Chtěla bych vám vyprávět příhodu, která se mi opravdu stala. Letos jsem oslavila své první kulaté narozeniny. Bylo mi deset let. Jako každý rok se na mé oslavě sešla celá rodina. Dostala jsem krásné dárky. Avšak největší radost mi udělaly tyhle dva.
Řeknu vám příběh, který se stal, když jsem byl ještě hodně malý, měl jsem necelé dva roky, a i když to mamce určitě nepřišlo v tu chvílí k smíchu, časem se z příběhu stala vtipná rodinná historka.
Já a můj táta, máme rádi duchařské historky. Taťka zjistil, že blízko Ostravy se nachází hrad Vikštejn, o kterém se říká, že tam starší. Jednoho podzimního dne jsme se rozhodli, že hrad za setmění navštívíme.
Vítám vás u dnešního srandovního příběhu. Doufám, že se vám můj příběh bude líbit. Pohodlně se usaďte, začínáme. Jednoho dne za mnou přišla moje máma a říkala, že má pro nás skvělý nápad. Navrhla, že koncem týdne půjdeme na bazén a poprvé do sauny. V pátek, po celém školním týdnu, nastal ten den.
Když jsem pátral ve své hlavě, kdy se nejvíce nasměju, hned se mi vybavil děda Standa a naše společné chvíle na chalupě. Pravidelně trávím část letních prázdnin na naší chalupě v Beskydech, kde bývá i má babi s dědou, kteří mě mají na starosti.
Bylo nedělní sychravé ráno a s rodinou jsme se rozhodli navštívit nákupní centrum Avion. Měl jsem od mamky slíbeno, že půjdeme nakupovat do obchodu značky Zara, kde si budu moci vybrat nějaké oblečení.
Jak říká moje babička, musíme mít v životě radost i z malých úspěchů. Tímto jejím životním heslem se snažím řídit také já, leč někdy je přílišná aktivita spíše na škodu. Hned vám povím proč.
Dnes je středa brzy ráno,
přestaň krákat za oknem vráno!
Do školy vstávat musím,
ale vymluvit se zkusím.
Byl rok 2018 a byli jsme s tatínkem na ozdravném pobytu v Krkonoších, přesněji ve Špindlerově Mlýně. Patrně v půlce pobytu jsme se rozhodli, že si uděláme hezký výlet za slunečného počasí do ZOO Liberec.
Jednoho rána jsem se jako obvykle vzbudil a podíval jsem se, kolik je hodin. Bylo asi okolo šesti ráno a já jsem se hrozně těšil na náš výlet do Prahy. Přišel jsem do kuchyně a tam už na mě čekal teplý a lahodný čaj. I když bylo jaro, myslím období velikonoc, teplý čaj prostě neodmítnu.
Naše maminka se domluvila se svou kamarádkou Hankou, že pojedeme společně na výlet na Hukvaldy. Dlouho jsme se připravovali a kontrolovali, jestli máme všechno potřebné. Všeho jsme měli dost, i nějakých těch sladkostí.
Trajekt právě doplul k pobřeží řeckého ostrova Naxos. Já a celá moje rodina jsme měli ohromnou radost. Volali jsme: „Už jsme tady! Hurá!“ Šestihodinová cesta byla opravdu únavná.
Jednoho dne jsem byla u babičky a ptala jsem se na nějaký její příběh z mládí, a tak babička vypráví. Byl rok 1990 a babička s dědou jeli na jaře na výlet. Můj taťka měl jeden rok a babička s dědou si domluvili na hlídání mého taťky tetu Ivetu.
Jednoho dne, když jsem byla u prababičky, tak jsem se jí ptala, jestli má nějaký vtipný příběh. Prababička se podívala na moji mamku, zasmála se a začala vyprávět, co se kdysi všechno odehrálo.
