Literární soutěže

Babičky si kdysi vyrobily panenku či jinou hračku a hrály si s nimi. Např. ze dřeva, hlíny, slámy… Chodily ven a hrály různé venkovní hry, třeba Cukr, káva, limonáda, honěná, schovávaná a různé jiné hry, co třeba neznáme. Scházeli se v lesích, na poli, na návsi...

Ve škole mi kamarádky říkaly, že na internetu našly literární soutěž Generace prarodičů. Rozhodla jsem se soutežit. „Jednou, asi když jsem měla 10 let, jako ty Zuzanko, tak jsme na Vánoce s maminkou pekly linecké kolečka...

20. 11. 1959 - Dneska jsme ve škole nacvičovali vánoční vystoupení. Bohužel jsem zase dostala roli kozy Lízy. Je to celkem ponižující, když doma musím naši kozu Anču dojit. Ale aspoň nemusím nic říkat. 15. 12. 1959 - Konečně můžeme jezdit do školy na sáňkách!

Babička mi vyprávěla: narodila se po druhé světové válce. V roce 1948 zvítězila komunistická strana. Stala se vládnoucí mocí na 50 let. Znárodnila majetek majetným, ať už se jednalo o továrny či hrady a zámky. Vše bylo ve vlastnictví státu a dělnické třídy...

Moje babička se jmenuje Barbora. Vyprávěla mi, že musela každý den umývat a utírat nádobí. Měla takové domácí povinnosti. Každou sobotu pak musela utírat prach, okna, futra kliky od dveří a další podobné věci. Jejím snem bylo stát se herečkou...

Moje maminka mi vyprávěla příběh o mojí babičce, co měla ráda, co neměla ráda. Byl rok 1959 a babička se narodila. Jmenovala se Pavla Kulichová. Byla ráda, když si s ní rodiče hráli. Byl rok 1964 a babičce už je pět let a dostala k narozeninám oblečení...

Mojí babičce bylo pouze 15 let, když jí umřela babička. Jmenuje se Nataša Kalejová, její babička se jmenuje Margita Duždová. Bylo jich doma 10, 10 sourozenců. Bydleli na statku, měli mnoho zvířat, prasata, slepice a kachny. Když se kachňátka vylíhla...

Moje babička se jmenuje Ivana. Její otec, můj pradědeček, byl poloviční Žid, o své matce- dceři rabína z Uhlířských Janovic. Během války se můj pradědeček vydal do Německa, aby se tam ukryl před nacisty, protože si Hitler myslel, že ho už od Židů "vyčistil"...

Moje babička vyrůstala na vesnici v Horních Datyních se svojí rodinou. Žili v domě, který si sami postavili, protože kdysi nešlo zavolat žádným stavebním firmám, aby to udělali za vás. V Datyních žije dokonce až do teď. Jako malá chtěla být švadlenou...

Když jsem se zeptala babičky, jaké měla dětství, odpověděla, že krásné. Neměli v koupelně teplou vodu a musela prát prádlo učně, donášet uhlí ze sklepa, k tomu každý týden leštit a nakrémovat boty atd. Dnes už je pračka a už se většinou netopí uhlím...

Ahoj, moje jméno je Eliška. Můj tatínek je voják a profesionální stavař. Říkal mi, že kdykoli by dostal za úkol novou stavbu kdekoli v Česku, museli bychom se tam přestěhovat. Já jsem mu říkala, že mi to vůbec nevadí, že alespoň uvidím nová místa a poznám nové kamarádky...

Moje babička se jmenuje Terezie, říkám jí „babi Teri“. Když byla mladší, tak žila v rodině, kde neměli auto, ale ono zase nebylo takovým zvykem ho mít. V jejich vesnici, Bohuslavice, měli dva lidi auto. Babi Teri měla pět sourozenců, čtyři bratry a jednu sestru...

Babička bydlela v Sudicích na statku. V té době měl každý statek postranní dům pro rodinu, která ten statek vlastnila. A tam babička bydlela. Její taťka byl správce statku a mamka pracovala jako účetní statku. Babička měla dva bratry Františka a Zdeňka...

Rád bych napsal něco o životě mé prababičky Anny Kubicové. Narodila se v roce 1924 v obci Oščadnica na Slovensku. Obec je v horách, kde není moc úrodná půda. Pocházela z velké rodiny, měla šest sourozenců. Její době bylo tolik dětí docela běžné...

