Petr Bezruč – 150 let - vyhlášení výsledků

Petr Bezruč – 150 let - vyhlášení výsledků

Balónek

Známe již všechny výherce v naší soutěži, děkujeme všem za účast, za velmi krásné příspěvky. V hlasování opravdu lítý boj a těší nás, že se do něj zapojilo tolik příznivců soutěžících autorů. Oficiální předání cen proběhne v rámci Festivalu v ulicích dne 30. 6. 2017 na pódiu u Slezkoostravského hradu. Dětem, které nebudou moci dorazit, zašleme následně ceny poštou.

Petr Bezruč – 150 let - spuštěno hlasování

Petr Bezruč – 150 let - spuštěno hlasování
5. června 2017 Balónek

Známe již vítěze hodnocení naší odborné komise. Další vítěze určí pouze vaše hlasy. Nyní bylo spuštěno internetového hlasování, na konci textu označte vaši oblíbenou práci pomocí tlačítka To se mi líbí. Hlasování bude ukončeno v neděli 11. 6. 2017 ve 20 hodin. V každé kategorii (kromě 1.) vybíráme ještě další 3 vítěze... Těšíme se na vaše hodnocení.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Jolanta Niemiec

4. června 2017 Jolanta Niemiec

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
V rukou jsem stálé držel bílý papír a snažil se donutit svůj mozek, aby přijal slova, která na něm byla vyrytá. Jediné, co jsem dokázal přijmout, bylo, že horší rukopis jsem v životě neviděl. A to beru v potaz i ten svůj. Vážně, když už někdo píše něco tak hlubokého, mělo by to i nějak vypadat. Minulo pár minut, než mi došlo, co se tam píše. A pak jsem omdlel.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Nela Dubská

4. června 2017 Nela Dubská

Jen jedenkrát kolem mne šla láska, napsal Petr nám. Však žila jedna kráska, jež ho milovala, a o té, teď píši Vám. Muž její bojovníkem české cti se stal. Měli spolu šest dětí z nich jednoho Vladimíra, Jenž naší země špatnosti ukázal.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Andrea Turková

4. června 2017 Andrea Turková

Ležím si na v postýlce s nebesy a snažím se usnout. Maminka říkala, že musím spinkat, jinak budu pořád taková maličká holčička. Nechápu to, vždyť mám teprve měsíc a ona říká, že budu prý malá. No to se uvidí. Já si totiž myslím, že ještě vyrostu. Ne já si to nemyslím, já to vím stoprocentně. Jinak by byli všichni členové mé rodiny malí, ale omni jsou přitom obrovští.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Tereza Lupíková

4. června 2017 Tereza Lupíková

Jaké to je, když ti nikdo před spaním neřekne „miluju tě“ jaké to je, když nikomu nechybíš, Jaký je ten smutný život, to právě chudinko jen ty víš. Sedíš si tu v denním letu jak růžička za rozkvětu, jenže ty nerozkvétáš, uvadáš, a v zapomnění upadáš.

Petr Bezruč - 150 let - K4: David Gabriel Kavecký

4. června 2017 David Gabriel Kavecký

Dneska vám budu vyprávět příběh, který se mi stal nedávno. Je to příběh o klukovi, který sehluboce zamiloval do jedné holky. Ale ona ho nechtěla a on se s tím nechtěl smířit. Ten kluk sejmenoval Tomáš a ona Anna. Byl normální den školy, středa. Přišel jsem ráno do školy na 7 hodinu jako vždycky. Nikdy se mitam nestalo nic neobvyklého. Až na ten den.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Dorota Bartnicka

4. června 2017 Dorota Bartnicka

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Každý člověk má ve svém životě někoho, na kom mu záleží, miluje ho a nikdy by ho neopustil. Může to být rodina, přátelé… Zkrátka někdo, kdo by nám chyběl a postrádali bychom ho, kdyby se třeba jednou nevrátil domů. Já ale ne. Před pár lety jsem přišel o všechno. Moji rodiče vlastnili malé květinářství, milovali svoji práci.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Natálie Škultyová

4. června 2017 Natálie Škultyová

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Probudily mě paprsky vycházejícího slunce. Byl krásný letní den, ale nebylo mi do smíchu. Mé rodiče před několika dny zajal král, jehož jméno lidé ze strachu nevyslovovali. Jmenoval se Salvador. Byl králem nejen území, které sousedilo s královstvím mých rodičů, ale taky vládl armádě temných bojovníků, poslů zla. Všude, kudy prošli, zasáhla lid neúroda a hladovění.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Zuzana Kukutschová

4. června 2017 Zuzana Kukutschová

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Všechno její tělesné teplo už vyprchalo a ona zůstala chladná. Neustále jsem upíral pohled na její hruď. Hledal jsem sebemenší známku pohybu. Sebemenší zdvihnutí či klesnutí. Její hrudník byl ale nehybný jako krajina s mírnými hrbolky a záhyby. Čekal jsem, až se její oči otevřou a odkryjou tu rozkvetlou louku, kterou jsem tolik miloval, až ji zacukají koutky a objeví se úsměv...

