenuje Renata. Narodila se roku 1968 a má tři sourozence. Ráda vzpomíná na své dětství. Rodiče mojí babičky bydleli na vesnici v rodinném domě, kde měli velké hospodářství, babička musela pomáhat, chodila na kopřivy, obracela seno...
Když byla moje babička malá a nastupovala do první třídy, bydlela v Radvanicích se svým bratrem a rodiči. Její bratr se jmenuje Jiří a je o 3 roky mladší než babička. Bydlela tam do druhé třídy, potom se odstěhovala do Poruby, kde byla od 3. třídy do 8. třídy...
Moje prababička se jmenuje Anna Hrbáčová. Narodila se roku 1940. Moje prababička měla sedm sourozenců. Rodiče prababičky měli hospodářství, pole, koně, krávy, prasata, slepice, husy. Prababička musela v mém věku pomáhat a starat se o drůbež...
Babičky si kdysi vyrobily panenku či jinou hračku a hrály si s nimi. Např. ze dřeva, hlíny, slámy… Chodily ven a hrály různé venkovní hry, třeba Cukr, káva, limonáda, honěná, schovávaná a různé jiné hry, co třeba neznáme. Scházeli se v lesích, na poli, na návsi...
Ve škole mi kamarádky říkaly, že na internetu našly literární soutěž Generace prarodičů. Rozhodla jsem se soutežit. „Jednou, asi když jsem měla 10 let, jako ty Zuzanko, tak jsme na Vánoce s maminkou pekly linecké kolečka...
20. 11. 1959 - Dneska jsme ve škole nacvičovali vánoční vystoupení. Bohužel jsem zase dostala roli kozy Lízy. Je to celkem ponižující, když doma musím naši kozu Anču dojit. Ale aspoň nemusím nic říkat. 15. 12. 1959 - Konečně můžeme jezdit do školy na sáňkách!
Babička mi vyprávěla: narodila se po druhé světové válce. V roce 1948 zvítězila komunistická strana. Stala se vládnoucí mocí na 50 let. Znárodnila majetek majetným, ať už se jednalo o továrny či hrady a zámky. Vše bylo ve vlastnictví státu a dělnické třídy...
Moje babička se jmenuje Barbora. Vyprávěla mi, že musela každý den umývat a utírat nádobí. Měla takové domácí povinnosti. Každou sobotu pak musela utírat prach, okna, futra kliky od dveří a další podobné věci. Jejím snem bylo stát se herečkou...
Moje maminka mi vyprávěla příběh o mojí babičce, co měla ráda, co neměla ráda. Byl rok 1959 a babička se narodila. Jmenovala se Pavla Kulichová. Byla ráda, když si s ní rodiče hráli. Byl rok 1964 a babičce už je pět let a dostala k narozeninám oblečení...
Mojí babičce bylo pouze 15 let, když jí umřela babička. Jmenuje se Nataša Kalejová, její babička se jmenuje Margita Duždová. Bylo jich doma 10, 10 sourozenců. Bydleli na statku, měli mnoho zvířat, prasata, slepice a kachny. Když se kachňátka vylíhla...
Moje babička se jmenuje Ivana. Její otec, můj pradědeček, byl poloviční Žid, o své matce- dceři rabína z Uhlířských Janovic. Během války se můj pradědeček vydal do Německa, aby se tam ukryl před nacisty, protože si Hitler myslel, že ho už od Židů "vyčistil"...
Moje babička vyrůstala na vesnici v Horních Datyních se svojí rodinou. Žili v domě, který si sami postavili, protože kdysi nešlo zavolat žádným stavebním firmám, aby to udělali za vás. V Datyních žije dokonce až do teď. Jako malá chtěla být švadlenou...
Když jsem se zeptala babičky, jaké měla dětství, odpověděla, že krásné. Neměli v koupelně teplou vodu a musela prát prádlo učně, donášet uhlí ze sklepa, k tomu každý týden leštit a nakrémovat boty atd. Dnes už je pračka a už se většinou netopí uhlím...
Ahoj, moje jméno je Eliška. Můj tatínek je voják a profesionální stavař. Říkal mi, že kdykoli by dostal za úkol novou stavbu kdekoli v Česku, museli bychom se tam přestěhovat. Já jsem mu říkala, že mi to vůbec nevadí, že alespoň uvidím nová místa a poznám nové kamarádky...
Moje babička se jmenuje Terezie, říkám jí „babi Teri“. Když byla mladší, tak žila v rodině, kde neměli auto, ale ono zase nebylo takovým zvykem ho mít. V jejich vesnici, Bohuslavice, měli dva lidi auto. Babi Teri měla pět sourozenců, čtyři bratry a jednu sestru...
Babička bydlela v Sudicích na statku. V té době měl každý statek postranní dům pro rodinu, která ten statek vlastnila. A tam babička bydlela. Její taťka byl správce statku a mamka pracovala jako účetní statku. Babička měla dva bratry Františka a Zdeňka...
Rád bych napsal něco o životě mé prababičky Anny Kubicové. Narodila se v roce 1924 v obci Oščadnica na Slovensku. Obec je v horách, kde není moc úrodná půda. Pocházela z velké rodiny, měla šest sourozenců. Její době bylo tolik dětí docela běžné...
Dnes vám budu vyprávět o mojí pro babičce Erika. Erika jako každý jiný den šla do práce. Tenhle den začínal jako každý jiný. Prababička se vyspala, ráno se probudila, dala si snídani. Ano, byla sice špatná doba, ale nikdo nečekal, že se stane, co se stalo...