Dnes vám budu vyprávět o mojí pro babičce Erika. Erika jako každý jiný den šla do práce. Tenhle den začínal jako každý jiný. Prababička se vyspala, ráno se probudila, dala si snídani. Ano, byla sice špatná doba, ale nikdo nečekal, že se stane, co se stalo...

Moje babička se narodila v roce 1961 ve velkém cihlovém baráčku, který sdíleli s moc milými sousedy. Dětství na tom nebyli nejlépe, byli na pokraji chudoby. Její rodiče měli pět dětí včetně babičky, které museli uživit. O kapesném nemohla ani pomyslet...

Moje babička se narodila 8. června 1960 v Kroměříži jako jedno ze tří dětí mého pradědečka Zdeňka a prababičky Irenky. Má staršího bratra Zdeňka a mladšího bratra Petra. Později se přestěhovali do Ostravy, kde všichni zůstali dodnes...

Moje babička se jmenuje Marcela a vyrůstala v socialistickém režimu v městě Havířově, které bylo vybudováno pro potřeby bydlení horníků, kteří pracovali v nedalekých černouhelných dolech. V roce 1964 začala chodit do 1. třídy školy, která byla na ulici Jarošové...

Moje vzpomínání bude o mé babičce. Jmenuje se Zdena a narodila se v roce 1957 v Jeseníkách. Tam ale dlouho nebydleli a asi ve dvou letech se přestěhovali do Hranic na Moravě. Má jednoho sourozence a to sestru Danu. S tou ráda jezdívala ke svojí babičce, která bydlela s tetou a strýcem...

Moje babička se narodila 25. 5. 1951 a letos oslavila 70. narozeniny. Celý život žije v Ostravě a dětství prožila v cihlové zástavbě na Šalamouně. Tato zástavba se nachází za Krajským úřadem Moravskoslezského kraje. Babička je jedináček, musela být velice samostatná...

Moje babička se narodila v roce 1956 v Gottwaldově, čím Zlíně. Město Zlín založil Tomáš Baťa a také továrnu na výrobu obuvi. Tatínek a dostal Jako zaměstnanec půldomek, kde moje babička vyrůstala. Domek byl u lesa, Tak si hrávala se svými kamarády tam...

Dnešní příběh bude vypravovat o dětství a životě mojí babičky. Jmenuje se Jana Korbačková rozená Slepková. Když se babička narodila v roce 1963, byla druhým dítětem do rodiny Sklepků. Měla staršího bratra Milana a z porodnice si babička vezla na zámek Raduň...

Československá socialistická republika v roce 1963 přivítala na svět mojí babičku. Mezi naší a její generaci jsou opravdu velké rozdíly, začneme třeba textilem. Také si v té době rozhodně oblečení nevybírali, například moje babička nosila oblečení po starších bratrech...

Amálka střemhlav běží za dědečkem do obýváku. Přiběhne k němu a vyptává se: „Mám na tebe jednu otázku, dědečku, jaké bylo tvoje dětství?“ Dědeček se zasměje a povídá: „To byly krásné časy, to ti povím.“ Dědeček s Amálkou se uvelebí na pohovce a povídá jí...

Moje babička mi vyprávěla příběh o tom, jak si myslela, že je hledaným zločincem. Stalo se to na vesnici, kam jezdila každé prázdniny za svou babičkou. Byl obyčejný letní den a moje babička a další dvě její kamarádky se potulovaly jen tak po vesnici...

Emílie Tomisová je moje prababička. Narodila se 5. 12. 1923 v Kášovicích. Je to matka mého dědečka. Pocházela z velmi chudé rodiny. Měla 10 sourozenců a narodila se jako předposlední z nich. Své dětství prožila v Bruzovicích, kde se s maminkou i sourozenci přestěhovala...

Chtěl bych vám vyprávět o své babičce Jance, která se narodila v roce 1943 v malé vesničce na Slovensku v horách. Byla to vesnice, kde bylo jen pár chalup, nikde žádný obchod, kino, kavárna, hospoda, je samý les a hory...

Povinná školní docházka byla zavedena roku 774, vypadala docela jinak než dnes. Nemusely do ní všechny děti (polní práce) a vztahovala se pouze na děti od 6 do 12 let. Abych tedy psal o školních letech mé babičky, tak se musím posunout do 50. a 60. let minulého století...

Občas tak přemýšlím, jaké by to asi bylo, vyrůstat v 50. letech 20. století, v době, kdy můj děda prožil své dětství. Tak jsem se zeptal svého dědečka Tondy. Narodil se na podzim 1950 ve vesnici Týn nad Bečvou Pod zříceninou hradu Helfštýn...