Rodina je něco nepopsatelného. Něco, co nemohou mít všichni a co mnozí ani nezažili. Já si pod slovem rodina představím osoby, které mě mají rády a já zase je. Jsou to osoby, které se mi věnují, berou mě takovou, jaká jsem, a jsou na mě milí. Je mi líto, když vidím někoho, kdo tu opravdovou rodinu nikdy nezažil a ještě horší je, když se mu právě rozpadá před očima.
V sobotu ráno jsme měli vyrazit na výlet do Prahy. Vše již začalo ráno, když jsme připravovali snídani. Když vyskočil první toust, z toustovače se zakouřilo a navždy nás opustil.
Dostavěli jsme dům a kromě zařízení do pokojů a kuchyně bylo nutno vybavit i místnost, kde i „císařpán chodí pěšky, „tudíž záchod. Kromě různého vybavení bylo nutno koupit i čistič mísy, tedy štětku. Konkrétně WC štětku s držáčkem, který je upevněn na šroubku s hmoždinkou ve zdi. Ještě přesněji v kachličce vedle mísy.
K této soutěži jsem se rozhodla využít vzpomínky mého tatínka, protože spolu tyto věci moc neprobíráme, tudíž mne jeho odpovědi velice zajímají.
Budu se ptát svého tatínka-Tomáše, který pracuje ve státní správě. Pomáhá řešit lidem, jejich sociální situaci, bydlení a zlepšovat životní úroveň. Jeho největším koníčkem je práce na chatě, kde rád seče trávu, natírá vše, co se dá, opravuje pokažené věci a celkově tak relaxuje a čerpá energii do dalších pracovních dní.
Rozhodl jsem se udělat rozhovor se svou babičkou, protože to je můj nejbližší člověk.
Dnes jsem tady se svou dvaatřicetiletou sestrou Andrejkou, která je v současné době na mateřské dovolené se svým druhým synem Filípkem.
Rozhodla jsem se udělat rozhovor s mamkou, protože s ní mám nejvíce zážitků, které se dají dobře převyprávět dál.
Rozhodla jsem se udělat interview se svou babičkou Emílií, která přes 50 let pracovala ve školství a zažila mnoho vtipných situací, ke kterým se dodnes ráda vrací. Pro dnešní rozhovor si jednu z nich vybrala.
Dnes jsem tady se svou sestřenicí Ivou, která nám poví o své vtipné příhodě z dovolené v Itálii.
Vítám Vás u dnešního rozhovoru s mojí babičkou paní Kostkovou, na kterou mám nachystáno pár otázek. Začneme s první otázkou.
Když jsem byla malá, tak mě zajímalo, jak chutná pivo. V té době mi bylo asi 7 nebo 8 let. Mým rodičům totiž pivo chutnalo, tak jsem chtěla vědět, jak to chutná. Rodiče mi říkali, že to pivo mít nemůžu, protože to je jenom pro dospělé.
A je to tady zase, rodinná oslava narozenin. Moje babička má sedmdesát tři let, což znamená typická rodinná sešlost. Sejde se celá rodina, všechny tety, strejdové, sestřenice, bratranci atp. Některé ani neznám, ale stejně celý večer budu poslouchat, jak jsem vyrostla a jak mě vozili v kočárku, když mi byly třeba dva roky.
Kdykoliv, když jdu já a moje rodina na oslavu, naposledy jsme byli na oslavě před týdnem, tak moje teta a strejda vždycky připomínají příběh, který se mi stal o prázdninách, když jsem byl malý.
Tato příhoda se u nás povídá snad každým rokem, hlavně kolem silvestra z nějakých podivných a neznámých důvodů... Za doby, kdy ještě můj táta chodil na základní školu, tak byl celkem „darebák”. Moc se neučil, ale rád se občas poflakoval s jeho kamarády po městě.
Jelikož moje babička pracuje v nemocnici jako sestřička, tak by bylo zajímavé se jí zeptat, jestli nemá nějakou historku, a hele, ona ji fakt měla. Byl letní krásný večer. Všichni pacienti byli v klidu, zkrátka prostě klidná směna. Je potřeba zmínit, že v tu dobu bylo horké léto a asi bylo hodně dusno, což znamená, že byla otevřená okna.