Byl jednou jeden potok, který se jmenoval Živý. Potok s živou vodou, byl kouzelný a mohl přenést do Světa vod tím, že se vleze do vody.
Jednoho dne k tomu potoku přišli na ryby malý kluk Honza s taťkou Jirkou. Vlezli do vody, aby se jim lépe rybařilo. Portál, který je přenese do Světa vod, se pod nimi propadl.
Na tom našem velkém světě žije mnoho lidí, a jedním z nich je i Lucka. Lucce je 16 let, má blonďaté vlasy a modré oči. Žije v české republice s maminkou, tatínkem a mladší sestřičkou Annou. Jedno ve škole, když se bavila s kamarádkami, se jedna z nich zeptala: „Kam pojedete na letní prázdniny?“
„Crr!“ řinčel ráno budík, až jsem myslela, že s ním hodím o stěnu. Byl tu den jako každý jiný, opět škola, jedna z nejhorších věcí v mém životě.
Začala jsem ranní hygienou, zkontrolovala Facebook, pak jsem se ani nestihla nasnídat, protože jsem vůbec nestíhala, rozloučila jsem se s rodiči a pospíchala z domu.
Každý si pod tímto významem představíme obvykle vodu z pohádky o Zlatovlásce. Z praktického hlediska ale význam slova „živá voda“ může být voda na pití, pro rostliny a hlavně součást života každého z nás.
Už když jsme byli u maminky v bříšku, všude kolem nás byla plodová voda. Celý život pijeme vodu, koupeme se v ní, plaveme v ní...
Byl jednou jeden drak. Měl hodně málo kamarádů, a tak se rozhodl, že si jich najde trochu víc. Šel a najednou se od jeho nohou ozvalo: ,,Hej, dávej pozor!“ zakřičel mravenec. Drak viděl, že je mravenec opuštěn, a tak se ho zeptal: „Nechceš být můj nový kamarád?“ Mravenec odpověděl: „Proč bych měl být tvůj kamarád, když jsi mě málem zašlápl?"
„Romane, sleť dolů. Žene se velká bouřka,“ ozval se Jakubův hlas z reproduktoru.
„No určitě. To máš z toho, že se pořád koukáš na ty letecké katastrofy. Pamatuješ na minule?“ nevěřil Jakubovi Roman.
„Pamatuji, ale tohle je něco úplně jiného. Fakt, teď to myslím vážně. Sleť dolů,“ snažil se Jakub přesvědčit Romana.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Bílý jelen se táhl už několik dní po cestě, kde každý rok chodí nejsilnější samec ze stáda. Tudíž bílý jelen. Jakmile zemře jeden, za pár dní, ne-li v ten den, se narodí další. A to je koloběh.
Vysílený jelen upadl do bezvědomí.
Probudil se na nádherné louce a lehl si na zem. Před ním si hrála jeho mláďata. Spokojeně se na ně díval...
Byl jednou malý proud potůčku. Pramenil v jeskyni na palouku lesních víl. Na palouku žila víla, která denně chodila k potůčku a sypala do něj kouzelná zrnka pylu, s tím že doufala, že voda oživne i s léčebnými účinky. Žádná víla nevěřila, že voda dokáže oživnout a k tomu ještě s léčebnou mocí, každá víla se jí jen vysmála.
Dneska si pouvažuji o vodě a problémy s ní a sepíšu moje myšlenky na papír. Ale tyto témata mě moc nelákají, protože nemám rád pomyšlení na to, že najednou se něco takového muže stát.
Co kdyby nebyla voda? Kdyby nebyla voda na světě, tak my jsme tady nebyli, protože život vznikl ve vodě z mikroskopických částic...
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
V jednom velikém zámku obklopeném nádherným parkem žila krásná a hodná princezna se svými rodiči a poddanými. Všichni si žili šťastně a spokojeně, každý vykonával svoji práci v zámecké kuchyni, v zahradě, konírnách, ale o okolí zámku se příliš nestarali. Lesy houstly, všude se objevovaly husté keře, nikdo neudržoval ani lesní pěšinky, ani neošetřoval lesní studánky.
Jednoho dne mladík Fred jako obvykle seděl na gauči ve svém bytě a pozoroval svůj oblíbený pořad v televizi. Najednou ho napadlo, co kdyby odcestoval někam daleko? Přítelkyni nemá, ani děti ne, tak komu by chyběl? Řekl si, že si sbalí všechny věci a až na letišti se rozhodne, kam odletí.
Toto slovní spojení najdete většinou v pohádkách. Určitě víte, že v pohádkách bojuje dobro se zlem, no a s vodou je to stejně, živá voda zastupuje stranu dobra a no a stranu zla neživá voda. No a když už jsme u těch pohádek, tak já vám jednu řeknu.
Žila, byla jednou jedna holčička Zuzka. Zuzka ale není jen tak obyčejná holčička, Zuzka je tajná agentka.
V pohádkách živá voda představuje kouzelnou vodu, která oživí mrtvé. Dnes je živá voda každá kapka pitné vody, která je nesmírně nutná pro život na zemi. V Africe to mají jinak, když se můžou napít čisté vody, tak je to pro ně ještě víc než pro nás třeba ten nejlepší, nejdražší mobil. Voda je nesmírně nutná nejen pro lidi, ale také pro zvířata či rostliny.
Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Živá voda je zázrakem celé přírody. Je také domovem podvodního sumce jménem Křidýlko, který zde žije se svou paní štikou. Je to velmi vzácný druh štiky sýrové a jmenuje se Hermelínka. Žijí spolu v malebném jezírku Živá voda. Není to ale ledajaké jezírko. Má totiž kouzelné účinky – dokáže zahojit každou ránu a uzdravit každou nemoc...
Co je to živá voda?
Tu nám dává naše příroda.
