Kdy jsi se dědo narodil? Narodil jsem se před druhou světovou válkou, v roce 1937. Co si pamatuješ z dětství? Nejvíce si pamatuji houkání sirén, hukot motorů bombardéru, padající pumy a zbořené domy s mrtvými a zraněnými...
Babička Eva se narodila v září roku 1955 v Ostravě. Je nejmladší ze tří dětí, nejstarší byl bratr Jirka a prostřední sestra Jaromíra. Velmi brzo jim zemřela jejich maminka, o babičce teprve čtyři roky, sestře šest a bratrovi osm roků...
S babičkou si často povídáme. Hlavně teď u pletení. Babička mě učí plést a vypráví. Ráda ji poslouchám. Když byla babička malá, Její rodiče pracovali v továrně. Oba měli těžkou práci a domů chodili moc unavení. Babička mi povídala, jak moc pomáhala s bratry svým rodičům...
Když děda chodil do první třídy, byli v jedné třídě i s druhou třídou. Bylo jich 45 a učil je jeden učitel. Chodili do školy i v sobotu. To bych fakt nechtěl Děda bydlí u řeky Ondřejnice. Přímo před jejich domem byl hluboký jez. Ulice, kde děda bydlí, se jmenuje U jezu...
Když byla babička malá, dDoba byla úplně jiná. Nejdříve vás ale seznámím s mojí babičkou. Jmenuje se Terezie a je jí 62 let. Má středně vysokou a štíhlou postavu. To už stačí, teď něco o její rodině. Babička má čtyři bratry a jednu sestru. Dva její bratři jsou...
Babiččino dětství bylo pěkné. Jezdila autobusem do školy a ze školy, ale někdy chodila pěšky s kamarádkami. Měla krásné známky. Její táta byl krejčí, šil obleky. Potom byly továrny, tak musel mít jinou práci. Babička pracovala ve výstavě...
Narodila se v roce 1977. Měla jednoho sourozence. Každé ráno musela chodit do školy vzdálené asi 11 km bez dopravních prostředků. Jako malá milovala zvířata, vždycky si nějaké přinesla domů. Jednou si zamilovala malinkého hnědého pejska, který s ní byl všude...
Moje babička, když začala v roce 1965 chodit do školy, měla 6 let. V té době děti chodily do školy od pondělí do soboty. Kdy se to změnilo, tak to už si babička nevzpomíná. Učily je soudružky učitelky. Když to byl pán, tak to byl soudruh učitel...
Můj děda se narodil v Aši V roce 1949. Ve dvou letech se jeho rodiče rozešli a zůstal v péči otce. Starala se o něho celá rodina i s babičkou. Z Aše se přestěhovali do Bučovic, a byli asi rok a pak se přestěhovali do Vítkovic v Ostravě...
Babička se narodila 2. ledna 1959. Babička se vždy těšila do školy, když šla do školy, tak už uměla číst. Měli super učitelku do 5. třídy. Většina spolužáků měla školu ráda. Měli kravičku, prasata, ovce a drůbež, takže pomáhala každý den, když přišla ze školy...
Moje prababička mi vyprávěla, jak chodila do školy. Říkala mi, že jich bylo ve třídě třicet pět. Ve škole ještě neměli devátou třídu. Když někdo zlobil, tak musel stát v koutě. Moc si ze školy nepamatuje. Jako malá holka bydlela u dnešní zoolog
Můj dědeček se narodil v roce 1947 rodičům, kteří bydleli na malé vesnici. Na vesnici byl život úplně jiný než dnes. Byly školy na vesnici pro děti od první do čtvrté třídy. K výuce pro všechny žáky tenkrát stačila jedna velká třída a vyučovali se najednou žáci ze všech ročníků...
Já: Babi, jaké to bylo ve škole, když jsi byla menší?
Babička: Ve škole se mi to líbilo. Všichni jsme se znali. A o přestávkách jsme si povídaly a hráli.
Moje babička Zdeňka bydlela v Muglinově. Když jí bylo deset let, tak si pořídili jehňátko. Její maminka Edita každý den chodila krmit z láhve s dudlíkem. Babiččina sestra se jmenuje Anna. Její taťka Zdeněk choval králíky. Později měli i želvu Zuzku...
Když byla moje prababička malá, tak v první třídě počítali do sta. Psali na tabulky slovní úlohy s třídami. Bundy a mikiny si ve třídě věšeli na věšáky. Když někdo zlobil, tak ho pan učitel poslal do kouta. Když někdo zlobil více, tak musel klečet v koutě...
Babička se ráno probudila, Vzala si svoji ředitelskou aktovku a šla zhruba jenom kilometr od domu. Babička chodila kolem mlékárny, kde si koupila rohlíky za 30 haléřů, které dostala od rodičů. Jakmile dorazila do školy, taxi pověsí kabát do šatny pro celou školu...
Babička Miluška je máma od mého otce Tomáše. V tomto roce oslavila 60 let. Babička pracuje jako vychovatelka u dětí, které mají poruchu chování. V roce 1967 bylo babičce 6 let a na Vánoce dostala housle. V druhé třídě byla vybrána paní učitelkou do hudební školy...
Moje babička se jmenuje Marie, narodila se v roce 1954 v Českých Budějovicích. Když jí byly čtyři roky, rodiče a tři její sourozenci se přestěhovali do města Havířov. V Havířově babička navštěvovala školku, kde si získala hodně kamarádů...
Moje babička se jmenuje Iva, má 63 let a bydlí v Ostravě. Babička se narodila v Praze a žila tam až do dospělosti. Bydlela v bytě s rodiči a mladším bráchou, stejně jako já. Babička měla přísné rodiče a musela doma hodně pomáhat...
Mám babičku, která se jmenuje Danuška, má 72 let a mám ji ráda. Kdykoliv, když moje mamka potřebovala něco zařídit a nemohla mě vzít s sebou, tak mě hlídala a nikdy hlídání neodmítla. Je to hrozně dobrý pocit, když se můžete na někoho spolehnout...
Psal se rok 1945. Blížil se konec 2. světové války. Německé vojsko šlo přes vesničku Štěpánkovice, kde žila i má prababička Edeltrauda. Všichni začali utíkat do vnitrozemí. Prababička, sourozenci a rodiče jeli vozem. Jenže vysoko na nebi, přímo nad jejich hlavami...
Babička musela pomáhat na poli, starat se o dobytek a mnohem více pomáhat domácnosti než já. Já mám čas na kamarády a své koníčky, mám více volného času. Za babičky byly běžné tělesné a fyzické tresty. Pan učitel byl vážený člověk a měl mnohem větší respekt...
Moje babička se narodila v Polsku v 50. letech 20. století, kde její tatínek dokončil pedagogickou školu a současně učil. Její maminka tam učila ve školce, do které Moje babička chodila. Když jí bylo čtyři a půl roku, přestěhovali se do Československa...
Moje babička se narodila před 67 lety v Pustkovci. Měla ještě dva bratry. Jako malá holčička měla jednu mrkací panenku a černý kočárek po své mamince. Se svými bratry hráli Člověče nezlob se, Kloboučku hop, šachy a pesto slovní fotbal. Jiné hračky nebyly.
Sedím a upřeně hledím do té ubíhající krajiny plné lesů a řek, čím více vlak zrychluje, tím více se stromy za oknem mění ve šmouhy. Začínám pomalu usínat, když v tom mě probudí něžný a líbezný hlas, který se nenápadně zeptá...
Moje prababička se narodila v roce 1939 ve Staříči. Tam také prožila první roky svého dětství. V létě, v červenci roku 1945, kdy začali Němci opouštět pohraničí, se s rodiči a dvěma mladšími bratry nastěhovali do malé vesničky Kamenka. Ta se nachází poblíž Vítkova...
Moje babička se jmenuje Věra Strakošová rozená Špačková. Vyrůstala se svými rodiči a bratrem v Brušperku, se také narodila. Navštěvovala Základní a mateřskou školu v Brušperku. Díky jejím rodičům prožila hezké dětství. Její rodiče měli malé hospodářství...
Babička bydlela v Karviné a měla jednu sestru a dva bratry. Měla vlastní pokoj se sestrou, neměla topení, ale měla kamna, v kterých se topilo dřevem a uhlím. V deseti letech se přestěhovala do Havířova. Babička chodila na základní školu v Karviné a od 5. třídy do Havířova...
Moje babička se narodila roku 1959. Vyrůstala v družstevním bytě s rodiči a dvěma sestrami. Navštěvovala základní devítiletou školu v Polance. Tehdejší škola se lišila od současné tím, že jídelna se nacházela ve "staré škole", nyní obecní úřad...
Pro svou slohovou práci na téma generace prarodičů jsem si vybral moji babičku Naděždu. Babička je maminka mojí maminky. Přišel jsem k babičce na návštěvu a já se začal vyptávat na její dětství. Babička říká, doma bylo veselo, ale byl i pláč...