Petr Bezruč - 150 let - K4: Hana Kukutschová

4. června 2017 Hana Kukutschová

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Jmenuji se Sandra. V létě jsem dostala úžasný nápad, a sice přihlásit se na herecký kurz. Ach ano, bylo to pro mne těžké, protože se trochu děsím společnosti cizích lidí.  A protože jsem se chtěla překonat, šla jsem na první setkání. Snažila jsem se se nebýt příliš nápadná, a proto jsem si oblékla tuctové modré rifle, bílé triko bez potisku a na nohy jsem si obula červené tenisky.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Klára Niećová

4. června 2017 Klára Niećová

Zdravím, jsem Sofie McNeilová a je mi patnáct let. Žiji v dětském domově už od tří let, kdy můj věčně opilý otec to přehnal a už se z toho neprobudil. Matka byla feťačka, která od otce utekla po mém narození. To díky ní jsem se narodila se závislostí na heroinu. Od té doby co můj otec zemřel jsem se uzavřela do sebe a s nikým nemluvím.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Zuzana Dubová

4. června 2017 Zuzana Dubová

Když mi bylo 5 let, paní zima nám předváděla, jak umí být krásná a romantická, když všechno kolem nás zahalí do sněhové peřiny. Krajinu promění v pohádku. V ten den, když mrzlo, až praštělo, začíná moje pohádka. Tatínek v tento den donesl domů malinké chlupaté klubíčko, které sedělo u našich dveří a třáslo se zimou.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Veronika Kuczerová

4. června 2017 Veronika Kuczerová

„Děti, chtěla bych vám říct příběh,“ vyprávěla stará žena v šátku. „Byl jednou jeden kraj, kde ptáčci tvořili dokonale znějící orchestry, lidé tančili a prozpěvovali si k práci, kraj byl plný slunce a na obloze nebyl ani mráček. Ze všech koutů se jim linuly různé rýmy veselých písniček a říkadel, ale kdesi v něm se nerozléhala písnička plná radosti, jak tomu bylo všude jinde.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Martin Petr

4. června 2017 Martin Petr

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Jednou kolem šla, pěkná láska má. Podobu měla jako růže, jako nádherná žena, která vše přemůže. Jen si tak šla a mne zasáhl blesk - ta její krása a očí lesk. Byli jsme v parku, potom šli do lesa, má v očích nádheru, jak barvu modrou nebesa.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Magdaléna Lukešová

4. června 2017 Magdaléna Lukešová

„I fall in love“, to jsou anglická slova, která vyjadřují: láska, cit a něha0 .„I love you“ muž ženě říká, když ji jako svou lásku vnímá. „Give me love“ je píseň o tom, jak někdo prožívá svou tíseň. Tíseň v lásce, kterou zažíval i Amor, že než nebýt s ní, je lepší zemřít na mor.

Petr Bezruč - 150 let - K3: Klára Babincová

4. června 2017 Klára Babincová

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Psal se rok 1911 a já se narodil, byla tma a já nic neviděl, hned jak jsem otevřel oči, tak jsem se divil, co za zvuky jsem to slyšel. Jako malý jsem s tátou chodil na ryby, když jsme přišli domů, máma měla vždy usmažené koblihy s náplní povidlovou.

Petr Bezruč - 150 let - K4: Anna Dronská

4. června 2017 Anna Dronská

Měli jste někdy nebo dokonce máte nejlepšího kamaráda? Já jsem jednoho takového poznal. Ale jen jedenkrát. Jmenoval se Jason a jednoho léta se přistěhoval do domu vedle nás. Ve škole jsem moc kamarádů neměl. Kluci u nás byli arogantní a pořád se nad někoho povyšovali. A tak mi nezbylo nic jiného, než se bavit s holkama.

Petr Bezruč - 150 let - K3: Bohdan Slavík

4. června 2017 Bohdan Slavík

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Existuje mnoho typů lásky. Láska k lidem, láska k přátelům, láska k literatuře (jako byla u pana Petra Bezruče) a také láska k hudbě, kterou mám já a chci vám popsat, jak to cítím. Hudba je pro mě jako vzduch. Je potřebná, ale zároveň tajemná jako noční obloha při měsíci. Je to základ mého života.

Petr Bezruč - 150 let - K3: Miluše Holubová

4. června 2017 Miluše Holubová

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Byla jednou jedna dívka a ta se jmenovala Lucka.Milovala každou živou duši a měla velkou lásku k přítomnému světu. Měla samozřejmě také rodiče, ale ti byli hodně zlí, nesnášeli žádnou živou duši a tím pádem neměli rádi ani svou dcerku Lucku.