Živá voda teče z hor,
proto na ni musíme dávat pozor.
Znám ji z pohádek. Zlý král nechal popravit Jiříka, protože mu nechtěl dát Zlatovlásku za ženu. Zlatovláska použila vodu a Jiřík oživl. Musela použít obě vody, nejprve mrtvou a pak živou vodu. Bez vody živé by se Jiřík a Zlatovláska neradovali z dalšího společného života. Ve vodě je život.
Byl jednou jeden pejsek, který se jmenoval Aslan. Byl to toulavý pes, ale byl moc krásný. Chodil za holčičkou a její rodinou. Holčička se jmenovala Elenka. Vždycky mu dávala psí granule a vodu, která mu strašně moc chutnala. Vždycky si říkal, odkud ta voda může být...
Bylo jednou jedno království, kde sloužila hezká a milá služka. Jmenovala se Ella. Jednou se potkala s chlapcem jménem Adam. Chodili spolu na trh pro jídlo. Za nějakou dobu Ella měla onemocnět a měla jí hrozit smrt, protože byla prokletá čarodějnicí.
Píše se rok 2038. To je docela blízká budoucnost. Lidé svou činností vyčerpali zásoby vody na Zemi. Nyní učení učenci a chytří chytrolíni z celého světa hloubají na d tím, jak nahradit vodu. Těch učenců a chytrolínů se ale moc nesešlo.
Vlastně jsou jen tři. Maminka Běla, kocour Miky a malá holčička Vlasta. Sedí doma v kuchyni a usilovně přemýšlejí...
Jako každý den jsme s mým psem Benem vyrazili na procházku. Bylo krásné páteční odpoledne, a protože mé v sobotu čekal volný den, rozhodl jsem se, že si procházku prodloužíme až na vrcholek nedaleké skalnaté hory.
Zkusili jsme jinou trasu než obvykle, vzali jsme to jižní stěnou, která není tak používaná turisty pro svou strmost a za deštivého počasí je velmi nebezpečná.
Byla jednou jedna křeččice a byla princeznou kouzelného království a hledala si manžela a tak její rodiče uspořádali námluvy. Ale nikdo ji moc nezajímal, chtěla krásného manžela a chytrého a samozřejmě i udatného. Všichni sice byli udatní a asi i chytří, ale nebyli hezcí, kromě jednoho, který zas nebyl udatný, protože se staral jenom o svou krásu.
Bylo jedno jezírko a v něm žily vodní víly s královnou, která se jmenovala Melodí a ta měla 3 dcery. Nejstarší dcera se jmenovala Eleonora, prostřední se jmenovala Pomněnka ta nejmladší Kiara.
Otec král zemřel při napadení nepřáteli. Napadl je král Vojtěch z Bažin a měl sebou velká vojska. Od té doby královna Melodí nechala střežit jezero. Eleanor s Pomněnkou tají Kiaře smrt svého otce. Tvrdí jí, že otce nemá.
Žil byl jeden král a jmenoval se Otakar. Měl dceru Anežku a syna Václava. Matka jim zemřela, když Anežka měla 2 roky a Václav 3. Všichni na zámku byli smutní z té noviny.
Když měl Václav 20 let, tak se vydal s otcem do bitvy a Anežka zůstala s chůvami na zámku. V bitvě otec zemřel a Václav se vrátil s otcovým vojskem zpátky na zámek,
Před sto lety zemi trápilo velké sucho. A najednou se v lese ve studánce objevila živá voda. Jednoho dne šel do lesa Vojta a bylo mu hodně horko. Najednou uviděl studánku, která byla plná vody. Když přišel ke studánce, napil se. Pak šel do vesnice a všem řekl: „Všichni do lesa, našel jsem studánku plnou vody!"
Žila, byla voděnka,
Kalná byla celinká,
jako černá pralinka.
Vypadala jako bažinka.
V Itálii byla jedna vesnice a v té vesnici žila rodina, která měla bazének. Jednou se děti rozhodly, že se půjdou vykoupat, nafoukli bazén a šly. Karlík omylem propíchl bazén špičatou pastelkou. Rázem všechna voda vytekla a vtekla do kanálku. Jedna kapička se zachránila. Jmenovala se Modřenka Pitná.
Byla jednou živá voda, které bylo na světě strašně málo. Nikdo jí neměl dostatek, chyběla všude okolo. Všichni si ji přáli mít u sebe doma, ale nikdo je nevyslyšel.
Živá voda se čím dál tím více a více ztrácela, všichni už neměli co pít. Všichni byli slabí, neměli vůbec žádnou sílu, sotva stáli na nohou. Ubíhal den za dnem, lidi čím dál tím více slábli, hledali vodu, ale neúspěšně.
Žila, byla jednou malá holčička Amálka. Amálka byla laskavá, bydlela v malé chaloupce na kraji tmavého lesa, měla i pejska jménem Punťa. Amálka se ráda procházela, ale Punťa se rád válel a na procházky chodil nerad, vždycky zůstával doma a Amálka se šla projít.
Lidem, kteří žili v jedné chudé vesnici uprostřed obrovské pouště, docházela veškerá voda a všechno jídlo.
Proto se někteří odvážní muži z vesnice vydali jednoho dne na výpravu, aby našli vodu pro přežití celé vesnice. Po několika dlouhých dnech pouští našli místo, kde se vyskytoval malý pramen čisté vody.
Kdysi dávno byl jeden ostrov, který se jmenoval Ginpud. V té vesničce žila holčička Minga. Narodila se v blízkosti moře. Obyvatelé na ostrově se moře báli. Proto všechny svoje děti drželi dál od, jak tomu říkali, „vody ďábla“. Každý druhý den se sešli a vyprávěli si strašidelné příběhy, které se staly na moři...