Petr Bezruč - 150 let - K3: Valentýna Hartmannová

4. června 2017 Valentýna Hartmannová

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Láska? Pro mě láska není jen pocit! Láska je jako vstoupit na tenký led, nikdy nevíte, kdy se můžete propadnout a každým krokem praská víc a víc. Nemůžete udělat krok zpět, protože tam led už není a když se zamilujete, tak už není cesty zpět.

Petr Bezruč - 150 let - K3: Julie Čermáková

4. června 2017 Julie Čermáková

Láska je krásná věc. Milujeme svou rodinu a své přátelé. Těmi přáteli myslím ty, kteří vás nezradí, jsou upřímní a dobře si s nimi rozumíte. Dobrý přítel nevěří pomluvám, které se o vás šíří a má za vás radost, když se vám něco povede. Věnuje vám vřelý úsměv, když máte špatnou náladu nebo nejste uvolnění.

Petr Bezruč - 150 let - K3: Elen Hasíková

4. června 2017 Elen Hasíková

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Láska, každý jistě zná toto slovo. Často si lidé říkají, že už Něco, nebo Někoho mají. Jiní tvrdí že je láska k jídlu, koníčkům… Já Vám však chci říct to, co se mi dnes mihlo hlavou. Láska… to je pouto, které nás váže ke světu, živočichům a plno dalších. Když se jedna jediná bytost odloučí od té druhé, působí to smutně. Protože jsme svázáni tím největším poutem na celém světě, na celé galaxii…

Petr Bezruč - 150 let - K3: Hana Marušáková

4. června 2017 Hana Marušáková

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.
Každý z nás má v srdci místo, kterému říká oblíbené či nejoblíbenější. I já takové mám. Místo, na které se ráda vracím, ráda o něm vyprávím kamarádům, ráda vzpomínám na chvíle tam prožité. Je to naše malá chata stojící nedaleko Žimrovické skály a řeky Moravice.

Petr Bezruč - 150 let - K3: Aneta Grueberová

4. června 2017 Aneta Grueberová

Kdysi dávno, před mnoha lety, se má rodina přestěhovala sem, do Moravskoslezského kraje. A já vám teď budu vyprávět, jak to celé vypadalo. Tenkrát babička čekala své první dítě, a jelikož její rodiče bydleli v Opavě, neviděla důvod, proč zůstávat na Slovensku, a proto se ona a můj děda přestěhovali za babiččinými rodiči.

Petr Bezruč - 150 let - K3: Marie Cecilie Švecová II

4. června 2017 Marie Cecilie Švecová

Východní nádraží. To prosté místo na konci Opavy, přes které projdou denně tisíce lidí, které znám i neznám. Vyvolává ve mně velmi zvláštní pocity. Mnohdy i velmi rozporuplné. Cítím zde pohodu a příjemnou atmosféru i přes hluk, bez kterého by se ostatně nádraží ani neobešlo. Ovšem i toto přidává na mém uklidnění. Nikde se necítím tak skutečná jako zde.

Petr Bezruč - 150 let - K3: Marie Cecilie Švecová

4. června 2017 Marie Cecilie Švecová

Všichni říkají, že největší pouto je mezi dítětem a  rodičem. Já tento názor až tak nesdílím. V loňském roce jsem navázala vztah s mým někdejším nejlepším přítelem. Je z Hradce nad Moravicí a vloni dostudoval brněnskou FAMU. Jmenuje se Richard.

Petr Bezruč - 150 let - K2: Tereza Poledníková

4. června 2017 Tereza Poledníková

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Příběh vypráví o dívce jménem Bella, která žije se svou rodinou v Anglii. Bella má svou rodinu velice ráda. Když ji tatínek oznámí, že se musí stěhovat do Francie, je smutná. Přiletěli do Francie a ubytovali se v Paříži v hotelu na kraji města. Když se druhý den Bella vyspala a nasnídala, šla do nové školy.

Petr Bezruč - 150 let - K2: Lea Křivanová

4. června 2017 Lea Křivanová

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.
Žila byla jednou jedna dívka, která se jmenovala Bětuška. Měla oči jako pomněnky a dlouhé vlasy barvy zlata. Bydlela s rodiči v malé vesnici Pavlovice. Končilo jaro. Bětuška a její kamarádky pletly věnce na svatojakubskou noc. Ostatní dívky už měly skoro hotovo, ale Bětuška stále nevěděla, z jakých květin věnec uplést. Procházela se po pasece a hledala ty nejkrásnější rostlinky.

Petr Bezruč - 150 let - K2: Anna Giňová

4. června 2017 Anna Giňová

Moje rodina je romská. Jiní lidé si myslí, že Romové jsou špatní. Ale tak to není! I bílí, i hnědí jsou špatní a mezi nimi jsou dobří. Někteří nadávají, nemají rád/a Romy. Mám strašně ráda svoji rodinu. Projevují mi lásku. Lásku mi projevují takhle – neštítí se mě, když něco chci, koupí mi to. Oni mě mají rádi, a proto si jich vážím.

Tato prezentace používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte.